Slaný (Trpoměchy) 1657

Jihozápadně od Trpoměch stával v mělkém úvozu po pravé straně staré barokní silnice ze Slaného (Schlan) do Loun (Laun) na přibližném koordinátu GPS 50°14'32.444"N, 14°3'25.901"E křížový kámen s rytým rovnoramenným řeckým křížem s iniciálami „S“ a „[W]“ na kůlu, děleným letopočtem „17–53“ pod břevny a třířádkovým nápisem v kartuši vedeným v kapitále: „ZDE V[Z]AL SVE / SCONCE[M] GIRZJ / LOSKOT“. Křížový kámen byl roku 1967 zapsán do státního seznamu kulturních památek a roku 1982 bylo rozhodnuto o ponechání v seznamu památek. Roku 2006 byl křížový kámen odcizen. Objeven byl však roku 2017 v areálu soukromé zemědělské usedlosti v sousední obci Královice. Nálezce křížový kámen ochotně předal městu Slaný, které kámen nechalo roku 2022 zrestaurovat Pavlem Kytkou. Kámen dosud nebyl instalován na své původní místo a je uložený ve Slaném.
 
Ke kameni se vztahuje pověst o úkladném zabití Jiřího Loskota Blažejem, synem slanského souseda Josefa Jakeše, kteří vozili materiál na stavbu silnice. Motivem činu měla být žárlivost a láska obou k dceři soukeníka Lidunce Procházkové, která prý s Jiříkem Loskotem plánovala sňatek. Kámen měl dát postavit Jiříkův otec. Roku 1996 byla pověst o kameni publikována v čísle 29 městského periodika Slánské listy.
 
Příběh kamene zpracoval za pomoci slanských spolupracovníků Leoš Drahota v článku Ztracený a nalezený Loskotův kámen, publikovaný roku 2020 na vlastním webu. Článek přináší nové poznatky, zejména úmrtní a křestní záznam Jiřího Loskota a nejen to. Prokázal, že se dochovaná lidová etymologie v různých částech svého vyprávění absolutně nezakládá na pravdě.
 
Autor článku mě nasměroval k matrikám. V knize ŘKC farnosti Mšec 03 N 1747–1777 Z 1752–1777 na foliu 313 je uveden úmrtní záznam: 13. července 1753 byl Josefem Utěšilem na hřbitově filiálního kostela sv. Jakuba Většího v Srbči pochován Jiřík Loskot ze Bdína (okres Rakovník; 15 km JZ od Trpoměch) „který se zabyl majíc věku svého 42 (let)“. Bližší příčinu smrti neznáme, stylizace duchovního vypovídá spíše o nešťastné náhodě nežli úkladné vraždě.
 
Matrika ŘKC farnosti Mšec 02 N 1708–1747 O 1708–1776 Z 1708–1752 přináší na pag. 24 křestní záznam: 6. ledna 1710 pokřtěn Jiří Loskot ze Bdína, syn Ondřeje a Doroty Loskotových. Kmotrem mu byl šafář srbeckého dvora Jiřík Červinka. Nápadně vysoký věk Jiřího Loskota (42 let) přináší pochybnost o tom, že mu křížový kámen postavil jeho otec. Pochybnost byla na místě, protože v době Jiříkovy smrti už ani jeden z rodičů nežil. Otec Ondřej zemřel 14. července 1736 (70 let) a matka Dorota před 3. únorem 1745 (100 let). Oba jsou pochováni v Srbči tak jako Jiří.
 
Podíval jsem se také na údajný milostný trojúhelník a plánovaný sňatek s Lidunkou Procházkovou. I tato pasáž pověsti nezapadá do reálií. Podle matriky ŘKC farnosti Mšec 02 N 1708–1747 O 1708–1776 Z 1708–1752 a foliu 321 se 13. listopadu 1735 za života obou rodičů Jiří Loskot v mšeckém (Kornhaus) kostele sv. Kateřiny oženil jako počestný mládenec s poctivou děvečkou Annou Hrdinovou z Loděnice. Podle matriky ŘKC farnosti Mšec 01 1675–1707 na foliu 119 byla Anna pokřtěna 8. července 1707 mž. Jiříkovi a Alžbětě Hrdinovým.
 
Ve Bdíně se jim narodilo sedm potomků: Marie (1736), Václav (1738), Martin (1740), Jan (1742†), Lidmila (1744–1745†), Jan (1746) a Anna (1748–1751†). Anna Loskotová se po smrti Jiříka znovu neprovdala. Podle záznamu matriky ŘKC farnosti Mšec 03 N 1747–1777 Z 1752–1777 na foliu 450 zemřela 15. srpna 1773 jako vdova Loskotová ve věku 65 let ve Bdíně čp. 24. V době smrti byl Jiřík šťastně ženatý a neměl důvod se ženit znovu. Po celý život žil Jiří Loskot ve Bdíně, nebyl tudíž slánským sousedem Josefa Jakeše.

Text popisu: Jan Psota

1874 uvádí v pověsti "O původu jména Pětipeskích" V. B. Třebízský: Starodávná pranostika panuje o těch rybníčkách, pamatuj si ji. Bývá-li sucho v nich, vždy drahota a nouze sužují lid; voda ale v nich láci a hojnost všeho přináší. Až půjdeš do Slaného, ukážu ti je; na pravo jsou - a asi dvacet kroků odtamtud také je prohlubeň. Říkají, že vozka kdys se tam propadl i s vozem i s koňmi. Tenkrát šla tamtudy ještě silnice; do dneška stojí ve břehu nad močálem do póla zapadlý kamenný kříž.

