Vamberk (místní část Merklovice) - kříž u spálené jedle 0669

Mohutný latinský kříž z hrubozrnného pískovce s výrazným pozitivním reliéfem meče na dříku. 

Pozn. V 60. či 70. letech 19. století vykopali lesní dělníci mohutný pařez, na němž podle očitých svědků musel stát nejméně dvě stě let starý kmen jedle. Pod pařezem se objevil kříž, který dělníci vykopali a znovu jej postavili. V roce 1966 byl kříž zrenovován a usazen do betonového podloží. Tak jej nalezneme i dnes.

Kříž byl po dlouhá léta zahrabán v zemi, dokonce na něm rostla mohutná jedle, a teprve po jejím pokácení a vyvrácení kořene byl kříž objeven. Stalo se tak někdy v 60.-70. letech 19. století. František Bauer v roce 1891 o nálezu kříže a nově vzniklé pověsti psal: „Též možno zmíniti se „o kříži u spálené jedle“. V panském lese za sochou sv. Prokopa v pravo od staré silnice, vedoucí z Vamberka do Německé Rybné, nalezen byl v zemi před 20-30 lety při kácení staré jedle kámen s vytesaným mečem nebo křížem, nejspíš dávný mezník; ačkoli dříve nikdo o kameni v zemi nevěděl, vznikla již pověst, že na tom místě konán byl souboj.“ Také učitel ve Vamberku Josef Král se kříži věnoval a k jeho umístění a objevení roku 1895 napsal: „Jdeme-li po staré silnici slezsko-polské k Německé Rybné lesy vambereckými, přijdeme asi půl hodiny cesty nad sochou sv. Prokopa k cestě široké na příč silnice. Dáme-li se touto 70 kroků na pravo, přijdeme k průseku, jímž 140 kroků kráčejíce spatříme v mladém lesíku veliký, kamenný, zhruba tesaný kříž, v němž jest vytesán velký, starorytířský meč. Kříž ten vykopán asi před 30 lety; byl dosti hluboko v zemi vryt a stál na něm pařez tak mohutný, že dle výroku očitých svědků nesl na sobě přes 200 let starý kmen.“ Nesouhlasí ovšem s tvrzením profesora Fr. Bauera, že jde o starý mezník. Naopak předpokládá, že jde o kříž, v dnešním pojetí smírčí či pamětní. K důvodu postavení kříže píše: „Meč v kříži ukazuje spíše, že spáchána tu nějaká vražda. Lid pak vypráví, že prý tu konán byl souboj.“ Dlouholetý ředitel měšťanské školy ve Vamberku (1895-1918), pedagog, spisovatel, hudební skladatel a regionální historik, Josef Gotthard Lašek, v souladu s oběma názory psal: „Za jakým účelem byl sem vsazen, neznámo. Je domněnka, že na tomto místě byl sveden souboj mezi dvěma sousedními rytíři, jiní soudí, že takové kříže bývaly mezníky panských pozemků.“ Učitel a spisovatel Dominik Filip, i na základě rukopisu zmíněného J. G. Laška, uvádí roku 1923 několik pověstí o objevu kříže a dále píše: „Kříž byl odkryt asi před padesáti lety lesním F. Vostrým při kácení prastaré jedle. Byl přikryt jejími kořeny. Byl prý takto v zemi nejméně 200 let a rok od roku se zas propadává do země.“ První kronikář města Vamberk, řídící učitel Josef František Král, ve své knize „Paměti města Vamberka nad Zdobnicí“ (1927) se přikláněl k mínění, že šlo „nejspíše dávný mezník“. O kříži se zmiňovali i další autoři, ale není to podstatné.

