Tři Dvory (část města Litovel) 0458

Nízký, hrubě opracovaný pískovcový kamenný kříž s krátkými zakulacenými rameny, bez výzdoby, nese zbytky vápna po nabílení.

Doba vzniku kříže není jasná, předpokládá se 16.-17. století. 

Snad první, kdo kříž vnesl do literatury, byl kunsthistorik, architekt Alois Franz. Kříž zmiňuje v rámci svého pojednání „Alte Steinkreuze und Kreuzsteine in Mähren“ v roce 1893. Ovšem uvádí jen rozměry kříže a jeho umístění „u Tří Dvorů u silnice vedoucí do Litovle“. Tradici pojící se ke kříži žádnou neuvádí.

Vlastivědný badatel, tehdejší farář v Týně nad Bečvou, František Přikryl, jej řadil mezi kříže cyrilometodějské. Patrně jej navštívil při své cestě 3. srpna 1906 vedoucí ze Štěpánova, přes Strukov do Litovle. Do svého cestovního deníku si poznamenal: „...na cestě ze Starého Města (Litovle) při silnici do Pňovic stojí křížíček nízký u „Tří dvorů“. Kříž si hodlal vyfotografovat, ale bouře tomu zabránila. Píše o tom později faráři Fr. Zatloukalovi do Litovle (3.12.1906). Kříž na jeho žádost poté nakreslil František Mečíř z Červenky. Na základě jednoho z dopisů (6.2.1907) je možné, že se tak stalo 5. února 1907. V listě m. j. píše: „Vím, že již s netrpělivostí očekáváte odpovědi. Ale byl ten leden u nás, jako asi u vás, ošklivý. Mrazivé větry, sníh každé delší vycházce bránily. (...) Včera jsem tedy šel hledat kříž k Piňovicům, než na cestě od Třídvor k Piňovicům žádného kříže jsem nenalezl. Prý jest, jak jeden muž pravil, až daleko u Piňovic. Jest mi tedy líto, že nemohu posloužiti. Žádaný však výkres kříže u Třídvor (k Litovli) zasílám. Račte tedy dlouhé omeškání odpovědi omluviti.“ Fr. Přikryl poté překreslenou kresbu (ovšem již jen se základními dvěma rozměry - výška, šířka) publikoval ve své knize „Ss. Cyrill a Method v památkách starožitných na Moravě a ve Slezsku“ (1907), kde píše: „... chtěl jsem ještě pořídit obrázky kříže u Tří dvorů, nedaleko kláštera na Července, avšak bouře zahnala mě na nádraží. Vldp. P. František Mečíř pořídil výkres jeho. Výška obnáší 86 cm, a šířka ramen 60 cm a stojí na rozcestí.“ Na základě popisu i kresby se zdá, že byl kříž možná v nezjištěné době o kus posunut. Kříž je nakreslen vpravo u silnice z níž o kousek dále vede odbočka vpravo. Nabízí se dvě vysvětlení: 1) kříž stával u silnice východněji, než je dnes, u odbočky silnice; 2) ona zmíněná „odbočka“, byla jen příjezdovou cestou k domu čp. 36 a kříž tedy stojí i dnes na původním místě. Již zmíněný farář F. Zatloukal z Litovle v dopise z 31.12.1906 podává Přikrylovi některé informace stran kostela a kříže v Litovli a dále píše: „Téhož kříže podoba stojí u silnice u samé dědiny Třídvorů, ale že by byl z doby cyrilometodějské, nikdo neví a tvrdí každý z obyvatelů Červenky a Třídvorů, že kříže ty pocházejí z hodně pozdější doby a nemají s apoštoly moravskými ničeho společného.“ 

V roce 1933 zmiňuje pouze místopisně kříž Eugen Stoklas v rámci svého článku „Cyrilometodějské kříže na Litovelsku“. V l. 1940-1941 pak vycházel v periodiku „Mojmírova říše“ Stoklasův článek na pokračování „Z okolí Litovle“. Zde je kříž popsán svým umístěním a podobou velmi stručně takto: „U vchodu do Tří Dvorů u samé silnice vpravo je „cyrilo-metodějský kříž“ běžného tvaru.“ Zmínku "u vchodu" můžeme jistě vztáhnout na dům čp. 36, který se nacházel na okraji vsi a najdeme jej vyznačen již na mapě stabilního katastru z roku 1834 (Tři Dvory - Dreyhöfen).

