Řimice (část obce Bílá Lhota) 0663

Křížový kámen u „Královecké cesty“ v lese Doubravě. Na plochém hrubozrnném kameni odsekáním čtyř pravoúhlých segmentů vznikl reliéf kříže. Na něm vryp středověkého meče. Pod jeho záštitou někdo čte písmena MARIA (viz např. i kniha „Kamenné kříže Čech a Moravy“, 1997). Bezpochyby jsou zde vyrytá písmena až novodobého rázu a s vlastní památkou nemají souvislost. V minulosti nejsou o nich žádné zprávy (Havelka, Franz) a s ohledem na tuto skutečnost již A. Lang v roce 1961 soudil, že nápis je novodobý. Ten také mělké důlky v kameni identifikoval jako stopy po střebě z brokovnice. Na zadní straně jsou písmena „HL“, patrně též novodobá. Část pravého ramene uražena.

Adolf Lang roku 1961 kámen popisuje: "Také v lese DOUBRAVĚ, v těsné blízkosti hranic bývalého zábřežského a litovelského okresu, asi jeden kilometr od novomlýnské hájovny na lesní cestě do Králové stojí zajímavý smírčí kříž. Je vytesán reliéfně na přední straně plochého balvanu, jehož zadní strana je neopracována. Na dříku kříže 90 cm vysokého, o rozpětí ramen 56 cm je vytesána kontůra meče, přes nějž napříč je vyryto několik neumělých písmen tvořících nápis MARIA, který však ani prof. Havelka, ani inž. Franz neviděli, což je důkazem jejich nedávného původu. Kresba meče je nabílena vápnem a celý povrch reliéfu, vysokého 4-5 cm je poset mnoha mělkými důlky o průměru 5-7 mm, patrně stopami broků po střelbu loveckou puškou do terče "

Bezpochyby jde o „kamenný kříž“ vyznačený na mapě stabilního katastru (indikační skice) z roku 1834 - katastr Řimice (Rzimnitz). Zde je vyznačen kříž a název „Beim steinernen Kreuz“, tedy u kamenného kříže. Stál jako dnes u cesty v lese Doubravě. Cesta procházela přes Nové Mlýny (Neumühl) ke křižovatce. Zde vedly hlavní směry na Uničov (M. Neustadt), Litovel (Littau) a na obec Královou (Königlosen). Právě u poslední zmíněné cesty, na další křižovatce, se nachází křížový kámen. Dá se tedy předpokládat, že na rozdíl od mnoha jiných kamenných křížů (kamenů) stojí na svém původním místě.

Na rozdíl od mnoha jiných „smírčích křížů“ v této oblasti, neřadil se zdejší křížový kámen k okruhu kamenů cyrilometodějských. Prof. Jan Havelka v roce 1885 uvedl: „Podobný franský meč vytesán jest také na kříži, jenž stojí v novozámecké Doubravě, při cestě od Nového mlýna do Králové vedoucí a na nějž mě člen spolku muz., p. J. Lolek. učitel v blízkém Paloníně upozornil. Pomník ten (obr. na str. 127.) arci neměl bych nazývati křížem, vždyť jest to vlastně kámen zvýší 83 cm. křížem ozdobený. Než přece pomník tento značně liší se od kamenů, na nichž kříž vypodoben jest jakožto pouhý toliko znak erbovní a o nichž shora jsem se zmínil. Tuto kříž na první pohled jeví se býti hlavním úkolem celého památníku a ostatní kámen asi proto jen nebyl odtesán, aby se kříži dodalo větší hmotnosti a trvanlivosti. Lid ovšem památníku tomu neříká „kříž“ nýbrž toliko „kámen“ a také, alespoň pokud mi známo, nic neví o pověsti cyrillské, k němu se táhnoucí. Nyní kříž jak již naznačeno, opuštěn stojí v lesní samotě a bujná zeleň vůkol jej obrůstá; než možná, že i tu kdysi nějaká obec bývala.“

