Mořice 0579

Hrubě opracovaný pískovcový kříž se zvětralou hlavou a pravým ramenem. Na čelní straně je výrazný obrys meče, příp. kříže. Na zadní straně je rytina křížku.

Kříž byl v minulosti minimálně dvakrát přemístěn, vždy šlo ovšem o posun v rámci několika málo metrů.

Jen v krátkosti ke dvěma sakrálním stavbám v obci. V roce 1696 byla postavena na místě nynějšího hřbitova kaple ke cti sv. Floriána „aby je a osadu chránil od požáru, kterým nedávno před tím celá osada postižena“ (k tomu vystaven revers o udržování kaple sv. Floriána, v Mořicích 15.6.1696, latinské povolení a stvrzení 22.7.1696 z Vranova). V té době byla osada Mořice (až do roku 1785) přifařena k obci Tištín. Nákladem majitele panství, kláštera Paulánského na Vranově, byl pak v obci vystavěn na počátku 18. století kostel sv. Martina. V roce 1784, když Pauláni z obce odešli (po zrušení vranovského kláštera r. 1784 náboženský fond prodal panství r. 1816 Františkovi d'Este), měl být kostel na císařský příkaz zbořen. Obec proto podala žádost, aby směla být přifařena k některé bližší obci a kostel ponechán pro zdejší pobožnosti. Žádosti bylo vyhověno a jak se píše v obecní kronice, „Mořice od roku 1785 z Tištína vyfařeny a přifařeny do Nezamyslic a kostel (kaple) zachován a darován 10. března 1788 obci Mořické“. Druhá kaple, sv. Floriána, byla ovšem zbořena a její zdivo použito na vybudování sakristie při kostele v Nezamyslicích. „Oltářík ze zrušené kaple s vzácnou ozdobnou sochou sv. Floriána ve slohu čistě barokním byl dán do pravé kapličky u kostela zachráněného, kde se posud nachází.“ Aby se obec Mořická vyhnula příspěvku na společný hřbitov v Nezamyslicích (tamní hřbitov kolem kostela musel být ze zdravotních důvodů zrušen a vybudován nový, současný), byla v roce 1789 podána žádost zemskému guberniu na zřízení domácího hřbitova na místě, kde předtím stávala kaple sv. Floriána. Žádosti bylo vyhověno a již ke konci daného roku po vysvěcení se na něm začalo pochovávat. V roce 1885 byl hřbitov rozšířen o pozemky Františka Ocáska a Jana Srbeckého, který si vymínil hrobku pro rodinu na stálé časy. Hřbitov má rozlohu 18,8 arů, je opatřen zídkou a vchodem od silnice k Pavlovicím. Druhý vchod byl vybudován v roce 2003 v rámci rekonstrukce hřbitova a jeho okolí.

Nedaleko zmíněné kaple sv. Floriána a pozdějšího hřbitova pak stával nízký kamenný kříž. Jeho umístění se do současnosti minimálně dvakrát změnilo, ale vždy šlo o přesuny činící několik málo metrů.

Již Jan Havelka roku 1884 v Časopise Muzejního spolku olomuckého na základě mu došlé zprávy od J. M. Bakaláře, bohoslovce v Brně, píše: "u hřbitova v Mořicích zachoval se kříž, který velmi se podobá kříži slatinickému". O čtyři roky později si kříž u hřbitova do svého "Notesu" nakreslil Vítězslav Houdek, někdejší žák Havelkův, v té době ministerský úředník ve Vídni. Roku 1899 kříž zmiňuje ve svém článku "Alte Steinkreuze und Kreuzsteine in Mähren" Alois Franz. V rámci umístění píše, že stojí u hřbitova v Mořicích. Co se týče viditelných rýh na kameni k nim píše, že mohou souviset se starým zvykem brousit si na kamenech meče a nástroje. Ovšem tyto rýhy, jak zdůrazňuje, nevypovídají nic o vlastním účelu křížů (kamenů). Vojtěch Srba, farář z Pustiměře, ve svém dopise z 25.3.1906 Františku Přikrylovi činí zmínku o kříži v Mořicích: "U samé silnice u hřbitova v Mořicích (cesta do Uhřic) stojí kámen skorem té povahy jak kříž u Vážan." František Přikryl, v té době farář v Týně nad Bečvou, do Mořic sám také zavítal a kříž si vyfotografoval - snad se tak stalo již roku 1906. Ve svém díle "Ss. Cyrill a Method v památkách starožitných na Moravě a ve Slezsku" (1907) ke kříži píše: "V Mořicích, 3 km. dále, stojí u hřbitova podle silnice misijní kříž sv. Cyrilla a Methoda, na němž posud živé podání v pokoleních po tisíciletí se udržuje, že tu sv. Věrověstové konali misie. Stával před nedávným rozšířením hřbitova kousek dále na břehu při cestě. Vyčnívá jen 90 cm. nad trávníkem a měří v šířce ramen 76 cm. Na přední ploše vydlabáno znamení kříže. Je křesán z hrubozrného pískovce a hmotnost jeho zachovala jej po tisíciletí." Kříž později zmiňuje i v dalších svých dílech. U hřbitova jej roku 1930 zmiňuje i historik a archivář František Václav Peřinka (1930) a další. 

