Hvozdná 0864

Kamenný kříž připomínající svatoantonínský kříž ve tvaru T, ale jedná se o latinský kříž s odlomenou hlavou. 

Údajnou hlavu kříže nalezl p. Chalupa z čp. 129 a byla, jak uváděl Jar. Bednařík, někdejší starosta obce, uložena na Obecním úřadě. V roce 2017 ovšem O. F. Krajíček uvedl, že byla dle doporučení historiků zakopána u paty kříže. Pozn. Na základě fotografie kterou zaslal p. J. Bednařík panu Vl. Businskému v červnu 1997 se ovšem ztotožnění onoho objektu s horní částí kříže zdá spíše nejisté.

Kříž byl v minulosti několikrát přemístěn, vždy však šlo o nepříliš velkou vzdálenost. Dle nejstarších zpráv stával v blízkosti domu č. 35 (později jeho dvoře), patrně ve 30. letech 20. století přemístěn k původní kapličce Panny Marie Bolestné. Zde, před pozdějším čp. 266, stojí dodnes. 

Jindřich Bednařík, m. j. na základě údajů někdejšího kronikáře obce Josefa Navrátila (do r. 1968), k umístění kříže v nejstarší době psal: „Tento kříž stával na jiném místě, u plotu, dělícím dvůr č. 129 a č. 35. Také číslo 35 stávalo kdysi na jiném místě a tento kříž byl viditelný a volný. Ale přestavba domu č. 35 dostal se do dvora, a poněvadž č. 35 byla odedávna jakýmsi zájezdním hostincem a kámen stával na prostranství před ním, sloužil k uvazování koní. Srovnáním terénu byl postupně zasypán a horní rameno kříže bylo uraženo. Nebylo o něj zájmu a kámen lidem nic neříkal.“

První zprávu o kříži podává roku 1884 na základě mu došlé zprávy profesor Jan Havelka v Časopise Muzejního spolku olomuckého: „Vel. p. J. Žáček, kurát, píše o podobném kříži ve Hvozdné, jehož hořejší část jest uražena, a podává taktéž jeho nákres.“ O rok později ve Sborníku Velehradském již podává podrobnější zprávu: „Již roku loňského o nápadném kříži, který nachází se ve Hvozdné na Vyzovicku, referoval vel. p. Jan Žáček, kurát tamní, a zaslal také výkres. Kříž ten má hořejší rámě uraženo; zbylá část jest zvýší 78 cm. a celý kříž velmi sešlý věkem. Nyní stojí ve dvoře hostince, kteréžto místo druhdy bylo při starobylé, nyní již zrušené cestě. Když jednou kříž silným mužem ze země byl vyvrácen, nalezlo prý se pod ním sklo, jako dávalo se pod hraničníky, což poukazovalo by k tomu, že na místě tom bylo zároveň nějaké pozemkové rozhraní, jestli náhodou jen nějakou do prsti při kříži sklo nebylo vtroušeno; nebo zpráva ta vzata jen od doslechu. Pověst nějaká, táhnoucí se k době cyrillo-methodějské, o kříži tom se nezachovala, ač stáří na něm viděti převeliké; za to vypravuje se tradice, ne velmi podobná pravdě, že prý na tomto místě kněz, chvátající zaopatřit nemocného, byl zastřelen.“ 

Velmi důkladně se křížem zaobíral historik, vlastivědný pracovník a sběratel lidových písní, Eduard Peck. V knize „Okresní hejtmanství Holešovské“ (1892) o svém výzkumu kolem kříže píše: „Na Osmeku, při čísle 35., stojí ve dvoře u plota starobylý kříž, jenž podobá se oběma již popsaným křížům, martěnskému a hornolhotskému. Jest to tedy třetí a poslední památka toho druhu na území, jež v této knize se popisuje. Hořejší rameno je uraženo, i obnáší nynější výška kříže nad zemí 110 cm. (ve Sbor. Vel. omylem 78 cm), šířka v ramenech taktéž 110 cm. a tloušťka v ramenech 20 cm. Ke spodu se objem jeho zvětšuje do šířky i tloušťky. Na jedné straně kříže není nijakého znamena, a druhou stranu nebylo mi lze pro pevný plot ohledati. Otázav se vlídné as osmdesátileté stařenky Kroupové, která se i s jinými lidmi - bylo to v neděli odpoledne - ke mně přidružila, jaký je to kříž a co o něm ví, dostal jsem takovou odpověď: „Toť tu byli pan dochtor ze Zlína a ti pravili, že na tomto místě kázali svatý Cyrill a Methúd.“ Na to já: „A vy jste o tom prv nevěděli ?“ „Ba nevěděli!“ odpověděla stařenka, „enom sme slýchali, že tudy šel kdysi v noci fryštacký panáček s Pánem Bohem na Březovú, a strážní na Lukově, uvida světlo, vystřelili z kuše a milého panáčka zabili. Oni mysleli, že to idú zbóníci. A tož potom pochovali panáčka a na hrob mu postavili tento kříž.“ Informace E. Pecka o kříži uvádí též historik, archivář Vácslav Peřinka v Místopise Moravy (Vizovský okres, 1907).