Kunsthistorik, architekt Alois Franz, jej řadil mezi tzv. přechodové formy mezi křížovými kameny a kříži. V úvodu svého pojednání „Alte Steinkreuze und Kreuzsteine in Mähren“ (1893) píše: „Kromě kamenných křížů a křížových kamenů existují ještě vzácnější přechodné formy, které jsou napůl kamennými kříži, napůl křížovými kameny. Proto by se mezi tyto formy ve skutečnosti neměly počítat. Jde například o kámen z Padochova, jehož kříž je zčásti vysekán, a kámen v Řimicích, u něhož kříž opět téměř celý vystupuje z kamenné desky. Tyto kameny považuji za pozoruhodné - snad mohou vést až k závěru, že křížové kameny jsou starší než kamenné kříže, neboť ty se vyvinuly z prvních. Vzhledem k tomu ale, že (dosud) existují pouze dva známí zástupci této přechodné formy, nelze takové pravidlo zobecňovat. Kámen z Padochova navíc mohl být jen obyčejným křížovým kamenem, z něhož, (když se při přepravě nebo vztyčování apod. část poškodila), vznikl po dodatečné úpravě současný tvar.“ Nad určováním stáří kamenů a křížů se zamýšlí i v pokračování svého pojednání, uveřejněného roku 1899. Zde píše: „Spolehlivější známkou určitého stáří mohou být snad jen "brusné rýhy", "vrypy" a "vrty", které se objevují na některých z těchto kamenů. Jsou to tytéž znaky, které lze čas od času pozorovat i na portálech a podezdívkách starých kostelů. Brázdy a rýhy v kamenných křížích (...) jsou způsobeny tím, že v raném středověku si pocestní na kamenech "brousili" meče a nástroje. Tímto opakovaným obrusem byl snad poznamenán i vrchol kamenného kříže v Seničce a prodloužení ramene kříže v Kunštátu, stejnému zvyku lze přičíst i zahloubené křížové formy, jako jsou u obr. 9 (Řimice)...“

O křížovém kameni byl zpraven též vlastivědný badatel, farář v Týně nad Bečvou, František Přikryl. V rámci článků Jana Havelky znal jeden kříž ve Střelicích a též kámen v lese Doubravě u Řimic. 29. března 1906 psal faráři J. Minarčíkovi z Renot dotaz stran těchto památek. Odpověď faráře Jiřího Minarčíka byla pro F. Přikryla jistě překvapením, neboť se dozvěděl m. j. i to, že ve Střelicích není kříž jen jeden, ale rovnou dva. Co se týče našeho kamene, J. Minarčík ve svém listě z 8. dubna 1906 psal: „Ten kříž bude asi onen stojící na křižovatce silnic z Nov. Zámků do Nov. Mlýnů dále do Loštic a druhé do Řimnic (na potoku Moravy). Ze Střelic pěknou cestou lesem prý 1½ hodiny. (...) To Vám, p. dr., píši dle údajů hajného Dostála ze Střelic. Sám bych se na ty kříže podíval. Terén je starožitný!“ František Přikryl do své knihy vydané roku 1907 získané informace interpretoval: „Z Moravičan svatí Věrověstové ubírali se do Králové na Doubravici a tu v lese Doubravě v poly cesty od Nového mlýna do Králové stojí v balvanu vykřesaný kříž, podobný slavonínskému. – Profesor Havelka o něm píše... (...) Podle podrobné mapy pás 7. sloup. XVI. jmenuje se trať poblíž Doubravy „U kamenného kříže“, nazýval jej tedy lid za stara přece křížem.“ 

Historik Viktor Pinkava, v té době farář v Čermné u Podmokel, v roce 1922 uvedl, že jde o „mezník kláštera Dolanského, jemuž kdysi patřila Doubravice“ a pochází asi ze začátku 15. století. Tuto informaci převzal do první kroniky obce Střelice (Kronika obce Střelic u Uničova díl 1.) první kronikář, říd. učitel ze Střelic, Artuš Mikulášek. Ke kameni do kroniky roku 1926 zapsal: „Podobný prvým dvěma křížům je kříž v Doubravě při cestě z Nových Mlýnů do Králové. Není sice v našem katastru, ale svou příbuzností s našimi je zajímavým. Dle názoru topografa Viktora Pinkavy byl kdysi mezníkem pozemků kláštera dolanského, jemuž náležela obec Doubravice. Pochází z XV. století.“ Křížový kámen též do kroniky nakreslil.