Všechny uvedené zmínky umísťují kříž ke hřbitovu. Jak ovšem na základě zmínky Fr. Přikryla a kronikáře Fr. Šelepy víme, nebylo to místo původní. Dříve stával na druhé straně silnice - proti hřbitovu. Fr. Přikryl roku 1907 píše, že kříž „stával před nedávným rozšířením hřbitova kousek dále na břehu při cestě“. Poněkud přesnější informaci nám pak o prvotním umístění kříže podává první kronikář obce Mořic, František Šelepa, řídící učitel v Mořicích, který píše o jeho přesazení (bohužel bez udání datace): „U hřbitova na bezpečném místě u silnice zasazen kříž t. zv. cyrilo-metodějský (kdesi baba nazvaný), který od nepaměti stával na druhé straně nynější silnice, které zde ještě nebývalo, u bývalé cesty do Pavlovic vedoucí.“ Pokud, jak uvádí Fr. Přikryl, byl kříž umístěn u zdi hřbitova po jeho rozšíření (snad tedy po roce 1885), stál v době, kdy o něm zprostředkovaně psal Jan Havelka, ještě na původním místě. Jen místo nebylo přesněji formulováno. V těsné blízkosti hřbitovní zdi, jen pár metrů od vchodu na vlastní hřbitov, pak stával kříž po celé 20. století.

Již v roce 1949 byl kříž veden na Státním památkovém úřadě v Brně jakožto památkově chráněný - informace o tom byla zaslána jak řím.-kat. farnímu úřadu v Nezamyslicích, tak tehdejšímu MNV s žádostí, aby s křížem nebylo jakkoliv manipulováno bez předchozího souhlasu. "Cyrilometodějský" kříž je pak zmiňován i v dalších listech stran památkově chráněných objektů v obci. Od roku 1973 je kříž zapsán v celostátním seznamu kulturních památek: rejst. č. ÚSKP 27781/7-5635 - smírčí kříž.

František Přikryl (1907) o kříži uváděl, že jde o "misijní kříž sv. Cyrilla a Methoda, na němž posud živé podání v pokoleních po tisíciletí se udržuje, že tu sv. Věrověstové konali misie." Také v první Obecní kronice František Šelepa (1921-1924), řídící učitel v Mořicích, píše, že jde o t. zv. cyrilo-metodějský kříž (kdesi baba nazvaný). Památkový úřad již uvádí, že je kříž "mylně nazývaný cyrilometodějským". Předpokládaný vznik v 16. století a byl zřízen na místě neznámého zabití nebo vraždy způsobené mečem, za účelem odčinění hříchu. 

Někdy kolem poloviny 20. století se o kříž zajímal Bohumír Štéger. Koncem druhé světové války pracoval na berním úřadě v Kojetíně. Po zrušení berních úřadů se stal inspektorem kultury na ONV Kojetín. Po zrušení okresu Kojetín věnoval všechny své síly tovačovskému muzeu a archívu. Státní jazykovou zkoušku absolvoval z němčiny, holandštiny, hebrejštiny a lužické srbštiny. Výborně ovládal latinu a řečtinu, texty studoval v anglických, francouzských, italských a polských originálech. Dlouhá léta byl kojetínským kronikářem. Publikoval nespočetné množství článků a studií v denním tisku, vlastivědných časopisech, odborných časopisech, domácích i zahraničních. Pro nás je zajímavý pak jeden článek, jež vyšel v periodiku "Pokrok vesnice", jakožto součást cyklu na pokračování "Včera a dnes. Píšeme kroniku Kojetínska." (1957). V rámci šestého zastavení v obci Srbce můžeme číst: 