Kříž uvádí ve svém výčtu též kunsthistorik Alois Franz. Ve svém příspěvku „Alte Steinkreuze und Kreuzsteine in Mähren“ uveřejněném roku 1899, kříž taktéž umisťuje jako předešlí na nádvoří hostince ve Hvozdné. Jak v úvodu svého výčtu křížů podotýká, legendy a odborné ohledání památek si často protiřečí. Zde pak poukazuje na onen nález skleněných střepů pod křížem, který by poukazoval na možnost, že tento kříž byl původně hraničním. Oproti tomu jde pověst-tradice, že byl na místě kříže zastřelen duchovní. V rámci poznámky u kříže uvádí, že je silně porostlý mechem a opět připomíná: „Když byl tento kamenný kříž během stavby hostince přemisťován, údajně se pod ním našly střepy skla.“

Zde je snad na místě zmínit, že panská hospoda v čísle 35 bývala již v minulosti a najdeme ji vyznačenu kupř. na mapě stabilního katastru z roku 1829. Tehdejším majitelem byl Johan Dohnal. Jak dohledala Kamila Nečasová „v živnostenském rejstříku najdeme záznam, že roku 1892 požádal o koncesi provozovat pohostinství na č. p. 35 Jakob Finkenstein, řezník. Dalšími provozovateli podle stejného pramene byli František Dědák, žádající koncesi roku 1905, a Čeněk Šmigura roku 1919“. Další majitelé již pro nás nejsou podstatní. 

Zajímavou zprávu v části „Dopisy“ přineslo olomoucké periodikum Našinec 1.11.1905. Zde se m. j. píše: „Ze Hvozdné u Štípy. (Kříž Cyrillo-Metodějský). V celém okolí našem znám jest hostinec na horním konci naší obce vedle samé silnice se nacházející a „Na osmeku“ nazvaný, jehož majitelem jest nyní p. Dědek. Málo komu však povědomo, jak vzácný poklad, jak drahocenná památka z šedé dávnověkosti, z prvních dob křesťanských na Moravě, tam se nalézá. Jestli tak zv. kříž Cyrillo-Metodějský, z tvrdého pískovce vykřesaný, přes 1 m vysoký a v ramenou tolikéž široký v písmeně T podobný, jelikož horní část jeho uražena jest. Zmínka o starobylém kříži tomto činí se v knize: „Okresní hejtmanství holešovské od Ed. Pecka r. 1892 vydané; minulý pak týden prohlédnul si jej, za kříž Cyrillo-Metodějský uznal a ihned vyfotografoval p. Jindřich Slovák, knihtiskař a šťastný nálezce starožitností kroměříšských z 11. století. O tomto kříži prastarém ničeho nečteme ve spise letos vyšlém u téhož p. knihtiskaře v Kroměříži pod názvem: „Sv. Cyrill a Metoděj v upomínkách památek starožitných na Moravě“; sepsal a nákladem svým vydal dr. Fr. Přikryl, farář v Týně u Lipníka. Nadšeně a zajímavě popisuje slovutný badatel rozmanité památky a pověsti lidu o spásonosné činnosti našich sv. věrověstců dosud zachované a na základě jejich apoštolské cesty po Moravě a jiných vlastech slovanských vykonané. Jelikož svrchu jmenovaný kříž za Cyrillo-Metodějský, se pokládá, nutno pátrati, zdaliž i zde, anebo na blízku tohoto památného kříže starobylého sv. bratři solunští hlásali sv. víru předkům a praotcům naším? A hle! mnohé závažné okolnosti a důvody zdají se nasvědčovati tomu, že vskutku tomu tak býti mohlo. Tak 96letý stařeček Rápovi a mnozí jiní staří lidé vypravují, že na místě, kde ten prastarý kříž nyní se nalézá, byl kdysi hřbitov, tam býval jistě i kostel; nebývalť za stara hřbitov od chrámu P. na půl mile vzdálen, jako nyní z ohledů zdravotních se to nařizuje a děje. Pravdu výroků oněch starých lidí stvrzují i dějiny. Ve Volného fotografii (místopisu) markrabství moravského se dočítáme, že již v 15. století býval tu již kostel i fara, jenž ale ve 30leté válce v 17. století od nepřátel spustošen byv, docela zanikl, lid zdejší pak po těch hrozných válkách pozůstalý, přidělen k faře do Fryštáku a napotom do Štípy, načež teprve r. 1784. nový kostel i s farou na dolním konci osady na místě dosti nepříhodném, totiž na svahu, zbudován byl a samostatná duchovní správa obnovena byla. Původní první kostelíček zdejší byl tedy nad osadou naší, na výšině postaven, odkud krásný rozhled kolem do kola na celý okolní, šírý kraj modrými horami jakoby jediným věncem olemovaný pozorovateli se jeví, až milo pohledět.“ Pozn. Gregor Wolný (Řehoř Tomáš Volný) o Hvozdné píše v díle „Kirchliche Topographie von Mähren, meist nach Urkunden und Handschriften“ (1. Abtheilung. Olmützer Erzdiöcese. III. Band), vydaném roku 1859. 