1893 13. 1. uveden v rámci článku o střelbě na holuby v časopise Svobodný občan: "Střelba holubů, konaná dne 8. t. m. na pozemku statkáře p. Heřmana Janovského v Trpoměchách, zdařila se velmi dobře. Komitét sestávající z předsedy p. Frt. Šrámka, náj. dvora v Neprobilicích, jednatele p. Jos. Hampeise, starosty obce z Trpoměch, pokladníka p. Ign. Snopa, starosty obce Neprobilic, členů výboru p. Jana Černého ml. z Trpoměchap a Jindř. Marka z Libovice, připravil našim nimrodům pěknou zábavu. Na 500 holubů propadlo životem svým puškám závodících střelců tam, kde omšený kámen hlásá: „Zde vzal své skončení Jiři Loskot r. 1756."

1930 uvedena pověst ve Vlastivědném sborníku školního okresu slánského: Loskotův pomníček. Jdeme-li procházkou ze Slaného do Písku, asi za půl hodiny přijdeme k místu, zvanému „brůdek". O něco dále jest mírné návrší, po jehož pravé straně nalézá se hluboký příkop. Na břehu stojí neveliký, mechem omšený kámen, na němž jest křížek s nápisem: „Zde vzal své skončení Jiří Loskot, L. P. 1753." O pomníčku se vypravuje tento příběh. Toho času stavěla se silnice ze Slaného do Písku. Formani sváželi potřebný materiál. V zimě zjednáni slánští hospodáři, mezi nimiž byli dva, kteří se jmenovali: Václav Loskot a Augustin Pilman. Oba žili ve velikém nepřátelství, které se přeneslo na jejich syny. Pilman měl syna Blažeje a Loskot Jiříka. Oba mladíci se zamilovali do jedné dívky, jménem Lidmily, dcery po zemřelém bohatém soukeníku. Dívka dala přednost Jiříkovi, což nemálo rozhněvalo Blažeje, takže v duchu sliboval Jiříkovi pomstu. Jiřík byl hoch hodný a pracovitý. Vyjížděl vždy na práci za svého otce první, čehož zlý Blažej ku své pomstě využil. V noci svůj hanebný čin také splnil. Uvolnil trámy na můstku, který vedl přes příkop a po kterém musili materiálem jezditi. Jiřík nic netuše, vyjel jako jindy za svou prací první, vesele si prozpěvuje. Když vjeł na můstek, ten se pod ním probořil a on se zřítil do příkopu i s koňmi. Později, když druzí přijeli. našli Jiříka již jen co zohavenou mrtvolu. Blažej, ač byl člověk zlý, přece po tak špatném činu mu svědomí nedalo pokoje. Odešel do světa, aniž by rodičům něco oznámil. Rodiče domnívajíce se, že se dal naverbovati k vojsku, nepátrali po něm. Lidmila ze zármutku nad Jiříkovou smrtí umínila si, že pohřbí svoje mládí ve studených zdech kláštera. Později stala se ošetřovatelkou v nemocnici u Milosrdných v Praze. Jednoho dne, asi po deseti letech, přibelhal se do fortny téže nemocnice muž v rozedraném vojenském šatě a v zuboženém stavu. Levá ruka mu chyběla a nohy měl omrzlé, obalené v hadrech. K Lidmile jako k dobré ošetřovatelce přilnul tak, že se jí ke všemu přiznal a přál si, aby se mohl uzdraviti a rodiče svoje a zvláště tu, které nejvíce ublížil, odprositi. Lidmila podle jeho zpovědi jej poznala. Později, když zvěděla, že dny života jeho jsou sečteny, dala se mu poznati a jménem svým i jménem Jiříkovým mu vše odpustila. Marta Rachová v Tuřanech.

1967 od 31. 12. veden jako kulturní památka.

2006 zmizel.

2017 znovu objeven sběratelem a členem Komise pro kulturu a památky ve Slaném Martinem Ničem.

2026 instalován v atriu bývalé Piaristické koleje na Masarykově náměstí ve Slaném.

BENEŠ TŘEBÍZSKÝ, Václav. O původu jména Pětipeskích (Ze Slánska). Světozor: Obrázkový týdeník. 3.7.1874. , roč. 8, č. 27, s. 319. ISSN n0001. Dostupné také z: https://www.digitalniknihovna.cz/mzk/uuid/uuid:47b2a6a1-435e-11dd-b505-00145e5790ea

Střelba holubů. In: Svobodný občan: Časopis věnovaný lidu našemu. V Slaném: Fr. Neubert, 13.1.1893, 22(1), s. [2]. ISSN 1804-378X. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:132b7e03-9d84-4522-954c-b1d07637cc9b

HULINSKÝ, Jindřich. Zkazky ze Slaného a ze Slánska. V Slaném: Typografia, s. 43. Dostupné také z: https://kramerius.svkkl.cz/uuid/uuid:4fff15f5-6968-11e4-bc3a-005056b5ed69

Kateřina Nič Husárová. Historikové se radují: po letech byl nalezen smírčí kámen z roku 1753. In: Kladenský deník 24. 3. 2017 
https://kladensky.denik.cz/zpravy_region/historikove-se-raduji-po-letech-nalezli-smirci-kamen-z-roku-1753-20170324.html

DRAHOTA, Leoš. Ztracený a nalezený Loskotův kámen. 25. 2. 2020. Webové stránky https://leosdrahota.cz/nezarazene/ztraceny-a-nalezeny-loskotuv-kamen/

https://smircikrize.euweb.cz/CR/Kladno/Trpomechy.html