"R. 1430 se stalo po hodech němčických na Maří Majdalenu neštěstí, kdy byl šípem ze samostřílu zastřelen mladík z Dřínova. Tehdy čteme jméno Srbec v knize protokolů olomúckých: Margreta, vladyka z Dřínova, koupila na těch hodech svému synu Matějovi samostříl; jistý Pavel Nevčas ze Srbec nechtěl zůstat pozadu - však byl také člověk urozený - a koupil svému synu Janovi samostříl také. Cestou domů, již za branou němčickou, chlapci na sebe „svůj samostřel napínali“ a staří je okřikovali. Matěj, vladycký syn z Dřínova, byl nějaký rozkurášněný, a když ho Pavel Nevčas napomínal, tu „dobyv kordu porazil jest jej ihned“. Pavlův syn Jan, vida, že jeho otec je bit, „přiběhl se samostřelem napjatým a zastřelil jest Matěje na otci svém“. Tak dosvědčili předvolaní svědkové „pod své duše zatracením“. A tak, protože šlo o zabití a nikoliv o vraždu, a hlavně proto, že šlo o rváče „urozené“, postaven byl na tomto místě pokutný kříž, nákladem srbeckých Nevčasů. Dodnes tam stojí, u mořického hřbitova již více než půl tisíce let; i když to není kříž cyrilometodějský (jak se říkalo), je to přece vzácná památka z minulosti, která zasluhuje naši péči a pozornosti."

Příběh kříže přepsal do kroniky obce Mořice na Hané (2. díl) tehdejší kronikář František Menšík pod nadpisem "Je kříž u hřbitova v Mořicích pokutný, nebo cyrilo-metodějský?". Kronikář poté dopsal: "Tento dovětek ovšem v „Knize protokolů olomúckých“ není a je jen osobním názorem B. Šlégra, jak mně při rozmluvě potvrdil." Tedy to, že byl kříž postaven právě s ohledem na tuto událost. Fr. Menšík se proto přiklonil, k většinou již v oné době vyvrácené tezi, že jde o kříž cyrilometodějský. Na závěr zmínky o kříži píše: "Po přečtení cenné publikace Dr. Přikryla došel jsem k poznání, že tento kříž může být němým svědkem prvních dob křesťanských, svědkem slavných, chmurných a opět slavných dnů našeho národa, svědkem přes tisíc roků starým. Chraňme si v obci tuto památku a zachovejme ji příštímu pokolení!" 

Bezpochyby jde o nejstarší drobnou památku obce. Možná jde o kříž smírčí, či pamětní. Možná událost, již popsal B. Štéger, opravdu vedla k postavení kříže. Nejnověji byl příběh zpracován v knize povídek a pověstí z okolí Němčicka: „Krajinou ječných klasů“, autor PaedDr. Antonín Ošťádal, 2012. Povídka tohoto němčického spisovatele je v knize pod názvem: ,,O pokutném kříži“.

Jak již bylo zmíněno, stával kříž v těsné blízkosti hřbitovní zdi, na chodníku, po celé 20. století. Teprve v rámci rekonstrukce hřbitova a jeho okolí (2003) a kvůli rekonstrukci silnice navazující na dálnici D1 (2004), musel být kříž znovu přemístěn na mnohem bezpečnější místo mezi dvě letité lípy v blízkosti nového (druhého) vstupu na hřbitov. Od roku 2004 tak kamenný kříž stojí již na patrně třetím, a snad i konečném, stanovišti.

Mořický kříž je označován jakožto památka na příchod slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje (Fr. Přikryl i pozdější autoři), možná však jde o smírčí (pamětní ?) kříž z roku 1430 a připomíná potyčku dvou urozených osob a následné zabití jednoho z nich.

Bohumír Štégr připomíná událost, jež se možná váře ke kříži: "R. 1430 se stalo po hodech němčických na Maří Majdalenu neštěstí, kdy byl šípem ze samostřílu zastřelen mladík z Dřínova. Tehdy čteme jméno Srbec v knize protokolů olomúckých: Margreta, vladyka z Dřínova, koupila na těch hodech svému synu Matějovi samostříl; jistý Pavel Nevčas ze Srbec nechtěl zůstat pozadu - však byl také člověk urozený - a koupil svému synu Janovi samostříl také. Cestou domů, již za branou němčickou, chlapci na sebe „svůj samostřel napínali“ a staří je okřikovali. Matěj, vladycký syn z Dřínova, byl nějaký rozkurášněný, a když ho Pavel Nevčas napomínal, tu „dobyv kordu porazil jest jej ihned“. Pavlův syn Jan, vida, že jeho otec je bit, „přiběhl se samostřelem napjatým a zastřelil jest Matěje na otci svém“."