Pod „dopisem“ je pak redakční poznámka: „Prof. Prasek tvrdí, že tak zv. kříž cyrillo-metodějské jsou vlastně kříže misionářské z dob mnohem pozdějších.“ Míněn byl Vincenc Prasek (1843-1912), středoškolský pedagog, historik, spisovatel. Ten ostatně rozporoval ideu křížů tzv. cyrilometodějských i ve svém pojednání „Olomouc prý Velehradem“ (vydáno roku 1907, vycházelo d. r. na pokračování též v Našinci).

Jak autor dopisu pro Našince připomíná, tehdejší farář v Týně nad Bečvou, František Přikryl, ve své první knize o „cyrilometodějských památkách“ nepíše, ale není pochyb o tom, že o kříži ve Hvozdné na základě informací Jana Havelky věděl. Snad jej ve své první knize neuvedl právě z toho důvodu, že nebyl kříž tehdy ještě s cyrilometodějskou tradicí spojován.

Tři dny po vydání článku v Našinci však píše tehdejší farář v Hvozdné, Inocenc Filip, právě Františku Přikrylovi o kříži ve Hvozdné a v rámci toho neopomene tento článek zmínit a přeposlat. Sám pak ke kříži doplňuje řadu zajímavých informací: 

„V roku 1901, v měsíci lednu, stal jsem se farářem ve Hvozdné. Brzy po svém příchodu uviděl jsem onen kříž, který jest podoben kříži u Martěnic. Chtěl jsem ho dáti přenést ze dvora hostince - ku cestě na místo mezi křížem a kapličkou - a to do doby, než měl přijet Nejdůstojnější Pan Arcibiskup Theodor Kohn na Jenerální Visitaci, která byla 16. dubna 1901. / Než majitel hostince kříže vydati nechtěl - byl to Žid Jakob Finkelstein - a vzkázal mi, aby pan Arcibiskup hostinec koupil - chcemeli míti kříž. / Nebylo jiné pomoci, než čekat, až Žid hostinec prodá. (Nebo prodati ho chtěl.) / Letošního roku skutečně hostinec prodán a koupil ho nynější majetník Fr. Dědák, který byl velmi ochoten kříž ten vydat, aby mohl na slušném a bezpečném místě postaven býti. / Podepsaný nechtěl však tak vzácnou památkou hýbat dříve, než bude všechno prozkoumáno - od odborníka. / Za tou příčinou chtěl jsem pozvati Vaši Slovutnost a s úmyslem svým pochválil jsem se na svátek Růžencové Panny Marie důstojnému panu sousedu, faráři ve Štípě, který mne předběhl a snad pana Slováka z Kroměříže o tom uvědomil - a tak ten dopis v „Našinci“ před časem povstal.“

Na závěr dopisu pak za výstřižek článku v Našinci připojuje dvě poznámky: „Že rameno hořejší je uraženo, není divu, vždyť nynější starší hospodáři vypravují, že na něm jezdili jako na koni. / Pověst o kříži, jako by to byl pomník na památku zabití kněze - jest ojedinělá - a pravdě málo podobná. (Má ji Peck)“

