Bernartice 0109

Monolitický kříž ve tvaru latinského kříže na zakulacené základně. Jedno vodorovné rameno je částečně uraženo.

Frank: "Deník opata Franka" (1658 - 1669), Výňatky od Cyrila Straky otištěny v milevském hasičském věstníku z roku 1924 u Hankety v Bechyni: Po Bílé Hoře nastala v Milevsku, tak jako v celých Čechách, násilná protireformace. Domnívám se, že z té doby asi pochází také většina našich kamenných křížů, t. zv. „Cyrilomethodějských“, jež zde vyjmenuji: 1.) u Staňkova, 2.) u jatek, 3.) u Oseka, 4. a 5.) u Bernartic. Tedy v našem okolí pět. Některé ovšem jsou snad starší, neboť název lesa „U kamenného kříže“ je doložen už z r. 1580. Jsou to asi „kříže na usmířenou“, jakých je v Bavorsku a Sasku na sta, anebo označují místa neštěstí (jako německé „Marterln“). O jednom, a to o kříži u jatek to opat Frank výslovně poznamenal. Řekl mu r. 1668 hejtman (tolik jako dnešní ředitel) Krimmer, že tu byl před lety zabit nějaký Ital, který prý tu podnes straší (10), str. 7).

J. Frantina - Kálal, Pamětní kniha městyse Bernartic u Tábora, Archiv SOkA Písek, 1925-1934, str. : 6 - 8: ...Po uvedených mohylách jsou nejstaršími památníky lidské práce ve zdejším okolí dva kříže, tak řečené: "babky". Dnes stojí jeden na jihovýchodním, druhý na jihozápadním úpatí výše zmíněného návrší "na posvátném" řečeného. Prvý při odbočování polní cesty k Borovanům od okresní silnice do Bechyně vedoucí a druhý na návršíčku pod městečkem u cesty do Borovan. Intelligentnější lidé říkají, že jsou to kříže "cyrilo-methodějské", neuměle vytesané, nad zemí pouze 85 cm vysoké. Mně však se zdá, že jsou ještě starobylejší. K té domněnce mne vede lidové jejich pojmenování "babky", což upomíná na pohanské, ruské pojmenování model, soch "bohyně Báby", hrubě z kamene vytesaných. Modly bohyně Báby mohly tu býti postaveny - balvany - již od našich slovanských praotců, kteří i v krajině bernartické a milévské, kde podobné se vyskytují, sídleli a Bábu uctívali. Po obrácení na víru křesťanskou modly přeměněny byly šetrně v kříž, jak se někteří domnívají, že se dělo i jinde. Já bych je, soudě z jejich malosti a zvláště z jejich umístění na j.v. a j.z. úpatí vrchu "na posvátném" považoval za původní památníky nejstaršího vynálezu lidstva: pomník svastiky, pomník nástroje k rozžehání ohně - ohně také "spasitele lidstva" , pravého a stejnorodého Boha - Slunce. Západní kříž - babka má patrné nad zemí i "Klekátko". U j.v. je prý také pod zemí. To považoval bych za držadlo "svastiky". Ježto pak umístění jich od nejvyššího místa vrchu nápadně směřuje proti j.v. a j.z. mohly tyto balvany býti visiry označující pohanským kněžím, na vrchu v posvátném háji obětujícím a nový oheň 25. prosince zapalujícím, nejnižší východ a nejnižší západ pozorujícím, označením místa a času, kdy sluneční kotouč níže již neklesne, nastává zimní slunovrat a pravý syn Boha - Slunce, spasitel, zlem - zimou velmi trpícího dávného člověka, se narodil. Prastaré památníky tyto, u nichž lid dosud obnažuje hlavy a zdraví je, jsou dosud nejstaršími svědky lidské práce v této krajině a jeho kultury svědkem. Procesí do polí na jaře chodící a za "úrodu zemskou" se modlící neb do kostelíka u Borovan putující zastavuje a modlí se i křížů babek. A tak dávnověká duše člověka předhistorického po mém soudu zalétá a žije setrvačně tu a stýká se s duší člověka XX. století, jehož noví spasitelé - vynálezci konstruují aeroplany a staví radio-telegrafické stanice.

W. Dreyhausen, Die alten Steinkreuze in Böhmen und im Sudetengau, 1940, č. 302: Bernartizt: Zwei Steinkreuze nahe bei der Stadt.
I.: Stark beschädigted Steinkreuz beim Bach.
II.: Am Weg nach Borowan, bei der Kapelle der Hl.Rosalie.
Siehe: J. Hlávka: Der politische Bezirk Mühlhausen. S. 64. In: Topographie der historischen und Kunstdenkmale in Königreiche Böhmen. Prag 1901, V. Band.