Sruby 0432

Vykrajovaný kříž stojí na soklu, na který je z jedné strany osazena tabulka z leštěné žuly s nápisem: ZDE ZASTŘELEN BYL DNE 26. SRPNA 1860 / JOSEF ZAHRADNÍK / ROLNÍK ZE SRUBŮ Č. 38 / MYSLIVECKÝM MLÁDENCEM JANEM VALENTINEM / Z HLUBOKÉ Z POPUDU FR. HÁBLA NADLESNÍHO V BOŠÍNĚ / JAKO POSLEDNÍ OBĚŤ PANSKÉ ZVŮLE. / PAMÁTCE HRDINNÉHO OBRÁNCE SELSKÝCH PRÁV / VĚNUJE VDĚČNÉ POTOMSTVO. Nápis je také na druhé straně vytesán přímo do kamene - ten je již místy hůře čitelný: TENTO KŘÍŽ BYL POSTAVEN L. P. 1861 / NÁKLADEM FRANTIŠKY ZAHRADNÍKOVÉ / VDOVY PO USMRCENÉM MANŽELU / DESKA DO PAMÁTNÍKU ZASAZENA / DNE 24. SRPNA 1930 NÁKLADEM VNUKŮ / VÁCLAVA LÁSKY ROLNÍKA ZE SRUBŮ Č. 38 / FRANTIŠKA LÁSKY ROLNÍKA Z OUCMANIC Č. 17 / Z VDĚČNOSTI DRAHÉMU / DĚDU. Na hlavě kříže jsou písmena "INRI".

Kříž se nachází dosud uprostřed polí, západně od obce Sruby.

Tzv. Zahradníkův kříž u Srubů připomíná vraždu zastřelením v roce 1860 - jde tedy o kříž pamětní. Nechala jej postavit manželka, vdova po usmrceném manželu, Františka Zahradníková, roz. Stratílková v roce 1861.

Událost připomínají nápisy: ZDE ZASTŘELEN BYL DNE 26. SRPNA 1860 / JOSEF ZAHRADNÍK / ROLNÍK ZE SRUBŮ Č. 38 / MYSLIVECKÝM MLÁDENCEM JANEM VALENTINEM / Z HLUBOKÉ Z POPUDU FR. HÁBLA NADLESNÍHO V BOŠÍNĚ / JAKO POSLEDNÍ OBĚŤ PANSKÉ ZVŮLE. / PAMÁTCE HRDINNÉHO OBRÁNCE SELSKÝCH PRÁV / VĚNUJE VDĚČNÉ POTOMSTVO. Nápis je také na druhé straně vytesán přímo do kamene - ten je již místy hůře čitelný: TENTO KŘÍŽ BYL POSTAVEN L. P. 1861 / NÁKLADEM FRANTIŠKY ZAHRADNÍKOVÉ / VDOVY PO USMRCENÉM MANŽELU / DESKA DO PAMÁTNÍKU ZASAZENA / DNE 24. SRPNA 1930 NÁKLADEM VNUKŮ / VÁCLAVA LÁSKY ROLNÍKA ZE SRUBŮ Č. 38 / FRANTIŠKA LÁSKY ROLNÍKA Z OUCMANIC Č. 17 / Z VDĚČNOSTI DRAHÉMU / DĚDU.

Často se uvádí, že se nadlesní Hábl, myslivecký adjunkt Jan Valentin a rolník z blízkých Srubů Josef Zahradník setkali v lese. Údajně zde byl Zahradník přistižen při pytláckém pychu a nadlesní příležitosti využil, zavelel a mladý myslivec Josefa Zahradníka zastřelil. Vladimír Preclík příběh převyprávěl v roce 1990 (Smírčí kameny) pod názvem „Svědomí“, kdy je „král pytláků“ přistižen při pychu a mysliveckým adjunktem Janem Valentinem zastřelen.