Je jisté, že Fr. Přikryl napsal fotografu v Kroměříži p. Slovákovi, kterého znal, o informace. Již 20. listopadu (1905) totiž František Slovák zasílá snímek kříže a píše: „Zasílám Vám otisk kříže hvozdeckého, je velmi hrubý a veliký. Náhled Praskův, že jsou to kříže z doby středověké je mylný. Tenkráte bylo už kamenictví ve značném rozkvětu a nebyli by dělali tak prosté kříže, vždyť z té doby je spousta pěkných pomníků a náhrobních desek uměle provedených. - Kříže ty jsou daleko starší.“ 

Vlastivědný badatel, archeolog, farář v Týně nad Bečvou, František Přikryl kříž osobně navštívil, jak je zřejmé z jeho cestovního deníku, ve čtvrtek 9. srpna 1906. Kříž na tehdejším místě též vyfotografoval a je otázkou, proč do své publikace vyšlé o rok později nevložil svou fotografii, ale snímek Fr. Slováka. V knize o kříži píše: „Ve Hvozdné, 3 km. vzdálené, postaven u horního konce dědiny kamenný kříž na trávníku při cestě, kde sv. Věrověstové kázali. Místo se jmenuje na Osmeku. Nedávno tu postavena hospoda, kříž pak postaven u plotu. Majitel hostince Frant. Dědák slíbil, že ho zasadí v kapličce u plotu při silnici. Je 1.3 m. vysoký, v ramenách 98 cm. široký, z jemného pískovce tvrdého vykřesán. Vrch je utlučen od vozových náprav. Všecek jsa zabořen, málo na trávníku vyčníval u cesty. Přes cestu protiv hostinci je kaplička P. Marie bolestné, stojí na hřbitově prastarém. Dp. farář P. Inocenc Filip sdělil, že na tom hřbitově stával prastarý kostel dřevěný Všech Svatých. Nyní je tu pole. (...) Vedle kříže na Osmeku putovali zástupy zbožného lidu slovenského z Uher buď halenkovským, lysským, nebo vlárským průsmykem do Štípy. Staříček Rúpa šestadevádesátiletý vypravoval, že u toho kříže, který pochází od sv. Cyrilla a Methoda, býval kostel obklopen hřbitovem. Vše zmizelo, jen kříž zůstal na památku, aby obnovoval od pokolení к pokolení vzpomínky na sv. Věrověsty.“ Kříž později Přikryl uvádí i v řadě dalších svých článků a knih, kupř. Záhorská kronika (1908), Velehradsko v pra- a předvěku (1928), Památky sv. Cyrila a Metoda (1933). Pozn. fotografie Fr. Přikryla kříž zachycuje u plotu, který dělil dvůr čp. 129 a 35.

Krátkou zmínku o kříži a kostelích ve Hvozdné činí též děkan a farář ve Fryštáku Jan Drábek ve své knize „Dějiny městečka Fryštáku: a far, které dříve do Fryštáku náležely: Slušovic, Štípy, Kašavy, Všeminy, Hvozdné, Lukova a Trnavy“ (1915). Stejně tak archeolog Inocenc Ladislav Červinka (1928), či Adolf Šiška (1930).

Naproti panskému hostinci na Osmeku byla v roce 1870 nákladem obce postavena kaplička věnovaná památce Panny Marie Bolestné. Byla zbudována jako památka na zrušený hřbitov (ten můžeme vidět vyznačen na mapě stab. katastru z roku 1829). Vedle kapličky pak stával též dřevěný kříž. Sem byl přemístěn nízký kamenný kříž ze dvora hostince. O přemístění informuje Františka Přikryla 17.1.1939 Jaroslav Žíla, přednosta banky Slávie v Mor. Ostravě. Součástí jeho dopisu byly také tři snímky dokumentující umístění kříže. Ten se tak nově nacházel vpravo od vchodu do kapličky P. Marie, vlevo stál vysoký dřevěný kříž. Tuto změnu Fr. Přikryl zmínil ve svém článku „Starožitné památky cyrillomethodějské v kraji podřevnickém“ uveřejněném v říjnu d. r. Zde, ve sborníku „Podřevnicko“, o změněn umístění kříže píše: „Kříž stál původně u čísla 35 ve dvoře. Po dobudování silnice postaven byl na křižovatce u kaple. Kříž je 1.30 m vysoký, v rameni 98 cm široký, z jemného pískovce. Spodní část je širší a tlustší. Vrch je uražen od vozových náprav. Na místě, kde je nyní postaven a kde stojí kaplička, býval v dávných dobách hřbitov s dřevěným kostelíkem. Tento i hřbitov vznikly asi za dob sv. Methoděje. V bouřích husitských kostel shořel a hřbitov zanikl. Dnes je ze hřbitova pole, ale ještě před 80-90 lety se na poli rýsoval. Oprávněnost domněnky kříže cyrillo-methodějského potvrzuje také 96letý stařeček Rúpa, který mi vyprávěl, že v uvedených místech býval prý hřbitov a že od starých slýchal, že kříž je z dob sv. Methoděje.“

