Horní Černůtky (část obce Sovětice) 0586

Na kameni je reliéf latinského kříže. V soklu je patrná část letopočtu A 166. (?). Dříve stával na zahradě, později zazděn do zdi stodoly. 

Na kameni je reliéf latinského kříže. V soklu je patrná část letopočtu A 166. (?). Zmíněná jednička v letopočtu je nakloněna a snad tato okolnost vedla V. Dokoupila k tomu, že v ní viděl číslici "7" a onen letopočet tedy uváděl jakožto 1766. Dříve kámen stával na zahradě, později zazděn do zdi stodoly. Má připomínat smrt bývalého majitele statku pod padajícím stromem.

V Národopisném sborníku okresu hořického, jež vyšel roku 1895, Vilém Dokoupil, první ředitel kameno-sochařské školy, uveřejnil článek „Starobylé kříže kamenné na Hořicku“. Zde je o kříži uvedena řada zajímavých údajů: „Při stodole vdovy Františky Novotné č. 20. v Hořeních Černůtkách leží kříž, před řadou let na zahradě z rumu vykopaný a pak ke stodole přistavený. Kříž tento (obr. č 8) je tvaru křížových kamenů. Základní deska jeho je 100 cm vysoká, nahoře 33, dole 25 cm široká a 9 cm silná. Na přední stěně vystupuje skoro rovnoramenný kříž ve vypuklině as 2 cm vysoké. Příčné břevno protíná rameno svislé téměř uprostřed; ramena jsou veskrz stejně široká 8-9 cm, na třech hořeních koncích až na 12 cm rozšířená a zde poněkud zaokrouhlená. Práce je neumělá, hrubá, materiál tvrdý pískovec prostředního zrna; zadní stěna je zcela hladká. Na kameni tomto lze dobře pozorovati, jak hluboko měl původně do země býti zapuštěn, zajisté že toliko na 25 cm, an kámen do této výše je po celé šířce stejně silný a teprv výše, kde nad zemí se pnouti měl, je na něm spodní rameno ve vypouklině vytesáno. Je to jediný případ, kde mohl jsem křížový kámen celý viděti, všechny ostatní kameny tohoto typu, jež jsem na Hořicku zjistil, jsou v zemi zapuštěny a bez zakopání kterého jsem se z různých příčin vystříhal, není možno udati do jaké hloubky sahají. Můžeme-li z ojedinělého případu na všechny ostatní souditi, jsou křížové kameny mělce do země zapuštěny, což ostatně při jejich malé výšce i hmotnosti stačí. Popsaný kříž nese v předu na spodním hladkém pásku letopočet A 766. z něhož - je-li původní - nevelké stáří 130 roků vychází. Majitelka usedlosti č. 20., výše jmenovaná Františka Novotná, mi vyprávěla, že některý praděd z rodu Novotných, nesa těžkou břízu z lesa, v zahradě sklouznul a při pádu dřevem usmrcen byl; na místě úrazu postaven kříž. Stejné podání i 75letý majitel statku č. 3. Macháček mi sdělil, ač dle jeho náhledu sahá vznik kříže dále do minulosti, než jak letopočet 1766 označuje i snad že letopočet tento vztahuje se na dobu vykopání kamene z původního stanoviště a přenesení na nynější místo (?).“

Nutno říci, že Vilém Dokoupil je jediný badatel, který se o kříži v Horních Černůtkách podrobněji zmiňuje. Jaroslav Lukeš z Lázní Bělohrad později pouze přebírá Dokoupilovy údaje a není jasné, zda ves sám navštívil. Do svých poznámek ke kameni si m. j. poznačil: „Při zemní části možno čísti A 166. Jednoduché opracování naznačuje poměrně značné stáří kamene, ač pověst vypráví o smrtelném úrazu člena rodiny majitele“

Kříž dodnes zazděn - na pozemku domu čp. 20. 

Vilém Dokoupil (1895) ke kameni uvedl: "Majitelka usedlosti č. 20., výše jmenovaná Františka Novotná, mi vyprávěla, že některý praděd z rodu Novotných, nesa těžkou břízu z lesa, v zahradě sklouznul a při pádu dřevem usmrcen byl; na místě úrazu postaven kříž."

Vladimír Preclík v úvodu své povídky nazvané "Tíha" zmiňuje předpokládanou událost vedoucí ke vzniku tohoto snad pamětního kamene. Dále však vypráví smyšlený příběh o vraždě a nenaplněné lásce. Příběh končí: "Ve smrti byla ještě krásnější. Přišli lidé, a on neodcházel. Díval se na ni, než přišel starosta s drábem a než ho spoutali a odvedli. Teď se cítil lehký, svobodný. Odvezli ho do Hořic k soudu. Tam vyčká jisté smrti. Nikdo mu neuvěří, že zabil démona v sebeobraně, nikdo ho nebude chtít ani vyslechnout, budou mu přisuzovat spolčení s temnými silami pekel, neuvěří ničemu... Pokyvovali hlavami a pak mu uložili před výkonem trestu za zabití Magdalény Hajské vysekat a postavit na místo činu metr vysoký, pískovcový, plochý kříž jako výraz politování nad neuváženým činem a jako pokus o usmíření s lidmi z vesnice, rodinou a časem. Tak se stalo. V Horních Černůtkách nikdy předtím neměli vraha. Nikdy předtím se nic tak hrozného nestalo. Všichni ve vsi cítili tíhu podezření z lidských řečí. Leželo to na nich jako tíha kolektivního hříchu. Jsme přece obec spořádaná. Bylo třeba vymyslet jiný, přijatelnější příběh. Třeba takový, že tíha kmene břízy rozmačkala hrudník chasníkův, když tu tíhu vlekl domů. Příběh sice jiný, tíha přece zůstala. Vězí i v tom kamenném kříži. Vždyť je vestavěn do zdi stodoly a pomáhá nést navěky tíhu jejího zdiva."

Národopisný sborník okresu Hořického, 1895, článek "Starobylé kříže kamenné na Hořicku", autor Vilém Dokoupil, str. 362-363

Regionální muzeum a galerie v Jičíně, inv. číslo: RU 50, přír. číslo: 13926 - Jaroslav Lukeš: Kříže evidované, nezjištěné. Prozatimní. - výpis a kresba podle V. Dokoupila (Soubor složek 2-3)

Vladimír Preclík: Smírčí kameny. Vydal Československý spisovatel v Praze, 1990, str. 198-205: Tíha

https://smircikrize.euweb.cz/CR/Hradec_Kralove/Horni_Cernutky.html

vložil: Oldřich Dvořák (2026)