Ke kříži se uvádí řada více či méně možných událostí. Kupř. Alois Franz uvádí, že jde o pamětní kámen švédskému generálovi, který zde zemřel. Pochopitelně můžeme pochybovat, že šlo opravdu o „generála“, ale myšlenku o smrti, ať už násilné či v rámci nešťastné náhody, nějakého vyššího důstojníka v době třicetileté války rozhodně zavrhnout nemůžeme. Možnost nějaké tragické, snad násilné, události by naznačoval i vyrytý reliéf meče. Další pověsti, ať už snad o kříži či z blízkého okolí, uvádí též Eugen Stoklas (1929).

O kříže a kameny na Zábřežsku se zajímal též Adolf Lang. Svá zjištění publikoval v rámci článku „Smírčí kříže zvané též cyrilometodějské, a pamětní kameny na Zábřežsku“ roku 1961. Jak uvádí: „Pověsti o něm se nezachovaly. Havelka usuzuje, že v těch místech stávala kdysi osada: podle rytiny na kříži se však spíše jedná o památník tragické události.“ 

Křížový kámen je od roku 1964 zapsán v celostátním seznamu kulturních památek: kulturní památka rejst. č. ÚSKP 39380/8-1921 - smírčí kříž. Památkový úřad předpokládá jeho vznik v 16. století. 

V památkovém katalogu ke kameni můžeme v části „Dějiny“ číst: „Informace od místního obyvatele Jaroslava Kupky (1986): vesničané z Doubravice, Řimic a Mitrovic mu říkají mečový kámen. Pověst o něm vypráví: Les Doubrava sahal dříve hodně dál až blízko vesnicím. Byl vždy bohatý na zvěř jelení, daňčí a srnčí. To vábilo pytláky z celého okolí. Často se sdružovali ve větší tlupy, přijeli do lesa s povozem taženým koňmi. Tu bývalo nutno, aby lesní strážci ustoupili přesile, někdy bývali i odzbrojeni a přikázáno jim několik dní nechodit do lesů. Pytláci si nalovili zvěř a odtáhli, uhrazovali si tím také škody, které jim lesní zvěř na polích napáchala. V revíru Novomlýnském nastoupil do služby nový, mladý a nebojácný myslivec, který si řekl, že pytlákům jejich řádění nebude trpět. Brzy se srazil s pytláky a při vzájemné přestřelce byl zastřelen. Nastalo pátrání a když byl chycen nebezpečný vůdce této tlupy, byl odsouzen k trestu smrti stětím hlavy. Předtím musel hrubě otesat kámen do tvaru kříže a na čelní stranu vytesat meč. Ortel byl vykonán na místě zastřelení myslivce a smírčí kříž postaven na hrobě popraveného pytláka.“ Pozn. tato pověst je též uváděna též v rámci periodika „Stráž lidu“ („Mečový kámen v Doubravě“, 30.7.1987). Nutno podotknout, že půjde opravdu jen o pověst, neboť již sama skutečnost, že vrah musel vytesat kříž a poté byl popraven jde proti samotnému výkladu aplikace tzv. „odkladu hlavy“. V rámci této možnosti bylo totiž možné splnit některé podmínky - finanční náhrada, postavení kříže a t. d. a vyhnout se tím dalšímu trestu - často smrti. Viz k tomu kupř. smlouva z roku 1529 ke smírčímu kameni v nedaleké obci Příkazy.

Do evidence SPVKK v Aši byl kámen zapsán v roce 1991 na základě informací, jež zaslal historik, genealog Jiří Ošanec.