V dalším čísle zmíněného sborníku píše o kříži též učitel a později ředitel místní školy, kronikář obce, Josef Navrátil (jeho kresba kapličky a kříže byla uveřejněna v čísle prvním). Ve svém článku „List z minulosti Hvozdné“ píše: „Na rozcestí při horním konci vesnice Hvozdné, Osmek zvaném, stojí němý památník starých dob, t. zv. cyrilometodějský kříž. Stojí tu, ošleháván větry, deštěm a nepohodou a mlčí. My, zvědaví lidé dneška, chodíce kol něho zamýšlíme se do dávné minulosti a pomalu závidíme mu vše, co viděl a co se kol něho událo. Zůstává však na naše všetečné otázky neúprosný a - mlčí. Nám tedy zbývají jen dohady, mezi něž jen sem tam probleskne paprsek jasnějšího poznání.“ Následně zmiňuje pověst o zabitém knězi a cyrilometodějskou tradici, k níž se přiklání. Dále pak zmiňuje nejasnosti kolem prvního kostela v obci a stavby dalších. Zda měl kříž s prvním kostelem a hřbitovem kolem něj spojitost není jasné. Píše: „Ale s tímto křížem souvisí i záhada okolo prvního kostela, fary a hřbitova v obci. Podle ústního podání stával prý na horním konci vesnice, »Osmeku«, kostel s farou a hřbitovem snad na tom místě, kde dříve tento cyrilometodějský kříž stával, nebo snad jen přes cestu, na poli za kapličkou. Než o tomto kostele a hřbitově víme jen z ústního podání, že zde byl a že ve válkách husitských zanikl.“ Každopádně právě v místech kapličky v minulosti opravdu hřbitov bezpochyby býval, jak již víme. J. Navrátil o něm píše: „Podle staré tradice býval při kostele vždy hřbitov. Okolo druhého kostela byl také hřbitov. Sloužil svému účelu až do r. 1834, kdy pro rostoucí obec nestačil. Nový hřbitov byl zřízen na Osmeku, v místech, o nichž se mluvilo při cyrilometodějském kříži. Nevíme, co bylo příčinou jeho umístění na místě od kostela značně vzdáleném. Byla to ona tradiční úcta k místu, nebo nemožnost získati vhodné místo blíže kostela? To dnes nevíme, ale když r. 1836 vypukla v obci morová nákaza a 73 lidí náhle zemřelo, hřbitov byl náhle přeplněn. Nebyl už rozšiřován, ale r. 1858 uzavřen a později zrušen. Na starý hřbitov se zapomnělo. Jen kaplička tam postavená hlásá, že byla postavena ke cti a chvále boží a na památku mrtvých zde pochovaných.“ Pozn. Tento druhý kostel stával někde v místech pozdější školy a následně hostince (čp. 59). Kolem něj se též rozkládal hřbitov. Kostel třetí, současný, zasvěcený památce Všech svatých, byl postaven v l. 1784-1785. Dnešní podobu získal při opravě roku 1905.

Od roku 1964 je kříž zapsán v celostátním seznamu kulturních památek: rejst. č. ÚSKP 32068/7-1917 - smírčí kříž.

Ve stínu starých lip, v sousedství kapličky, stával kříž po mnoho let. Nutno zmínit, že původní kaplička P. Marie ovšem stála jinde než ta nynější. Koncem 70. let 20. století, v době rekonstrukce křižovatky na Osmeku - pro její větší přehlednost, bylo okolí notně proměněno. Na počátku 70. let byl postaven dům čp. 266 (dnešní pohostinství Na Osmeku a j.) - jakožto rozestavěný je vidět na leteckých snímcích ze 7. srpna 1973. Na snímku z 16. května 1976 je již objekt čp. 266 dostaven, kaplička byla v té době patrně již zbořena. Ostatně později byl zbořen i dům Březíků, jež stával v těsné blízkosti křižovatky (na snímku z roku 1977 je ještě patrný, snímek z roku 1990 již zachycuje volné prostranství jako dnes). Kaplička byla tedy zbořena a na „svém“ místě zůstal jen nízký kamenný kříž. Kdy byla postavena náhradní kaplička P. Marie na nynějším místě mi není známo, patrně nedlouho po rozboření původní.

