Zvole 0484

Torzo kříže z maletínského pískovce. Na přední straně zahloubená kresba malého kříže u níž není jasné, zda nebyla vyryta do kříže dodatečně. A. Czerny uvádí, že na přední straně kříže byla rytina meče.

Je zabudován v podstavci z betonu naproti místnímu parčíku, na obecním pozemku, v blízkosti domu čp. 43. Místo kříže není původní.

Zatím první zmínku o kříži, jež se mi podařilo najít, činí muzejník Alois Czerny roku 1899. V periodiku „Mittheilungen der kaiserl. königl. Central-Commission zur Erforschung und Erhaltung der Baudenkmale“, v části nazvané „Poznámky“ popisuje tento kříž ještě na svém snad původním místě. Popis je zajímavý nejen umístěním, ale i tím, že dle něj byl již tehdy někdejší kříž bez ramen: „Na okraji pole u poměrně strmého svahu vpravo od okresní silnice, která vede z Koloreda do Wollerdorfu, stojí u první z těchto obcí poblíž rokle, jejíž horní část je zalesněná a která ve svém toku ústí do zmíněné silnice, kamenný kříž obrácený na východ, jehož ramena jsou však ulomená. Místa, kde byly ramena odlomeny, jsou jasně rozpoznatelná, stejně jako čepel meče vytesaná na přední straně.“ Co se týče zmíněných míst: Wollerdorf, resp. Wolledorf, je Vlachov, malá vesnice - nyní součást obce Lukavice, nacházející se jižně od Zvole. Koloredov (něm. Kolloredo) byla historická osada založená v roce 1787 u obce Zvole. Osada byla pojmenována po olomouckém arcibiskupovi Antonínu Theodorovi Colloredo-Waldsee, jelikož Zvole patřila olomouckým biskupům/arcibiskupům. V roce 1919 byla osada definitivně sloučena se Zvolí a zcela s ní splynula. Jedná se o část obce vedoucí od kostela směrem k Vlachovu, tedy jižní část dnešní obce Zvole. Bezpochyby je zajímavá zmínka o tom, že má být na kameni reliéf čepele meče. Dnes jasně vidíme v horní části kříže malý křížek, ale reliéf meče můžeme jen tušit. Nabízí se možnost, že poté, co povětrností byl z kříže prakticky smyt reliéf meče, snad podobný jako u kříže v Rájci, byl druhotně do vrchní části vyryt onen dnes patrný menší křížek. A. Czerny píše, že kříž stojí na místě, kde se podle tradice odehrál boj mezi třemi panovníky. Obdobný popis přináší Alois Czerny znovu v rámci svého článku „Kreuzsteine und Steinkreuze“ otištěného roku 1907 v periodiku „Mitteilungen zur Volkskunde des Schönhengster Landes“.

Kdy došlo k přemístění kříže z původního místa k parčíku na návsi ve Zvoli není jasné. Bezpochyby však někdy v první polovině 20. století, snad po definitivním sloučení původní osady Koloredov se Zvolí. 

Znovu se křížem podrobněji zaobírá až roku 1961 Adolf Lang a přináší několik opravdu zajímavých informací: „Pamětní kámen ve Zvoli, postavený v parčíku na návsi, stával původně v polích u lesa na návrší zvaném Vlachovská hora. Je to zploštělý sloupek 117 cm vysoký, o šířce základny 50 cm a síle kamene 28 cm, zakončený na zúženém konci hlavicí o průměru 25 cm. Na přední straně sloupku je vyryt kříž a snad proto se o původu památníčku vypráví podobná pověst jako o kříži rájeckém totiž, že označoval buď místo bitvy u Zvole r. 1468, nebo smrtelného zranění královského vojevůdce Zdeňka z Postupic v téže bitvě. Je však hodno pozoru, že poblíže místa kde se sloupek původně nacházel, snad jen o několik desítek metrů výše, ležel prý, r. 1897 vykopaný a v půli přeražený, podobný avšak větší kámen, který si tehdejší majitel pole odvezl a použil jako stavební materiál při opravě domku. Zdá se tudíž, že totéž místo, neznámé však historie, označovaly kdysi dva pamětní kameny.“ Zmínka o tom, že nedaleko tohoto kříže zbaveného ramen býval další je zajímavá a vnáší otázku, zda nešlo původně, případně druhotně, o hraniční kříž. Každopádně později byl, jak píše i A. Lang, dáván do souvislosti s bitvou u Zvole r. 1468. Jak psal kupř. moravský regionální historik Jan Březina: „Nedaleko Zvole byl 1. října 1468 smrtelně zraněn v bitvě vojska krále Jiřího z Poděbrad s vojskem uherského krále Matyáše vůdce českého vojska Zdeněk Kostka z Postupic a na Zvoli. Padlí a utopení Moravané, Čechové i Maďaři byli zahrabáni nedaleko Rájce.“ Bitva u Zvole, její příčiny i následky je popsána na mnoha místech. Zda ovšem opravdu měla souvislost s kříži ve Zvoli a Rájci není zcela jasné. Pozn. U kříže v Rájci tuto událost zmiňuje jako jednu z variant důvodu vzniku kříže již A. Czerny, ale do spojitosti s křížem u Zvole ji ještě nedává. Je možné, že do vzájemné souvislosti byly oba kříže dány až o něco málo později říd. učitelem ve Zvoli Jakubem Lolkem.