V roce 1964 byl kříž zapsán do celostátního seznamu kulturních památek: rejst. č. ÚSKP 30440/6-2340 - smírčí kříž. O dva roky později byl kříž zrenovován a usazen do betonového podloží. Na této práci se patrně podílela stejná skupina místních lidí (merklovických občanů), jako o rok dříve na „kříži v lese“. Na jednom z kamenů tvořících důkladné uchycení kříže můžeme přečíst datum renovace kříže, je jím rok 1966. Z doby obnovy pochází patrně fotografie, jejichž skeny má uloženy p. Jiří Bartoš z pozůstalosti otce a jsou též na stránkách Spolku přátel historie Vamberka, jehož byl ostatně též členem. Kde se nachází originály snímků, ani kdo byl jejich autorem, není známo.

Jak již bylo zmíněno, kříž byl některými badateli považován za mezník. Podle jedné z pověstí se zde ovšem odehrál souboj. Údajně, a tabulka KČT to připomíná, zde padl roku 1355 pan Sezima z Dobrušky v souboji s Janem Drslavcem „Čertem“. Císař Karel IV. Jana Drslavce 4. dubna 1360 omilostnil. Kříž pak údajně nechala vztyčit manželka pana Sezimy Eliška. Na webových stránkách obce Rybné se píše ke kříži: „Hrubě opracovaný smírčí kříž, s vytesaným znakem starorytířského rovného meče, stojí v místě vraždy Sezima DRSLAVCE z Dobrušky, manžela to Elišky z Dobrušky, paní na Dobrušce, v Meziříčí, Budíně, Potštejně, Týništi a jinde. Údajným vrahem byl označen Jan DRSLAV mladší z Potštejna – nazvaný „ČERT“, sezením to na hrádku Okrouhlici, blíže obce Merklová. Vdova Eliška žalovala r. 1355 Jana u královského soudu Karla IV., že manžela zavraždil když se vracel od svého příbuzného z hradu Lutického, nyní Litického. Jan Drslav – tedy „Čert“ dokázal a svědkové jeho to stvrdili, „že nikoliv vraždou úkladnou, nýbrž že padl Sezima v souboji“; král Karel IV. dne 4. šestého měsíce r. 1360 rozsudek soudu potvrdil v neprospěch vdovy Elišky. Kříž byl vykopán, když se předtím tíhou vryl do země a zarostl stromem, ve druhé polovině 19. století přičiněním Jana Vostrého, lesníka to statku vambereckého. Tolik zpráva hrdelního soudu královského.“

Ovšem opravdu jde o pouhou pověst, neboť historické reálie ji nepotvrzují. Již Josef František Král k pověsti vážící se ke kříži lakonicky uvádí: „... ačkoliv dříve nikdo o kameni v zemi nevěděl, vznikla již pověst, že na tom místě konán byl souboj“. K souboji sice opravdu došlo, ale nikdo nezemřel a nevznikl tak důvod postavit kříž - pamětní. Pan Sezema zemřel patrně až někdy po roce 1372. Historik, archivář August Sedláček k panu Sezemovi m. j. píše: „Sezema z Dobrušky byl, jako většinou Hradečtí Drslavici, muž povahy násilnické, milovník svárův a bojův. Se svým strýcem a sousedem Janem z Potšteina nemohl se dobře shodnouti, vině jej z několika zločinův, až přišlo k tomu, že jej Sezema k souboji vyzval. V tom souboji však podlehl a měl ještě dosti hanby u svých sousedův a přátel. Při tom však ke kostelům a poddaným štědře se choval. Poněvadž všichni ti páni v Dobrušce svůj pohřeb měli a Sezema sobě přál, aby zádušní mše za ně sloužené se vší okázalostí slaveny byly, rozmnožil důchody kostela zdejšího (roku 1361 dne 11. listopadu) platy ve vsích Příčně a Číbuzi jinak Skalici. Kostelu Opočenskému daroval r. 1367, 28. ledna drahou čásť lesa na hoře Křivině, aby měl farář dostatek polání a stavebního dříví. Obci města Dobrušky listem roku 1364 dne 26. května na Opočně daným potvrdil užívání práv Magdeburských neb Hradeckých.“ Co se týče zmíněného souboje A. Sedláček v poznámce uvádí zdroj informace a svou poznámku: „Czezema permissione divina in corporali duello succubuerit“ (Glafey I. 135), z čehož nenásleduje, že zemřel. Ostatně bylo by to v přímém rozporu s tím, že v několika následujících letech provedl některá nadání a potvrdil několik listin. Kupř. zmíněná listina (pergamen) z 26.5.1364 v níž Sezema z Dobrušky udílí městu právo magdeburské čili hradecké a právo děditi po bezdětných, na které je přivěšeno pět pečetí, je uložena ve státním okresním archivu v Rychnově nad Kněžnou. Občas se proto můžeme dočíst, že kříž byl postaven na památku onoho souboje a následného příměří mezi oběma šlechtici. Jiří Mach (2013) tuto možnost líčí takto: „Srovnáme-li však data a podíváme-li se do dalších historických pramenů, zjistíme, že k souboji sice zřejmě došlo, ale v něm pan Sezema nezahynul, protože v následujících letech vydává další listiny. Přesto byl, možná právě na památku onoho souboje, postaven v lesích nedaleko Vamberka smírčí kříž, který má tuto událost připomínat. Smyslem smírčích křížů bylo symbolizovat pokání, byla to viditelná znamení smíření. Možná, že kříž byl postaven jako symbol ukončení nepřátelství mezi oběma pány, kteří byli dokonce příbuznými, takže alespoň trochu korektní vztahy byly nanejvýš žádoucí. Ostatně, kříž zde stojí dodnes a může být cílem vycházky v krásné lesnaté krajině okolí Vamberka.“