Na stránkách obce Hvozdná můžeme nalézt v sekci historie poznatky, jež sepsal ke kříži p. Jindřich Bednařík, někdejší starosta obce Hvozdná. Bezpochyby nejzajímavější částí je pasáž o objevení horní části kříže: „Pro nás současníky jistě není rozhodující, zda tady sv. Cyril a Metoděj skutečně šli, nebo zda se v těchto místech odehrávala krvavá bitva. Pro nás je důležité, abychom se o tento historický kříž dobře starali , abychom nedopustili zničení této historické památky. Proto jsem s potěšením vyslechl p. Chalupu, že snad uražený vrch kříže se snad nachází na jeho dvoře. Novější historie by tomu napovídala, neboť původní cesta vedla mezi restaurací „L“ a stavením p.Chalupy. Kámen našel, když kopal základy na ohradu vinohradu. Pan Chalupa ještě dodal, že stařenka mu vyprávěla, že kříž skutečně stával v těch místech, kde jmenovaný kámen našel. Proto jsme s p. Krajíčkem kámen odvezli a udělali rekonstrukci na místě samém. Posuďte podle obrázku zda je to část kříže nebo ne. Pro budoucí věk jsme tento vrch kříže vzali a uložili na Obecním úřadě.“ Pozn. Informace o objevení "horní části kříže" i s fotografií je uložena v archivu SPVKK v Aši (dva dopisy starosty Jindřicha Bednaříka panu Vladimíru Businskému z roku 1997). Nutno říci, že objekt na fotografii onou ztracenou částí patrně nebude.

Tak či tak onen objevený objekt na OÚ již patrně není, ale byl zakopán u kříže. Alespoň se tak lze domnívat z článku „Smírčí kříž“ v periodiku Magazín Hvozdná (2/2017) autora OFK (patrně Oldřich F. Krajíček). Ten hned v úvodu píše: „Ve Hvozdné na Osmeku najdete kamenný kříž. Nyní stojí na trávníku parkové úpravy křižovatky, před budovou domu s pečovatelskou službou Vyhlídka. Pamatuje dávnou historii. Stával na dvoře zájezdního hostince, v současnosti restaurace Elko. Možná právě v této době přišel kříž o svou horní část a v nynější podobě připomíná písmeno Té. Chybějící horní část se podařila najít a je, dle doporučení historiků, zakopána u paty kříže.“

Kříž, jak bylo výše zmíněno, stojí již od konce 30. let 20. století v těsné blízkosti rušné křižovatky. Jen to okolí se změnilo - pryč je někdejší kaplička P. Marie, dřevěný kříž i lípy. Možná by tedy bylo vhodnější kříž přemístit k nové kapličce na druhé straně silnice. Ostatně tuto alternativu navrhoval v minulosti kupř. i J. Bednařík: „Jedna věc mně však vadí, a to umístění kříže přímo na křižovatce. Nevím, ale snad by měl stát u kapličky, jak bylo již dříve doporučeno. Jistě by bylo důstojné a bezpečnější místo. Svědek zašlých časů by si naši péči jistě zasloužil!“

Co se týče důvodu, proč byl kříž vztyčen, jsou zmiňovány čtyři hlavní:

1) Původ kříže je spojován s Cyrilometodějskou tradicí.

2) Kříž byl postaven na hrobě fryštáckého panáčka, kterého kuší zastřelila v noci stráž hradu Lukova v domnění že „idů zbojníci“.

3) Náhrobní památka padlých Valachů z r.1644 z bojů s císařskou armádou - k tomu více viz kříž v Martinicích (okres Kroměříž) a Fryštáku (okres Zlín)

4) Kříž hraniční - pod křížem bylo údajně nalezeno sklo, tedy snad tzv. „svědci“ (Pod hraniční kameny se vkládaly v minulosti, ale i dnes, různé předměty. Tento zvyk sloužil jako podzemní ochrana a důkaz pravosti hranice v případě, že by nadzemní hraniční kámen - kříž někdo úmyslně posunul, zničil nebo ukradl. 