Tragický příběh vyprávěný vnukem zastřeleného sepsal v roce 1927 v periodiku Od Trstenické stezky Fr. Češka a vyznívá poněkud jinak. Vnuk Fr. Láska - Oucmanský ke smrti svého děda uvedl: „Tak přikvačil osudný rok 1848 a vzešla lidu selskému svoboda, rozumí se samo sebou, že i můj děd začal plně svobody užívati tím, že chodil s puškou skoro veřejně, ač nebyla dosud zákonitě otázka myslivosti upravena. Je přirozeno, že nenávist panských myslivců a hajných proti němu rostla, takže tehdejší »fořtmistr« (nadlesní) Hábl v Bošíně nařídil mysliveckému mládenci Janu Valentinovi v Hluboké, aby Zahradníka nějakým způsobem odklidil. K tomu všemu bylo třeba velmi mnoho odvahy a pomocníků, aby můj děd, (dle vypravování babičky velmi silný a nebojácný člověk), v nejlepším věku 38 let byl odstraněn. K této službě získali páni kostelníka srubského Václava Milotu a pravděpodobně i hospodáře Jana Novotného, který v osudný večer 26. srpna 1860 mého nešťastného děda doprovázel. Můj děd byl zastřelen 26. srpna 1860 o 9. hodině večer na tom místě, kde stojí dnes pískovcový kříž který dala postaviti moje babička z peněz, jež dostala od vrchnosti za svého zavražděného manžela v obnosu 300 zlatých rak. čísla. Vrah Jan Valentin odsouzen byl pro zločin zabiti (ač to byla úkladná vražda) c. k. krajským soudem v Chrudimi dne 22. VII. 1861 k 2 letům těžkého žaláře a vdově Františce Zahradníkové byl povinen zapraviti pohřební výlohy v obnose 34 zlatých. Kříž onen stojí asi 25 kroků od místa, kde nešťastný děd byl zastřelen a je dán na mez proto, aby se mu uprostřed pole nemusili vyhýbati. Nápis na kříži (dole) nepamatuji, neboť byl brzy po postavení asi příbuznými Miloty posekán a dle zanechaných známek zněl asi takto: »Zde zastřelen byl Josef Zahradník ze Srubů od Jana Valentina dne 26. VIII. 1860 a Václava Miloty popuditele«. - K tomu dokládá babička Stratílková z čís. 18. - Od Hluboké ke Srubům se chovalo v lese mnoho zvěře. Páni často chodili sem na hony. Jakmile však překročili Zahradníkovy hranice, již nastal spor s pány a proto ho nenáviděli a hleděli odstranit. Když vraha Jana Valentina lidé chytli při útěku do Zámrsku na dráhu v Dobříkově, kde klopýtl u Hašků přes branku, přivedli ho na místo zločinu, kde musil pokleknouti u mrtvoly a prositi: »Zabil jsem, zabte mne«. Potom lidé, rozlícení zákeřnou vraždou svého souseda, vlekli Valentina do stavení p. Fr. Bezdíčka, tehdejšího starosty. Tam vykonali nad ním soud a v hněvu neznali mezí. Ztloukli a zmučili ho tak, že jen pod pažemi a chodidla zůstala zdravá. Teprve v průvodu četníků odvezli Valentina k soudu. Za krátko po propuštění ze žaláře v panské službě zemřel.“

Jaromír Baborák (2004) pak ještě dodává: „Právo honitby bylo uzákoněno Honebním zákonem ze dne 1.6.1866. O rok později byla ve Srubech pronajata honitba, která zahrnovala všechny selské pozemky i rozptýlenou panskou půdu.“

Co se týče údajů o smrti Josefa Zahradníka, souhlasí se záznamem v matrice zemřelých ŘKC Újezd u Chocně, sign.: 6452 (poř. č. 10682), Z 1854-1905. Na straně 69 je uvedeno, že Josef Zahradník, rolník ze Srubů č. 38 zemřel dne 26. srpna 1860 o 9. hodině večer. Podle lékařského nálezu, učiněného den poté, zemřel J. Zahradník „násilnou smrtí následkem střelení“. Nezaopatřen byl pohřben na hřbitově ve Srubech dne 29. srpna. Záznam dále uvádí, že zemřel ve svých 39 letech, což souhlasí i s matrikou narozených: ŘKC Újezd u Chocně, sign.: 2244 (poř. č. 10671), N 1785-1831 str. 80 (narozen 23.1.1821).