A. Franz (1893) uvádí, že jde o pamětní kámen švédskému generálovi, který zde zemřel. 

Artuš Mikulášek, první kronikář, říd. učitel ze Střelic, do kroniky kříž nakreslil a přepsal též báseň Kuneše Sonntaga:

„U zapadlého kříže“ - K. Sonntag

Omšelý kříž tam z příkopu ční / v jásavé zeleni máje, jetele, máků, řebříčků květ / mísí se s vůní lip háje.

Klidno tu na slunci u kříže, / z brázd kolem pučí už klasy, / zda si kdo vzpomene u hrobu / na dávné zašlé už časy?

Zda si kdo vzpomene na cestu / doubravou stinnou a divou, / slavnou na cestu kdys „královskou“, / táhnoucí lesem a nivou 

z Úsova, Unčova k Litovli - / hoj! co tu po cestě bitek, / vítězství bylo i porážek, / v krčmě co u Střelic pitek!

Králi tu projeli s komonstvem, / vojáci, žoldnéři, lůza - / veselo bylo zde na cestě, / častěj však krajem šla hrůza.

Jednou jen krajem tím promítnul / dušemi lidu jak příval / heroů zápas za ideje, / Hus kdy se, Jeroným vzýval - - -

Výš se pnout za Pravdou, Bratrstvím, / Kralickou biblí se těšit - - - / jinak ty začala problémy / tvrdá pěst císařských řešit.

Požáry rudé a rabuňky, / robota, karabáč, nouze, / boje za kalicha svatou zář, / umírat v bezměrné touze - - - 

Umřít neb činiti pokání, / oprátka kacířům patří - / zda si kdo vzpomene v kraji dnes / útrap a bolestí bratří?

Divné to myšlenky u kříže - / k Hvězdě - ba v Mikulov vedou, / Dietrichstejn ortel kdy krvavý / vynesl s tváří svou bledou....

Ortel a brutální konfiskát. / Rdousení císařskou pěstí. / Němý kříž v příkopu u cesty / kraje pláč z dávných dob věstí.

Kdo to spí pod křížem u cesty, / koho smrt pod drnem hostí? / Koho jsou srdce už setlelá, / koho jsou vybledlé kosti?

padli zde v boji či úkladem? / Domněnky ve snů říš letí... / Rok pouze věstí kámen nám: / po Hoře Bílé rok třetí! (?)

Klidno tu na cestě u Střelic, / z brázd kolem pučí už klasy - / zda si kdo vzpomene u kříže / na dávné, zašlé už časy?

Eugen Stoklas (1929) uvádí několik pověstí z okolí Řimic, jedna z nich by se s ohledem na umístění mohla vztahovat i k našemu kříži: "... Jiný starý kříž stojí pod Řimicemi u silnice, po které se chodí do Moravičan. O tom se vypravuje: Jednou přitáhli Švédové také do okolí řimického. U Řimic se srazilo vojsko císařské s vojskem švédským. Strhla se prudká bitka, ve které císařští byli poraženi. Jeden rakouský důstojník prchal na koni před Švédy, kteří jej pronasledovali. Když už byl blízko u Řimic, klesl pod ním kůň. Švédové ho dohonili, zabili a oloupili. Byl prý to nějaký vysoký důstojník, pročež mu na památku na tom místě postavili kříž, který tam stojí podnes. - Před dávnými časy jel kolem tohoto místa rytíř z Bouzova. Jel ke svému příbuznému na Úsov. Vzal s sebou mnoho peněz, které si byl od něho vypůjčil na opravu hradu. Dojel šťastně do Úsova a peníze odevzdal. Ale na zpáteční cestě v Doubravě byl náhle přepaden u cesty „královecké“ několika lupiči. Poněvadž však již peněz neměl, zranili ho těžce a prchli. Rytíř s napětím všech sil vstal a pomalu se ubíral k domovu. U Řimic však vysílen ztrátou krve klesl na zem a asi za hodinu skonal. Ráno byl od vesničanů nalezen a poznán a zavezen na Bouzov. Na památku vesničané postavili na tom místě kříž. Také tam, kde byl rytíř zraněn, vsazen do země kámen a na něm vytesán kříž."

