Prostějov 0667

Latinský kříž s vysokou hlavou a zahloubeným reliéfem tlapatého kříže uprostřed břevna. Bez jakéhokoliv nápisu. Kříž prý stojí na soklu s trnem a je obskládán malou skalkou, což není s ohledem na vegetaci na daném místě vidět.

Kříž se nachází na Městském hřbitově v Prostějově. Na dohled od ústředního kříže, v blízkosti jedné z renesančních obloukových arkád od architekta Čeňka Venclíka. Řada 3.

Kříž stával u obce Kerhartice (okres Opava) vzniklé patrně koncem 14. století (poprvé připomínána roku 1397), poznamenané odsunem německého obyvatelstva po druhé světové válce, a poté zcela zničené při stavbě vodního díla Kružberk. Pozn.: Kerhartice jsou bývalou, dnes téměř zaniklou, obcí. Jejich katastr nese název Kerhartice u Budišova nad Budišovkou a je součástí obce Jakartovice.

Kdo, kdy a z jakých příčin kříž vyhotovil již patrně nezjistíme. Předpokládá se, že jde o smírčí kříž z 1. poloviny 16. století. Jeho dřívější osudy jsou však zcela neznámé. 

V místě, kde již v té době možná stál kříž, byl vystavěn patrně koncem 16. století kostel a též hřbitov (roku 1593 připomínáno pořízení zvonu pro kostel). Kříž byl v neznámé době osazen do okružní zdi právě tohoto hřbitova. Roku 1777 je popisován kostel jakožto nepříliš udržovaná jednoduchá stavba s dřevěnou věží a dřevěnou kruchtou v lodi, v níž byl pouze jeden oltář zasvěcený sv. Martinovi. V roce 1804 byl na místě původního kostela postaven kostel nový, zhruba rok poté, co musel být původní kostel odstraněn pro havarijní stav. Pozn. kostel sv. Martina byl nakonec rozbořen roku 1985.

Po faktickém zániku obce (část byla zatopena vodami kružberské vodní nádrže v 50. letech 20. století, další část byla s ohledem na zřízení prvního hygienického pásma cíleně zbořena) zde v podstatě zůstal jen již nevyužívaný a vandalsky ničený kostel a hřbitov kolem něj. Kříž byl sice roku 1964 zapsán do celostátního seznamu kulturních památek, ale ochranou to pro něj fakticky nebylo. Již v roce 1975 je v rámci popisu ke kříži v památkovém katalogu uvedeno: „Leží povalen na zemi. Ohradní zeď se rozpadá. Bude nutno smírčí kříž přemístit na vhodné místo“. A zde již nastává nová etapa „života“ kamenného kříže z Kerhartic.

V té době, roku 1975, zavítali do Kerhartic manželé Nebeští - František a Marta, vášniví myslivci. Po skončení jednoho honu zašli i k tehdy již zdevastovanému kostelu a zde si povšimli tehdy již spadlého (shozeného?) kříže, jež býval na ohradní zdi. Panu Františkovi se velmi líbil a vyslovil přání, že by jej měl rád na zahradě. K tomu již nedošlo, neboť pan František Nebeský v únoru roku 1977 zemřel. Paní Marta N. si vzpomněla na přání svého muže a onen "smírčí" kříž byl po vyřízení všech úředních povinností převezen do Prostějova, na Městský hřbitov, a tam osazen na tehdejší hrob rodiny Nebeských. Hrobové místo rodiny Nebeských bylo později zrušeno, ale kříž tu již zůstal. Na mírném kopečku, obetkán břečťanem.

V roce 1992 vyšla druhá kniha Vladimíra Preclíka pojednávající o smírčích kamenech nazvaná „Kameny pokání“. Jedna z kapitol, nazvaná „Zastavení v Prostějově“ pak velmi detailně, byť tedy s jistou dávkou spisovatelovy „licence“, líčí okolnosti převozu kříže z Kerhartic do Prostějova. Kapitola vznikla na základě rozhovoru jež svedla paní Marta Nebeská s V. Preclíkem na jedné z jeho přednášek. Já sám jsem měl to potěšení s paní Martou v roce 2021, krátce poté, co oslavila své 90. narozeniny.

