Klamoš 1713

Torzo kamenného kříže se znatelnými zaoblenými rameny a bez hlavy. 

Kříž stojí na soukromém pozemku, v zahradě domu čp. 7 v obci.

Kříž stojí údajně na svém původním místě, tedy v těsné blízkosti objektu čp. 7 (staré číslo 8). Nějaké stavení na místě dnešního domu stávalo již roku 1554, jak uvádí v rámci výčtu majitelů regionální badatel p. Lubomír Havrda. 

Kříž má být datován rokem 1713, uvádí pan L. Havrda, a jde tedy o nejstarší dochovanou památku na území obce. V té době, jak můžeme vyčíst ze zmíněného sledu majitelů objektu, byl držitelem Václav Chára. Nedlouho poté přechází stavení v držení Matěje Vlka. V rámci mapy stabilního katastru z roku 1841 můžeme seznat, že tehdejším majitelem byl Johann (Jan) Vlk. Z jeho rodu přešlo stavení na rodinu Havlínů a poté již současné majitele - rodinu Šimonů. 

Žádné bližší zprávy se zatím o kříži nepodařilo dohledat. Do SPVKK v roce 1998 došla zpráva o tomto kříži od Jar. Kovaříka. Ten v listě z 25. ledna píše o kříži, jež není uveden v knize „Kamenné kříže Čech a Moravy“ (1997) a mohl by být tedy doplněn. Kříž znal již z minulosti, neboť byl přítelem tehdejšího majitele Oldřicha Šimona (pozn. zemř. 1985). Později od p. Šimonové slyšel, že nešlo o žádný „hraničník“, ale kříž na místě, kde měl být zabit nějaký voják. Tuto informaci potvrdila p. Jiřina Šimonová i mně: Babička jejího muže, patrně tedy p. Vlasta Šimonová, prý vždy vyprávěla, že šlo o hrob jakéhosi vojáka, který zde zemřel - údajně z nešťastné lásky. 

Rodák z Klamoše, p. Lubomír Havrda, který nadmíru podrobně zpracoval dějiny obce a jejich významných rodů ve své knize „Vyprávění pramenů“ uvádí, že kříž „je datován rokem 1713“. Nutno říci, že letopočet na kříži není patrný a ani J. Kovařík jej nezaznamenal. 

Kříž, jak vypráví majitelka objektu čp. 7, byl postaven na místě hrobu jakéhosi vojáka, který zde zemřel - údajně z nešťastné lásky. 

Lubomír Havrda (2005) psal: „Podle vyprávění JUDr. Jana Havlína je to památka na jakéhosi vojáka, který v těchto místech zahynul, pro nás neznámým způsobem. S určitou dávkou jistoty můžeme ale říci, že zde nezemřel přirozenou smrtí a ani zde nepadl v boji. Údajně ještě na konci 19. století se v obci o tomto smírčím kameni či kříži vyprávěla dnes již zapomenutá pověst, která končila tím, že kdo s tímto smírčím kamenem pohne, bude stižen neštěstím.“ 

archiv SPVKK v Aši

https://smircikrize.euweb.cz/CR/Hradec_Kralove/Klamos.html

Lubomír Havrda: Vyprávění pramenů aneb O Klamoši a starých klamošských rodech. Vydáno vlastním nákladem autora, Pardubice, 2005, str. 57-58, 119-120

vložil: Oldřich Dvořák (2026)