Brzice

Na území obce se nachází mnoho zajímavých památek. Jednou z nich je bezpochyby kamenný kříž vztyčený při pravé straně cesty ve směru na Chlístov a obec Hořičky, kde se od nepaměti říká Na chrbách.  Na tento monolit v roce 1909 upozornil slovutný regionální badatel Josef Matějka. V příspěvku Kříže z dob dávných pod jménem „zapadlé“ publikovaném v časopisu Hradecký kraj o této památce udává: „Mezi obcemi Brzicemi a Chlístovem vedle silnice vpravo u pole kloní se velmi starý kříž, jenž na sobě nese znamení luku či samostřílu, užívaného v dobách před vynalezením střelného prachu.“ Matějka ve své studii upozornil také na další dva monolity s téměř identickým petroglyfem - první z nich ve Střeziměřicích a druhý měl ještě na počátku 20. století stát v lese nedaleko Bukoviny u Chvalkovic a dnes je nezvěstný. K těmto památkám dále vysvětluje, že: „jednostejný tvar a totéž označení na různých místech postavených křížů jest bez pochybnosti určitým omezením jistého okrsku země, ohraničení majetku, či zastávaly kříže tyto naše mezníky. Zřejmo, že nejde tu o žádné pamětné lidové pozůstatky, poněvadž na jiných místech jsou znaky jiné. Žel, že z archivů dosud význam značek na nich není objasněn." Matějka památky zařadil do skupiny hraničních kamenů. I dnes je tato interpretace odborníky zcela přijímaná a tyto artefakty lze tedy mimo jiné chápat i jako svědky středověké a raně novověké parcelace. Matějka kříž v roce 1893 namaloval a při svém bádání se mu podařilo zachytit i jednu místní starou legendu, která vypráví o tom, že pod křížem odpočívají vojáci padlí v kruté (blíže neuvedené) válce. 

Přítomnost zdejšího kříže dráždila lidskou fantazii od nepaměti. Zdejší rodák a písmák Josef Tylš s touto památkou spojil pověst Boženy Němcové O silném Ctiborovi, jenž měl na místě dnešního kříže rukama chytit loukoťové kolo vozu s ujíždějícím rytířem, který dlužil jeho pánovi peníze za prohranou sázku. Kolo vozu prý Ctibor chytil tak silně, že mu zůstal kus loukotě se třemi špicemi v ruce. Za odměnu ho rýzmburský pán propustil z poddanosti na svobodu, daroval mu svůj manský statek Turyň u Litoboře pod Hořičkami a do erbu mu udělil kus loukotě se třemi paprsky. Na místě, kde Ctibor zadržel prchajícího rytíře, byl postaven kříž, na němž někteří místo samostřílu spatřují část loukoťového kola. Ctibor se tedy podle pověsti stal rytířem a majitelem tvrze Turyň v nedaleké Litoboři a k jeho majetku měly náležet i sousední Hořičky. V hořičském kostele měl být také nakonec pochován. Náhrobní kámen ozdobený erbem s vyobrazením části loukoťového kola je do zdiva v interiéru hořičského kostela opravdu osazen. Patří však rytíři Bernardu Žehušickému z Nestajova, majiteli rýzmburského panství, který zemřel v roce 1563. Jinou pověst o tomto kříži převyprávěl v Národních pohádkách a pověstech František Vladislav Kodym, někdejší řídící učitel v Brzicích: „Jel tudy totiž jistý sedlák ze sousední vesnice do Jaroměře na trh s obilím. Když přijel v tato místa, prosil Pána Boha, aby dobře prodal. V Jaroměři bylo pro velmi špatné počasí tak málo kupců na trhu, že rolníci, kteří sem obilí přivezli, skoro všichni vezli plné vozy zpět. Tak se stalo i našemu sedlákovi. Ze zlosti se opil kdesi za Jaroměří a jel domů. Bylo již k půlnoci, když přijel zase v ta místa, na kterých prosil Pána Boha, aby dobře na trhu pochodil. Vzpomenuv si na to, začal hříšně láteřiti a Bohu se rouhati za to, že žádosti jeho nevyhověl. Náhle uskočil kůň stranou, vůz se zvrátil do příkopu a sedlák spadl tak nešťastně, že zlomil vaz a okamžitě byl mrtev. Kůň ujížděl domů s vozem skoro rozbitým. Selka pak, vidouc, že nejede sedlák, vzbudila domácí lidi, aby ho šli hledat. Hledali dlouho a dlouho, až ho konečně nalezli k ránu za Chlístovem v polou kopce vedle cesty. Byl již úplně studený. Mezi okolním lidem se dlouho o nešťastníkovi vypravovalo, ale jako na vše lidé časem zapomínají, zapomínali i na něho. Jen zbožná manželka jeho dala postaviti na místě, kde se neštěstí stalo, kříž, kterýž tam dosud stojí a na událost tu připomíná.“