V periodiku „Venkov“ (25.2.1945) bylo ke kříži uvedeno: „Cyrillometodějský kříž u Litovle. U silnice, vedoucí z vesnice Tři Dvory do Litovle, je uchován cyrillometodějský kříž z VIII. století. Posudek o něm vysloven byl odborníky podle složitosti kamene a znaků, kteří provedli průzkum jeskyní v blízkém Mladči.“ 

V roce 1964 byl kříž zapsán do celostátního seznamu kulturních památek: rejst. č. ÚSKP 36442/8-1779 - smírčí kříž.

Do evidence SPVKK v Aši kříž nechal zanést spisovatel a ak. sochař Vladimír Preclík. Do Tří Dvorů zavítal 18. května 1988 a v rámci popisu památky uvedl: „U silnice ve stráňce. Z Litovle do Pňovic před čp. 69. Velmi hmotný 75x67x28 cm, poněkud nakloněný od silnice, bez znaků a reliéfů, hrubě tesaný z tvrdého pískovce.“ Ve své knize věnované křížům na Moravě a Slezsku (Kameny pokání, 1992), kříž zmiňuje v kapitole nazvané „Čiň čertu dobře“. Zda onen tragický příběh o vraždě hospodyně milencem její schovanky slyšel, nebo si jej ke kříži - jak to udělal i v jiných případech - vymyslel, není zcela jasné. V roce 2002 tento příběh z období třicetileté války převyprávěla Marie Hrubá v Litovelských novinách.

Eva Vaňková v Litovelských novinách v prosinci 2009 ke kříži píše: „Kolem tohoto zachovalého smírčího kříže projíždí denně spousty aut a cyklistů, prochází kolem něho chodci. Málokdo mu věnuje pozornost, přesto to není obyčejný kus kamene. Smírčí kříž vytesala lidská ruka na znamení pokání, jako prosbu o odpuštění. (...) Kříž, o němž píšeme, je v dobrém stavu, asi před pěti roky byl narovnán a znovu osazen Technickými službami Litovel.“

Kříž ve velmi těsné blízkosti silnice, dobře viditelný, nacházíme i dnes. Snad stojí na původním místě, ale jisté to není. Stejně jako není jasné, proč a kdy byl postaven. 

Cyrilometodějský kříž.

Vladimír Preclík ve své knize kříž zmiňuje v kapitole nazvané „Čiň čertu dobře“. Zda onen tragický příběh o vraždě hospodyně milencem její schovanky slyšel, nebo si jej ke kříži - jak to udělal i v jiných případech - vymyslel, není zcela jasné. Marie Hrubá v Litovelských novinách (2002) tento příběh převyprávěla takto:

„Tři Dvory mají smírčí kříž se zajímavou historií. Poslechněte si o mordu, který v 17. stol. vzrušil celou obec. V době třicetileté války, kdy byly časté šarvátky mezi vojsky a místními lidmi, osiřela spousta dětí. Tak se stalo, že se bezdětní Chramostovi ujali holčičky, Rózičky Šimků, která se při svém bludném putování dostala až ke Třem Dvorům. Vychovali ji jako, vlastní a pantáta se v ní jen viděl. Nic nedbal na varování ženy, že již není tak pilná jako dřív, a že se občas ztrácejí peníze. Rózička vyrostla do krásy, chlapci se kolem ní jen točili, ale ona měla oči jen pro Václava Kopřivu. Věděla, že by se pantáta zlobil, proto lásku pečlivě tajila. Václav byl sice hezký, ale pijan, lenoch a sukničkář. Spolehnutí na něj nebylo. - O Chramostovi se povídalo, že našetřil slušné peníze, které Róza dostane věnem. Václav ji nutil, aby je našla, že stejně budou její, tak si je mohou půjčit hned. Dívka nechtěla ani slyšet, ale když ji pohrozil, že ji nechá, slíbila, že se pokusí. Skutečně se jí podařilo hospodářův úkryt vypátrat. Ve sklepě, za uvolněným kamenem objevila truhličku s penězi. - Václav se nemohl dočkat, až bude vhodná chvíle, ale Rózička radost neměla. Selka zpozorovala, že je jako vyměněná a více si jí všímala. Konečně nadešel pro Václava šťastný den. Otcové se domluvili, že pojedou na celý den do lesa a selka odešla na pole. Róza se vymluvila na motání hlavy a jakmile byli všichni z dohledu, utíkala pro Václava. Jenže, když si ten sypal cizí peníze do kapsy, otevřely se dveře a na schodech do sklepa stála hospodyně. Mládenci se zatmělo před očima a dlouho  se nerozmýšlel. Železem, kterým uvolňoval kámen, ženu zabil. Hospodář se vrátil opravdu až večer. Ve sklepě našel u rozsypaného věna své Rózy mrtvou ženu. - Róza i Václav utekli ze vsi. Jeho brzy chytili, ale po ní jako by se země slehla. Chramosta se nezajímal o výsledek soudního řízení ani o odplatu. Až do své smrti nevěřil, že s tím Róza měla něco společného. Několik měsíců před svou smrtí postavil proti domku své ženě kamenný kříž, který tam stojí dodnes.“