Nutno podotknout, že dvě etapy významu kříže v Prostějově pan Preclík vystihl naprosto přesně a poutavě. K prvnímu příběhu kříže píše to, co můžeme vztáhnout bezmála na všechny tyto kamenné památky: „Předmět, o němž chci mluvit, je právě z toho rodu vyhraněných. Symbol kříže. Tvarem neobvyklý, nepřizpůsobivý, jednoznačný. Připomínal úmyslné zabití člověka. (...) Kříž zůstával na svém místě, lidé však nikoliv. Rodili se, ženili, pracovali a umírali, když k stáru udělali místo potomkům a přistěhovalcům. Měnili se lidé i jazyky. Kamenný svědek obrůstal svlačcem, sedali na něho ptáci, byl zasypáván květy i sněhem, zarůstal travou a zarostl zapomněním. Po třech stech letech se už nikdo z okolí neodvážil opakovat příběhy o něm; zbylo-li vůbec co k vyprávění. Zůstal svědkem, jehož výpověď si už nikdo nepřipouštěl, stal se kůlem v bývalém plotě.“

Kříž z Kerhartic však svým převozem a novým určením dostal nový rozměr...

„Se starými kamennými kříži, jimž možná nepřesně říkáme kříže smírčí, jsou těžkosti. Historika zajímají jen málo. Nedají se přesně datovat, jejich příběhy doložit. Kunsthistoriky už nezajímají vůbec, nejedná se přece o projevy umělců. Církev nemá zájem a laická veřejnost k nim ztratila přinejmenším dávný ostych. Postávají na opuštěných místech a marně čekají, že je někdo vyslechne, že se jimi bude zabývat, že uvítá jejich přežití do dnešních časů. Našel jsem v Prostějově skoro prototyp takového kříže, který může sloužit v nové funkci na přehledném, velkoryse založeném hřbitově. Byl jsem potěšen, že ho vidím. Je zachráněn i když slouží na jiném místě a jiné věci. Avšak věci v lidském životě nejkrásnější. Lásce, která v příběhu dvou vášnivých nimrodů a zároveň vážených občanů Prostějova je láskou až za hrob.“

Přemístění kříže znamená, že objekt ztrácí svou kontinuitu s místem a případně též událostí, již má připomínat. V tomto případě však důvod, proč kříž vznikl neznáme - šlo o kříž smírčí, hraniční, či pamětní? Nevíme ani to, zda nebyl ke kostelu sv. Martina u Kerhartic přemístěn odjinud. Víme však bezpečně, že v tomto případě převoz kříže znamenal jeho záchranu pro budoucnost. Poděkování za to tedy patří paní Martě Nebeské, která jej, byť mimoděk, vlastně zachránila.

Od prázdnin roku 2025 je u paty kříže náhrobní deska: Rodina Chytilova. V březnu roku 2026 bylo okolí kříže upraveno a kříž je tak nyní zdaleka viditelný.

Ke kříži se naváží žádné známé pověsti ani vyprávění. Snad jen novodobá částečná dezinterpretace vážící se k osobě pana Nebeského, kdy se na řadě serverů i ve starších knihách uvádí, že šlo o profesora či učitele. Pan František Nebeský byl ve skutečnosti gynekolog.

Vladimír Preclík: Kameny pokání, Melantrich, Praha, 1992, str. 191-195, kapitola s názvem "Zastavení v Prostějově"

https://www.znicenekostely.cz/objekt/detail/13810 

https://smircikrize.euweb.cz/CR/Prostejov/Prostejov.html

vložil: Oldřich Dvořák (2026)