V rámci památek v obci kříž roku 1968 zmiňuje v kronice obce Zvole (II.) kronikář František Domluvil. Nejprve zmiňuje kulturní památky v obci a následně popisuje další památky: „Kromě těchto památek jsou v kat. úz. Zvole ještě tyto další objekty: (...) 2) Prastarý hraniční (dle některých verzí cyrilometodějský) pískovcový kámen s vytesaným mečem neb křížem, stojící na návsi pod lípami.“ Jelikož ten rok vycházel na 500. leté výročí bitvy u Zvole, sepsal F. Domluvil do kroniky (vyšlo též tiskem v periodiku Naše slovo - vydání 2.10.1968) pod nadpisem „Historické události“ krátké popsání zmíněné bitvy. 

O tomto kříži byl informován od památkáře a m. j. autora popularizační literatury o Šumpersku a zajímavostech z okolí, p. Drahomíra Polácha, v roce 1987 též ak. sochař Vladimír Preclík, který v té době mapoval m. j. nízké kříže (cyrilometodějské) v Olomouckém kraji. O kříži a jeho umístění p. Polách tehdy psal: „Zvole: pod č. 1250, časové vřazení jako u předchozích, umístěn v parčíku na návsi, na čelní straně kontura jednoramenného křížku, zřejmě dodatečně vyrytého.“ V. Preclík se ke kříži vypravil dne 9.5.1988, jak víme z evidenční karty SPVKK v Aši. V rámci popisu památky píše: „ze kříže zbylo toliko tělo, obě ramena chybí, stopy po nich patrny, na přední straně zahloubená kresba kříže asi pozdější, miletínský pískovec“. Vl. Preclík později ke křížům ve Zvoli a Rájci sepsal do své knihy „Kameny pokání“ (1992) kapitolu nazvanou „Příbuzní“. O své návštěvě a hledání kříže napsal: „Poblíž malé obce Zvole, kde se 1468 odehrála bitva mezi českými a uherskými vojsky, už docela slušně lilo. Zastavil jsem potom v obci poblíž kostela, abych přečkal déšť a trochu se rozkoukal a zorientoval se. Musím se ptát, kde najdu kámen, který postavili tehdy lidé na místo, kde byl zabit velitel českých vojsk Zdeněk Kostka z Postupic a na Zvoli. Prý ho zaskočil malý hlouček jízdní gardy uherského krále. Místo skonu pak jeho lidé označili křížem. (...) V zeleném parčíku, který býval kdysi zřejmě návsí, stojí pouhé dva metry od silnice hledaný kámen. Býval původně křížem, ale dnešní jeho podoba se blíží spíš milníku. Je sto sedmnáct centimetrů vysoký, z hrubého pískovce. Má vymezené místo mezi dvěma bílými břízami, které jeho vysoké stáří ctí a opatrují. Do země je zabetonován. Snad je to rozumné. Dost těžko by se přemisťoval tak jako v roce 1842, kdy v důsledku stavby železnice na Zábřeh musel být přestěhován. Na přední straně má skoro po celé výšce vyhloubenou kresbu křížku. Jestli nesl nějaké sdělení písemné, lze se jen domnívat. Skoro všechny stopy smyl čas.“ Oba kříže pak dává jako ostatní autoři do přímé souvislosti, když na závěr svého vyprávění píše: „Oba dva kříže svůj původní tvar i místo změnily. Oba byly vysekány jistě nejen ve stejném roce, ale dokonce určitě ve stejném měsíci, ne-li týdnu či dni. Jsou to blízcí příbuzní. Mají stejnou paměť.“ 