Mittheilungen der kaiserl. königl. Central-Commission zur Erforschung und Erhaltung der Baudenkmale, 1893, Alois Franz: Alte Steinkreuze und Kreuzsteine in Mähren, str. 108: Figur: 5, v obrazové příloze na tabuli č. 1 - kresba též uveřejněna v díle A. Franze: Kunstarchäologische Aufnahmen aus Mähren von Alois Franz, 1894 - Tafel 24

Historický archiv Vlastivědného muzea v Olomouci: Fond Přikryl František: Karton 20: inv. č. 1472 - Zeměpisné poznámky z cest po severní Moravě, 1905-1906

Historický archiv Vlastivědného muzea v Olomouci: Fond Přikryl František: Karton 24: inv. č. 840 - Konvolut III. - Poznámky ze zápisníků: 1905-1906

Historický archiv Vlastivědného muzea v Olomouci: Fond Přikryl František: Karton 11: inv. č. 954 - Staré Město, Litovel - dopis Fr. Zatloukalovi do Litovle a odpověď (1906)

Historický archiv Vlastivědného muzea v Olomouci: Fond Přikryl František: Karton 10: inv. č. 817 - II. Sever Moravy - dopisy od Fr. Mečíře s kresbami křížů - kresba kříže u Tří Dvorů byla publikována v knize z roku 1907 bez uvedení dalších rozměrů a schematického náčrtu umístění kříže

Historický archiv Vlastivědného muzea v Olomouci: Fond Přikryl František: Karton 22: inv. č. 1710 - kresba kříže pro knihu (autor snad Fr. Přikryl dle předlohy Fr. Mečíře)

František Přikryl: Ss. Cyrill a Method v památkách starožitných na Moravě a ve Slezsku, díl druhý, nákl. Záhorské kroniky, v Týně u Lipníka, 1907, str. 61, obr. 31 (kresba) - str. 61

František Přikryl: Památky sv. Cyrila a Metoda. V Praze-Břevnově: Matice Svatoklimentská, 1933, str. 36, kresba str. 58 (pozn. popiska pod kresbou v knize je chybná)

Vlastivědný sborník střední a severní Moravy, č. 1, datum vydání: 9.1933 - Eugen Stoklas: Cyrilometodějské kříže na Litovelsku, str. 9-11

Mojmírova říše, roč. 4, č. 8-9, duben-květen 1941, str. 136: z článku na pokračování: Eugen Stoklas: Z okolí Litovle 

Venkov, roč. 40, č. 48, datum vydání: 25.2.1945, str. 3: Cyrillometodějský kříž u Litovle

Státní seznam nemovitých kulturních památek: okres Olomouc a městská památková rezervace Olomouc / uspořádal Leoš Mlčák, Olomouc: Okr. stř. státní památkové péče a ochrany přírody, 1982, str. 20

archiv SPVKK v Aši

Vladimír Preclík: Kameny pokání, Melantrich, 1992, str. 119-125: Čiň čertu dobře

Litovelské noviny, únor 2002 - z článku „Střípky-klípky“, napsala Marie Hrubá, str. 7

Litovelské noviny, prosinec 2009, str. 5: Tajemství smírčích křížů, autor E. V. (Eva Vaňková)

https://smircikrize.euweb.cz/CR/Olomouc/Tri_Dvory.html

vložil: Oldřich Dvořák (2026)