Aš 0017

Žulový kříž zvaný "Švédský", s oblými rameny, v noze přeražený a odborně opravený. Stával na Křížové louce, později do roku 1970 u cesty na centrální hřbitov. V roce 1983 byl nalezen na pozemku čp. 10 v Klic­perově ulici a po odborné opravě roku 1985 byl přesunut zpět k hřbitovní cestě. 

Stál v údolí mezi Hájem u Aše a Skřivánčím vrchem, na poli, kterému se říkalo "U Kamenného kříže" (Steinernes Kreuz), na křižovatce silnic vedoucích do Vernéřova a Dolních Pasek, kde se zároveň sbíhají dvě cesty z ašských čtvrtí. 

60. léta 19. stol. spadl a byl znovu vztyčen Georgem Ungerem, zároveň se žulovým sloupem, který stál vedle kříže a byl téměř stejně vysoký (podle K. Albertiho možná pozůstatek dalšího kříže). 

1897 uveden v knize K. Albertiho "Ueber die Bedeutung der Kreuzsteine insbesondere des Ascher Bezirkes". 

1933 vyobrazen na akvarelu Karla Šrámka "Staré kříže u Aše."

1934 uveden s fotografií v knize K. Albertiho "Beiträge zur Geschichte der Stadt Asch und des Ascher Bezirkes".

1940 uveden v knize W. v. Dreyhausena "Die alten Steinkreuze in Böhmen und im Sudetengau".

1970 vyvrácen při opravě silnice, převezen do Klicperovi ulice čp. 10 p. Havranem.

1983 evidován SPVKK - Jaroslav Vít: "Když jsem před dvaceti lety dělal prvotní dokumentaci křížů v Aši, vzpomněl jsem si, že tu jeden byl, ale už jsem ho nenašel," říká Jaroslav Vít. "Potom přišel do muzea nějaký chlapík, že o tom kříži ví. Když mu bylo patnáct, asfaltovala se tady silnice, dělníci nějakým strojem kříž vyvrátili. Naložili s kamarády kříž na kolečko a dovezli domů. Táta je s ním ale vyhodil, tak jej vyklopili za plot jejich zahrady." NEJEZCHLEBOVÁ, Lenka. Aš přivítala zachránce kamenných křížů - tajemných svědků středověkého života. In: Lidové noviny 3. 10. 2003, s. 29.

1985 odborně opraven a postaven na původní místo, které je v současné době křižovatkou u hřbitova.

1987 od 29. 12. památkově chráněn.

Pověst o smrti švédského plukovníka

Podle pověsti je kříž náhrobkem švédského plukovníka: „Podle staré tradice je „kamenný kříž“ náhrobkem švédského plukovníka, který zde údajně zemřel v bitvě během třicetileté války. Jako chlapci jsme o této bitvě měli spoustu historek. Malé podkovy nalezené na hainbergských polích jsme připisovali padlým válečným koním. „Císařská“ vojska měla mít svá opevnění na kopci Lerchenpöhl /zaniklá osada u osady Vernéřov/, „Švédové“ na Hainbergu /vrchu Háj/. Dokonce jsme sami sebe přesvědčili, že zaoblené prohlubně v hainbergské skále byly způsobeny dělovými koulemi vystřelenými z Lerchenpöhlu. Později jsme se k našemu zklamání dozvěděli, že tyto prohlubně jsou způsobeny zvětráváním slídové břidlice střídavým vlivem deště a slunečního svitu. A legenda o švédském plukovníkovi je dnes už jen stěží věrohodná.“ (K. Alberti 1897)

ALBERTI, Karl. Ueber die Bedeutung der Kreuzsteine insbesondere des Ascher Bezirkes. Asch, 1897.

ROGLER, J. Richard. Die Ascher Kreuzsteine. In: Heimatjahrbuch, Für das Ascher Land 1926, 2.Jg.

ALBERTI, Karl. Beiträge zur Geschichte der Stadt Asch und des Ascher Bezirkes. Asch: Bezirkslehrervereins Asch, 1934.

DREYHAUSEN, Walter von. Die alten Steinkreuze in Böhmen und im Sudetengau. Beiträge zur sudetendeutschen Volkskunde. Reichenberg: Sudetendeutscher Verlag Franz Kraus, 1940.

VÍT, Jaroslav: Ašské smírčí kříže. Zprávy chebského muzea a okresního archívu 2, 1983, str. 65.

NODL, Martin (ed.). Kamenné kříže Čech a Moravy. Praha: Argo, 1997. ISBN 80-7203-157-0.

Kamenné kříže Čech a Moravy. 2., dopl. vyd. Ilustroval Tomáš KAREL, ilustroval Zdeněk PROCHÁZKA. Praha: Argo, 2001. ISBN 80-7203-370-0.

NEJEZCHLEBOVÁ, Lenka. Aš přivítala zachránce kamenných křížů - tajemných svědků středověkého života. In: Lidové noviny 3. 10. 2003, s. 29.

 TOUFAR, Hugo. Kamenný kříž u hřbitova v Aši. Sborník SPVKK 2012, Muzeum Aš.

https://www.suehnekreuz.de/

https://smircikrize.euweb.cz/CR/Cheb/As.html