Zde je zajímavé zmínit jednu věc. Pan V. Preclík, ale i jiní autoři předpokládali, že kříž ze Zvole původně stával v blízkosti onoho kříže z Rájce a byl spolu s ním přestěhován. Kupř. i historik Milan Tichák (1994) psal: „Také je např. známo, že kříže v parčíku obce Zvole a u zvoničky v Rájci u Zábřeha (připomínají snad střetnutí vojsk Jiříka z Poděbrad s králem Matyášem Korvínem) přepustily své původní místo železniční trati Olomouc-Praha budované v letech 1841-1846.“ To ovšem není příliš pravděpodobné s přihlédnutím na popis umístění A. Czerného. Nabízí se pochopitelně otázka: nebývalo podobných křížů jako je ten ve Zvoli a v Rájci zde v okolí více? S tím také souvisí otázka další, a sice zda tyto kříže byly postaveny na místě padlých v bitvě u Zvole, jak se dnes předpokládá, nebo šlo o staré hraniční kříže. Pochopitelně je možné, že byl původní pamětní či náhrobní kříž druhotně využit jako hraniční. Cyrilometodějskou tradici, jež se ke kříži též váže, můžeme pochopitelně zcela odmítnout.

Kříž je od roku 1964 zapsán v celostátním seznamu kulturních památek: rejst. č. ÚSKP 30959/8-1250 - cyrilometodějský kříž.

Časově je řazen do 15.-16. století.

Cyrilometodějská tradice.

Alois Czerny (1899, 1907): "Podle tradice se zde odehrála bitva mezi třemi panovníky."

Adolf Lang (1961): "Na přední straně sloupku je vyryt kříž a snad proto se o původu památníčku vypráví podobná pověst jako o kříži rájeckém totiž, že označoval buď místo bitvy u Zvole r. 1468, nebo smrtelného zranění královského vojevůdce Zdeňka z Postupic v téže bitvě."

Bitva u Zvole byla popsána na mnoha místech, zde vkládám text, jenž sepsal do kroniky obce Zvole tehdejší kronikář František Domluvil a jež byl téhož roku otištěn i v periodiku Naše slovo (2.10.1968):