Jaká byla funkce kříže nevíme, snad šlo skutečně o starý hraniční kříž. Stejně tak je nejisté časové určení jeho vzniku. V encyklopedii „Umělecké památky Čech“ (díl 4, 1982), kterou uspořádal historik umění Emanuel Poche, je kamenný kříž s reliéfem meče vřazen do 15. století.

Pozn. V minulosti u kříže bývalo jedno ze zastavení turistického pochodu „Kolem Vamberka“. Jeho 1. ročník uspořádal turistický odbor TJ Baník Vamberk v sobotu 3.6.1972. Poslední ročník proběhl v roce 1987. Teprve v roce 2024 bylo díky KČT Vamberk na tradici navázáno. O úpravě okolí KČT svědčí v minulosti i dnes zde umístěné informační cedulky.

Dominik Filip v roce 1924 m. j. na základě rukopisu G. J. Laška uvedl celou řadu pověstí a vyprávění jež se ke kříži vypráví: „Jsou prý pod ním pochováni dva rytíři, kteří tu měli souboj. Jeden na místě padl, druhý na utrpěná poranění zemřel. Podle jiných byl to souboj rakouského a pruského důstojníka v sedmileté válce. Také se vypravuje, že je tu pochováno mnoho vojáků z bitvy, kterou tu Rakušané s Prusy svedli. Za starších časů bývalo prý slýchat na tom místě střelbu, křik, troubení a dusot koňských kopyt.“

Ludvík Poslušný (1995): "O jeho původu se vypráví tato historie: Roku 1355 žalovala paní Eliška sezením na Dobrušce , Meziříčí, Budíně, Týništi a jinde u krále Karla IV., že Jan mladší z Potštejna, zvaný "Čert", seděním na hrádku Okrouhlici poblíž vesnice Merklové, zavraždil úkladně jejího manžela Sezimu Drslavce na Dobrušce v lesích Valdenberských blíže hrádku Okrouhlice, když se vracel z návštěvy od svého příbuzného z hradu Litice. Po vyslyšení žaloby té byl Jan mladší Drslavec, řečený "Čert", obeslán půhonem na králův rozkaz, aby se dostavil ke královskému soudu. Před ním týž Jan dokázal a jeho svědkové přísahou ztvrdili, že nikoliv vraždou úkladnou, ale v souboji padl Sezima z Dobrušky. Král Karel IV. vydal 4. června 1360 spravedlivý rozsudek v ten smysl, že Janovi Drslavci z Potštejna nemá být tato zlá a nemilá příhoda vykládána na újmu jeho cti a urozenosti, že synové a dcery jeho mají dále právo stavu svého bezúhonného užívati, aniž by na nějaké pořekadlo padlo. Tu zklamaná a kvílící vdova, urozená paní Eliška z Dobrušky, po takovém pro ni nepříznivém rozsudku dala na památku zavraždění svého manžela kříž ten na témž místě, kde byl zavražděn, postaviti. Zub času a neopatrnost lidská dopustily, že kříž ten po dlouhém čase upadl a svou tíží do země se vryl, až i na něm lesní stromové velké mohutnosti vzrostli a jen ctěnému panů Janu Vostrému, lesního statku vambereckého, jest děkovati, že památka tak stará je odkryta a okolnímu obyvatelstvu zachována.