Stráž lidu č. 87, 30.7.1987, str. 4: Mečový kámen v Doubravě - U asfaltové cesty ve vzdálenosti asi dva kilometry od hájenky Nové Mlýny v lese Doubrava stojí zajímavý smírčí kříž. Nemá ani vročení, ani nápis, zato na čelní straně vytesaný meč. Pověst vypráví, že byl vztyčen na hrobě pytláka, který byl popraven za zastřelení mladého myslivce. Stalo se to v době, kdy i v tomto lužním lese bylo ještě plno zvěře a chodívali na ni pytláci. Mladý myslivec si usmyslil, že lesní pych nebude trpět. Při vzájemné přestřelce s pytláky byl však zastřelen. Vypátraný pytlák, který čin provedl, byl odsouzen k trestu stětí hlavy. Předtím si musel vytesat na hrob kamenný kříž s vyznačením meče.

MZA. Indikační skica z roku 1834, sign. 2235, název katastru Řimice (německy Rzimnitz) - https://www.mza.cz/indikacniskici/skica/detail/3168 

Časopis Muzejního spolku olomuckého. Datum vydání 9.1885, č. 7, roč. 2, str. 129: Kříže cyrrilské a památky jim příbuzné - autor: Jan Havelka

Český lid, ročník II, rok vydání: 1893 - Zprávy archaeologické. Antonín Šolta: Dodatek ku článku o starobylých křížích v okolí Chrudimi, str. 511

Mittheilungen der kaiserl. königl. Central-Commission zur Erforschung und Erhaltung der Baudenkmale, 1893, Alois Franz: Alte Steinkreuze und Kreuzsteine in Mähren. V úvodní části na str. 107 a 112. Kámen popsán na str. 108: Figur: 9, v obrazové příloze na tabuli č. 2 - kresba též uveřejněna v díle A. Franze: Kunstarchäologische Aufnahmen aus Mähren von Alois Franz, 1894 - Tafel 26

Mittheilungen der kaiserl. königl. Central-Commission zur Erforschung und Erhaltung der Baudenkmale, 1899, Alois Franz: Alte Steinkreuze und Kreuzsteine in Mähren - kámen zmíněn v rámci úvodního textu na str. 6

Historický archiv Vlastivědného muzea v Olomouci: Fond Přikryl František: Karton 10: inv. č. 816 - Dotaz Fr. Přikryla (datován 29.3.1906) na J. Minarčíka a jeho odpověď 8.4.1906

František Přikryl: Ss. Cyrill a Method v památkách starožitných na Moravě a ve Slezsku, díl druhý, nákl. Záhorské kroniky, v Týně u Lipníka, 1907, str. 56, obr. 27 na dané straně

Viktor Pinkava: Vlastivěda moravská. II, Místopis Moravy. Díl I., Unčovský a Rýmařovský okres, Musejní spolek, Brno, 1922, str. 127

Státní okresní archiv Olomouc. Název fondu: Archiv obce Střelice. NAD 1760 | Archiv obce Střelice. Značka fondu: Š 1-119. Kronika obce Střelic I. díl - inv. č. 47, orig. název: Kronika obce Střelic u Uničova díl 1.

Eugen Stoklas: Kytička pověstí z Litovelska, nákladem Musejní rady v Litovli, 1929, str. 39

František Přikryl: Památky sv. Cyrila a Metoda. V Praze-Břevnově: Matice Svatoklimentská, 1933, str. 35

Zprávy vlastivědného ústavu v Olomouci, 1961, č. 94, Adolf Lang: Smírčí kříže zvané též cyrilometodějské, a pamětní kameny na Zábřežsku, str. 10

Stanislav Horák: Obec Králová: minulost a přítomnost: (sborník k 50. výročí založení české školy a k 50. výročí KSČ) / odpovědný redaktor Stanislav Horák, Osvětová beseda, Králová, 1971

Stráž lidu č. 87, 30.7.1987, str. 4: Mečový kámen v Doubravě

archiv SPVKK v Aši

https://smircikrize.euweb.cz/CR/Olomouc/Rimice.html

vložil: Oldřich Dvořák (2026)