"500 let od bitvy u Zvole

V září roku 1468 se uherský král Matyáš Korvín zmocnil Olomouce, kde ustavil svým náměstkem Zdeňka Šternberka z Konopiště, úhlavního nepřítele českého krále Jiřího z Poděbrad. V té době se odvrátil od českého krále mocný pán Jan z Rožmberka. Nespokojenost domácí šlechty podporoval uherský král Matyáš, který již na jaře 1468 vypověděl českému králi válku. Od západu vpadli do Čech křižáci vedeni Šebestiánem Pluhou, podporováni pány z Gutštejna a Švamberka. Český král Jiří nemohl donutit krále Matyáše k bitvě na otevřeném poli. Ustoupil proto ke Kutné Hoře, kde rozdělil své vojsko na čtyři části. Jedna měla táhnout do Slezska k dobytí hradu Frankenštejna. Druhá spěchala na Moravu k posílení posádky českého krále na Hradišti u Olomouce. Třetí proud vojska pod vedením králova syna Viktora táhl na pomoc Špilberku. Čtvrtá část vojska byla vyslána k dobývání Konopiště v Čechách. Druhou skupinu českého vojska vedl udatný pán Zdeněk Kostka z Postupic, který byl oblíbencem a přítelem českého krále Jiřího. Zdeněk Kostka přešel se svým vojskem za Litomyšlí moravské hranice a dal se k Zábřehu. Tam se k němu připojil Jiří a Jan Tunklové s početným houfem vojska, takže počet českých bojovníků vzrostl na 5.000 mužů. Jejich úmyslem bylo dobytí hradu Zvole, který patřil bratřím rodu ze Zvole, přívrženci krále Matyáše, a dostati se co nejdříve na pomoc české posádce na Hradišti v Olomouci. O pobytu českého vojska byla zvědy podána zpráva na hrad Mírov a odtud do Olomouce, kde Hradiště bylo obléháno uherským vojskem, vedeným rytířem Františkem z Háje (Hag. v Dol. Rakousku). Ten nemeškal, sebral pár rot uherských jezdců, největších zbujníků a paličů a odjel z Olomouce do Mohelnice. Zde posílen posádkou z Mírova a pánů Jana z Vrbna a Jana ze Sovince přitáhl ke Zvoli. Tam se k němu připojili i vojáci z hradu zvolského. Česká vojsko zastihl na cestě mezi Zvolí a Rájcem. České vojsko ve snaze vyhnouti se zvolské hradní posádce táhlo spojovací vozovou cestou vpravo přes kopec Hlínu. Cesta vedla hlubokým a úzkým úvozem, který byl na dvou místech přerušen zátarasy a záseky. Spižní vozy českého vojska se v úvoze nemohly vyhnout ani otočit. Zezadu na české vojsko doléhala posádka z Rájce a vpředu vyčkávala posádka zvolská. Vůdce českého vojska Zdeněk Kostka rozhodl, aby se vojsko ohradilo a utábořilo v prostoru Luhu a na Rozměřeném, kde z neznámých důvodů vyčkávalo celý týden. Následkem deštivého počasí rozlily se vody ze Sázavy a Moravy po polích a lukách. Tím trpělo vojsko, které tábořilo na rozmoklé zemi. Po týdnu bylo rozhodnuto, aby se české vojsko přesunulo z rozbahněných míst na vyšší sušší místa. Vozová hradba se otevřela; vozy se rychle vzdalovaly a pěší vojsko jim nestačilo. Toho okamžiku, bylo to kolem půlnoci na 1. října 1468, využilo uherské vojsko a napadlo český tábor. Pěší houfce byly od vozů uherskou jízdou odtrženy. Na 600 českých vojáků bylo pobito, přibližně stejný počet jich nalezlo smrt v rozvodněné Sázavě a Moravě. Velká část českého vojska padla do zajetí. Při této bitvě byl také smrtelně zraněn, údajně Janem z Vrbna, pan Zdeněk Kostka z Postupic. Byl převezen na hrad Tunklů do Zábřeha, kde dne 2. října 1463 zemřel. Jeho mrtvola pak byla pohřbena v Litomyšli. Uherské vojsko ukořistilo po porážce českého vojska na tři kopy povozů s množstvím výzbroje a výstroje. Následkem porážky českého vojska u Zvole vzdala se po desíti dnech česká posádka na Hradisku u Olomouce.- Vítězní Uhři pak zle řádili na celé severní Moravě. V místech bitvy a porážky českého vojska mezi obcemi Rájcem a Zvolí stával památník s vytesaným mečem, který byl asi památkou na onu nešťastnou bitvu. Podobný kamenný památník byl v pozdějších letech přemístěn z polí a postaven na návsi ve Zvoli. Při stavbě železniční trati Olomouc-Praha, v létech kolem roku 1845, bylo nalezeno mezi obcemi Zvolí a Rájcem množství lidských koster, pozůstatků vojska, které zde bylo v letech 1468 poraženo."

Mittheilungen der kaiserl. königl. Central-Commission zur Erforschung und Erhaltung der Baudenkmale, 1899 - text z části nazvané „Notizen“ (Poznámky) - str. 40, 27. napsal Alois Czerny, Conservator

Mitteilungen zur Volkskunde des Schönhengster Landes, roč. 3, rok vydání 1907 - Alois Czerny: Kreuzsteine und Steinkreuze, str. 71: 27.

ZVMO (Zprávy Vlastivědného muzea v Olomouci) - Zprávy vlastivědného ústavu v Olomouci, 1961, č. 94 - Adolf Lang: Smírčí kříže zvané též cyrilometodějské, a pamětní kameny na Zábřežsku, str. 9: 9. Pamětní kámen ve Zvoli

Jan Březina: Zábřežsko v období feudalismu do roku 1848, Krajské nakladatelství, Ostrava, 1963, str. 421

Státní okresní archiv Šumperk. NAD 602 Místní národní výbor Zvole. Značka: MNV Zvole. Kronika obce Zvole II. 1950-1970, upř. id 1

Naše slovo, roč. 10, č. 40, vydání: 2.10.1968, str. 5: 500 let od bitvy u Zvole, autor: Frant. Domluvil

Archiv SPVKK v Aši

Hanácké noviny, roč. 5, č. 83, příloha Na neděli, s. 10, 9. 4. 1994 - Milan Tichák: Svědkové víry nebo zlých činů?

Vladimír Preclík: Kameny pokání, Melantrich, Praha, 1992, str. 144-149: Příbuzní

https://smircikrize.euweb.cz/CR/Sumperk/Zvole.html

https://www.obec-zvole.cz/obec/informace-o-obci/historie-obce/ 

vložil: Oldřich Dvořák (2026)