Zda některý z těchto důvodů stál opravdu za vztyčením kříže ovšem nevíme a patrně nikdy nezjistíme. Dá se tedy souhlasit s p. Janou Barborou Slaběňákovou, která v roce 2016 napsala: „Kamenný kříž ve Hvozdné tak patří do velké skupiny drobných památek, které po dlouhá staletí upomínají v krajině na dávno minulé a bohužel historickou pamětí také dávno zapomenuté příběhy a osudy lidí. Zůstává němým svědkem a nechává tak spoustu prostoru pro naši fantazii.“

Cyrilometodějská tradice.

Eduard Peck (1892) zachytil i další pověst: "Otázav se vlídné as osmdesátileté stařenky Kroupové, která se i s jinými lidmi - bylo to v neděli odpoledne - ke mně přidružila, jaký je to kříž a co o něm ví, dostal jsem takovou odpověd: „Toť tu byli pan dochtor ze Zlína a ti pravili, že na tomto místě kázali svatý Cyrill a Methúd.“ Na to já: „A vy jste o tom prv nevěděli ?“ „Ba nevěděli!“ odpověděla stařenka, „enom sme slýchali, že tudy šel kdysi v noci fryštacký panáček s Pánem Bohem na Březovú, a strážní na Lukově, uvida světlo, vystřelili z kuše a milého panáčka zabili. Oni mysleli, že to idú zbóníci. A tož potom pochovali panáčka a na hrob mu postavili tento kříž.“

Obě pověsti podrobně beletristicky zpracoval Oldřich F. Krajíček - uveřejněny byly v roce 2017 v obecním zpravodaji (Magazín Hvozdná).

MZA, indikační skica, sign. 0841, Hvozdná (Hwozdna), 1829 - https://www.mza.cz/indikacniskici/skica/detail/1213 

Gregor Wolný (Řehoř Tomáš Volný): Kirchliche Topographie von Mähren, meist nach Urkunden und Handschriften, 1. Abtheilung. Olmützer Erzdiöcese. III. Band. Brünn: Selbstverlag des Verfassers, 1859, str. 445: 7. Hwozdna (Hvozdná)

Časopis Muzejního spolku olomuckého, č. 1, leden 1884, str. 31: Kříže cyrillomethodějské, Jan Havelka

Sborník Velehradský 1885 - Jan Havelka: O některých památkách cyrillo-methodějských, str. 85

Eduard Peck: Okresní hejtmanství Holešovské, nákl. učitelstva hejtm. Holešovského, 1892, str. 114-115

Český lid, 1893 - Směs, str. 230-231

Mittheilungen der kaiserl. königl. Central-Commission zur Erforschung und Erhaltung der Baudenkmale, 1899 - Alois Franz: Alte Steinkreuze und Kreuzsteine in Mähren, str. 3 a 9: Figur: 58, Taf. VI/2 - fig. 58 - pozn. kresba též uveřejněna v díle A. Franze: Kunstarchäologische Aufnahmen aus Mähren von Alois Franz, Brünn: R. Knauthe, 1894 - Tafel 25

Našinec, roč. 41, č. 124, datum vydání 1.11.1905, str. 2: Dopisy. Ze Hvozdné u Štípy

Historický archiv Vlastivědného muzea v Olomouci: Fond Přikryl František: Karton 10: inv. č. 824 - farář Inocenc Filip ve Hvozdné 4.11.1905 píše o kříži a jeho přemístění ke kapličce

Historický archiv Vlastivědného muzea v Olomouci: Fond Přikryl František: Karton 10: inv. č. 824: otisk kříže (foto) a text na lístku z 20.11.1905 od Slováka

Historický archiv Vlastivědného muzea v Olomouci: Fond Přikryl František: Karton 10: inv. č. 824 - Přikrylova fotografie kříže, datace 9.8.1906

Historický archiv Vlastivědného muzea v Olomouci: Fond Přikryl František: Karton 20: inv. č. 1473 - Zeměpisné poznámky z cest po Štípě, Hvozdné, Vyzovsku a dalších lokalitách 

Historický archiv Vlastivědného muzea v Olomouci: Fond František Přikryl: Karton 24: inv. č. 1840 - Konvolut III: Poznámky ze zápisníku 1905-06

Vlastivěda moravská: II. Místopis Moravy. Díl II. místopisu Hradištský kraj. Vizovský okres. č. 72. Nákl. Musejního spolku v Brně, 1907. Napsal Vácslav Peřinka, str. 124