Pozn. Pověst podrobněji beletristicky zpracoval Rudolf Pivec v knize "Panna na jelenu" (1989).

August Sedláček: Hrady, zámky a tvrze království Českého. Díl 2. Hradecko. Praha: Tiskem a nákladem knihtiskárny Františka Šimáčka, 1883, str. 45

František Bauer: Potštýnské zátiší a výletní místa v jeho okolí. V Praze: Jos. R. Vilímek,1891, str. 73-74

Český lid, ročník IV, rok vydání: 1895 - Starobylé kříže v okolí Vamberka, J. Král, učitel ve Vamberce, str. 271-272

Hradecký kraj, ročník IV,15.2.1907, č. 1-2 - z článku „Město Vamberk nad Zdobnicí“ jež sepsal G. Lašek (str. 10-16)

Národopisný věstník českoslovanský, roč. 17, č. 1-4, 1924 - z článku na pokračování: Dominik Filip: Pověsti ze severovýchodních Čech, str. 81-82

Josef František Král: Paměti města Vamberka nad Zdobnicí, vydala obec města Vamberka nad Zdobnicí, 1927, str. 250

Stanislav Dvořák: Pověsti Rychnovska. V Rychnově nad Kněžnou: Okresní osvětový sbor, 1939, str. 102-103: Ant. Svoboda: O křížích

Z Pelclova kraje, roč. 6, č. 1, rok vydání: 1940 

Dr. Walter von Dreyhausen: Die alten Steinkreuze in Böhmen und im Sudetengau, Sudetendeutsche Verlag Franz Kraus, Reichenberg/Leipzig, 1940, str. 131: 380 - Deutsch-Rybna

Emanuel Poche a kol.: Umělecké památky Čech 4 (T-Ž), ACADEMIA, Praha, 1982, str. 176-177

Rudolf Pivec: Panna na jelenu (třináct pověstí a historických povídek z Rychnovska ze souboru Panna na jelenu), Rychnov nad Kněžnou: Okresní muzeum Orlických hor, 1989, str. 6-8

Zpravodaj města Vamberka, č. 4, datum vydání: 4/1994, str. 14-16: Vamberské a Doudlebské pověsti. Rudolf Pivec. Desatero pověstí ze dvou podorlických měst a jejich okolí. Čert.

Zpravodaj města Vamberka, č. 1, datum vydání: 1/1995 - „vypravování o památkách města“ sepsal Ludvík Poslušný, str. 13-14: 9. kapitola Vamberecké lesy.

Brůnová Radka a Karel: Smírčí kříže rychnovského okresu, vyd. Okr. muzeum Orlických hor a SOA v Rychnově n. K., 1997, str. 16-20 (fotografie kříže na str. 21 - autor: Josef Láska)

R. Bělohradský, N. Belisová, P. Bořil: Kamenné kříže Čech, Moravy a Slezska, Knihy 555, Liberec, 2013, str. 222: Jiří Mach - Smírčí kříž u Vamberka 

2018 Spolek přátel historie Vamberka - https://sph9.webnode.cz/04/

https://smircikrize.euweb.cz/CR/Rychnov_nad_Kneznou/Vamberk.html - Kříž č. 3

Vamberecký zpravodaj, vydání: 3/2023 - článek B. Obsta: Dějiny Klubu českých turistů ve Vamberku – díl 2.

vložil: Oldřich Dvořák (2026)