Časopis Muzejního spolku olomuckého, č. 1, leden 1884, str. 31

Historický archiv Vlastivědného muzea v Olomouci: Fond Houdek Vítězslav: Karton 1, neinventarizováno - kresba z roku 1888

Mittheilungen der kaiserl. königl. Central-Commission zur Erforschung und Erhaltung der Baudenkmale, 1899 - Alois Franz: Alte Steinkreuze und Kreuzsteine in Mähren, str. 9: Figur: 61 (pozn. kříž zmiňován i v úvodní části na str. 6) - vyobrazení: Taf. VI/2. Fig. 61 Mořitz

Historický archiv Vlastivědného muzea v Olomouci: Fond Přikryl František: Karton 11: inv. č. 1027 - dopis V. Srby, 25.3.1906 

Historický archiv Vlastivědného muzea v Olomouci: Fond Přikryl František: Karton 11: inv. č. 1014 - fotografie (XXVII. Mořice, Nezamyslice)

Historický archiv Vlastivědného muzea v Olomouci: Fond Přikryl František: Karton 22: inv. č. 1597 - Album č. 1 - fotografie (str. 8 (T. IV.): č. 22. Kříž u hřbitova v Mořicích)

Historický archiv Vlastivědného muzea v Olomouci: Fond Přikryl František: Karton 22: inv. č. 1598 - Album č. 2 - fotografie (str. 2. Mořice)

Historický archiv Vlastivědného muzea v Olomouci: Fond Přikryl František: Karton 22: inv. č. 1661, datace 1906 - Fotografie kříže v Mořicích

František Přikryl: Ss. Cyrill a Method v památkách starožitných na Moravě a ve Slezsku, díl druhý, nákl. Záhorské kroniky, v Týně u Lipníka, 1907, str. 249-250, str. 250. (Obr. č. 89.) Misijní kříž v Mořicích

František Přikryl: Denkmale der Heiligen Konstantin (Cyrill) und Method in Europa, Verlag von Heinrich Kirsch, Wien, 1920, str. 138

Vlastivěda moravská II, Díl II Místopisu, Čís. [50]. Místopis Moravy. Olomoucký kraj. Kojetský okres, autor: František Václav Peřinka, Nákladem Musejního spolku, Brno, 1930, str. 140

František Přikryl: Památky sv. Cyrila a Metoda, V Praze-Břevnově: Matice Svatoklimentská, 1933, str. 71

Státní okresní archiv Prostějov. NAD 1131 | Farní úřad Nezamyslice. Značka fondu: FÚ Nezamyslice. Karton 1 - inv. č. 208

Pokrok vesnice, vesnické noviny okresu kojetínského - z cyklu na pokračování: Včera a dnes. Píšeme kroniku Kojetínska. Psal Bohuslav Štéger. 23. březen 1957, č. 13 - VI. Srbce 

Státní okresní archiv Přerov, NAD 2025 | Štéger Bohumír. Značka fondu: Štéger B. Karton 3,  inv. č. 112

Státní okresní archiv Prostějov. NAD 308 | Místní národní výbor Mořice. Značka: MNV Mořice. Obecní kronika - inv. č. 23 (Pamětní kniha obce Mořické, František Šelepa do r. 1924)

Státní okresní archiv Prostějov. NAD 308 | Místní národní výbor Mořice. Značka: MNV Mořice. Obecní kronika - inv. č. 24 (Kronika obce Mořice na Hané, okres Kojetín, díl 2, autor kroniky František Menšík)

Státní okresní archiv Prostějov. NAD 308 | Místní národní výbor Mořice. Značka fondu: MNV Mořice. Karton 12, inv. č. 135 - Památková péče, pomníky

František Menšík: Mořice: 1238-1988 (750 let založení obce), MNV Mořice, 1988, str. 27

Autorský kolektiv (editor: Iva Orálková): Soupis nemovitých kulturních památek okresu Prostějov, NPÚ, Olomouc, 2012

Antonín Ošťádal: Krajinou ječných klasů: Němčicko a okolí v povídkách a pověstech, Petr Brázda spolu s městem Němčice na Hané, 2012, str. 16-18: O pokutném kříži

Josef Rudyk: Mořice: jubilejní 1238-2018: 780 let, nákladem autora, 2018, str. 66-67

https://www.morice.cz/hrbitov 

https://smircikrize.euweb.cz/CR/Prostejov/Morice.html

vložil: Oldřich Dvořák (2026)