Historický archiv Vlastivědného muzea v Olomouci: Fond Přikryl František: Karton 11: inv. č. 1014 - Fotografie - list X

Historický archiv Vlastivědného muzea v Olomouci: Fond Přikryl František: Karton 22: inv. č. 1597 - Album 1, str. 9: č. 30. Kříž na Osmeku ve Hvozdné u Štípy

František Přikryl: Ss. Cyrill a Method v památkách starožitných na Moravě a ve Slezsku, díl druhý, nákl. Záhorské kroniky, v Týně u Lipníka, 1907, str. 106-107 / str. 106: (obr. č. 50) Kříž ve Hvozdné

Záhorská kronika, roč. IV., č. 5, květen 1908, str. 38, píše Fr. Přikryl - z článku „Sv. Cyrill a Method v památkách kolem Pobečví a na Záhoří“ 

Jan Drábek: Dějiny městečka Fryštáku: a far, které dříve do Fryštáku náležely: Slušovic, Štípy, Kašavy, Všeminy, Hvozdné, Lukova a Trnavy, vydal Jindřich Slovák v Kroměříži, 1915

Historický archiv Vlastivědného muzea v Olomouci: Fond Přikryl František: Karton 13: inv. č. 1107: Velehradsko v pra- a předvěku - koncept

František Přikryl: Velehradsko v pra- a předvěku. Drahotuše: nákl. vl., 1928, str. 22

Inocenc Ladislav Červinka: Slované na Moravě a říše Velkomoravská, nákl. časopisu Pravěk, Brno, 1928

Adolf Šiška: Zlínský okres, nákl. autora, Zlín, 1930, str. 40-41

Historický archiv Vlastivědného muzea v Olomouci: Fond Přikryl František: Karton 6: inv. č. 475 - dopis Jaroslava Žíly ze dne 17.1.1939, součástí též fotografie kříže ve Hvozdné u kapličky

Historický archiv Vlastivědného muzea v Olomouci: Fond Přikryl František: Karton 22: inv. č. 1683: Blíže neurčené cyrilometodějské kříže - identifikována fotografie - kříž ve Hvozdné 

Podřevnicko (vlastivědná kronika), roč. 1, č. 1, datum vydání: říjen 1939 - z článku: Dr. Fr. Přikryl: Starožitné památky cyrillomethodějské v kraji podřevnickém (str. 4-8)

František Přikryl: Památky sv. Cyrila a Metoda, v Praze-Břevnově: Matice Svatoklimentská 1933, str. 45, foto str. 72 

ČÚZK, 0943-1 Hvozdná - dříve Hwozdna. Katastrální mapy evidenční 1 : 2 880 - Morava a Slezsko. Rok mapování: 1905–1939 - https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=kmevidm&idrastru=B2_a_14MS_943-1A_02  

Zlín, roč. 9, č. 47, datum vydání: 27.11.1939, str. 3 - z článku: Dálkové cesty na Zlínsku ve 14. století

Podřevnicko (vlastivědná kronika), roč. 1, č. 2, datum vydání: prosinec 1939 - Josef Navrátil: List z minulosti Hvozdné, str. 25-27

Zlín, roč. 10, č. 1, datum vydání: 2.1.1940, str. 7 - ze sloupku s názvem „Hvozdná“

Zlín, roč. 10, č. 52, datum vydání: 30.12.1940, str. 7 - Kaplička na rozcestí 

ČÚZK, Letecké měřické snímky - 6.10.1961, 7.8.1973, 16.5.1976, 29.5.1977, 3.5.1990

Region Podřevnicko, roč. 2, č. 1, datum vydání: 1993, str. 17 - z článku: Hvozdná, obec ve Hvozdech, autor: Stan. Březík

Irena Voštová: Hvozdná : 1446-1996 : 550 let obce Hvozdná, 100 let nové školy, vydal OÚ Hvozdná, 1996

https://www.hvozdna.cz/historie 

archiv SPVKK v Aši

https://smircikrize.euweb.cz/CR/Zlin/Hvozdna.html 

David Valůšek a kolektiv: Hvozdná 1446-2016 : kapitoly z dějin obce, vydala Obec Hvozdná, 2016

Magazín Hvozdná, roč. 21, č. 80, 2/2017, červenec 2017, str. 16-17: Smírčí kříž

Magazín Hvozdná, roč. 21, č. 81, 3/2017, září 2017, str. 14-15: Cyrilometodějský kříž

vložil: Oldřich Dvořák (2026)