Jisté je, že smrt Josefa Zahradníka byla zcela nesmyslnou a zbytečnou. Na tuto tragickou událost byla zanedlouho složena lidem dlouhá píseň, která se zpívala jako „Horo, horo, vysoká jsi“.

František Láska, rolník v Oucmanicích, rodák srubský, v knize Obec Sruby v historii, pamětech a vzpomínkách (1936) uvádí, jak došlo ke smrti Josefa Zahradníka a následně popisuje postavení kříže na místě jeho skonu: „Místo, kde vykrvácel tento selský vůdce - rebel, jest označeno památníkem, zvaným „Zahradníkův kříž“, jak jej na obrázku spatřujeme. Kříž tento nechala postaviti manželka, vdova po usmrceném manželu, Františka Zahradníková, roz. Stratílková z čp. 52 v r. 1861. Na tomto kříži byla celá tato tragedie podle pravdy vylíčena v nápise vysekaném do kamene. Nápis tento byl krátce po postavení kříže zničen příbuznými těch, kteří měli nemalý podíl na utracení Zahradníkově. Teprve v roce 1930 vnuci před sedmdesáti léty zavražděného děda, Václav Láska, rolník ze Srubů čp. 38, a Frant. Láska, rolník z Oucmanic čp. 17, dali zasaditi svým nákladem do kříže novou desku, která byla tichou pietní slavností dne 31. srpna 1930, za velmi značné účasti lidu ze Srubů a okolí, odhalena. (...) Druhá strana nese data postavení kříže a zasazení desky, jak lze z obrázku dobře viděti. Podle rozsudku krajského soudu v Chrudimi byl vedle trestu shora uvedeného Jan Valentin odsouzen k náhradě pohřebních výloh usmrceného v obnose 34 zl. r. č., ze kteréhožto obnosu byl právě popsaný kříž pořízen. Vedle toho vyplatil panský důchod v Chocni třem sirotkům po 100 zl. r. č. Úhrnem 300 zl. r. č. Bošínský nadlesní Frant. Hábl, který nesl největší vinu na smrti Zahradníkově, štván zlým svědomím, nemoha nalézti pokoje, nechal postaviti v Bošíně nynější kapličku. Kostelník Václav Milota, který byl jak píseň praví, za spolupomoc učiněn hajným srubského záduší, byl nucen pro nenávist všeho občanstva srubského vystěhovati se brzy do osady Hluboké, kde dlouho se netěšil z panské přízně; byl brzy ze služby propuštěn.“

V neděli 31. srpna 1930 konala se tichá pietní slavnost odhalení nové pamětní desky „na kříži Zahradníkově“, v poli, směrem k Hluboké. Slavnosti této se zúčastnilo mnoho občanstva domácího i přespolního, vedle mnoha význačných hostí, z nichž mezi jinými uvádíme p. Frant. Freidla, předsedu Vzájemné pojišťovny v Albrechticích nad Orlicí s p. řed. Jaroslavem Petrasem, p. továrníka Roberta J. Kořána z Cerekvice nad Loučnou s rodinou a úřednictvem, p. radu C. O. zemědělské rady Antonína Hoffmana z Perštejna u Litomyšle, p. Aloise Řeháka, majitele mlýna, pily a elektrárny v Brandýse nad Orlicí, p. místoředitele Okres. zál. hospod Frant. Štěničku z Vysokého Mýta, vedle mnoha jiných představitelů veřejného, společenského a hlavně i mysliveckého života. Slavnost zahájena sborem Sládkových „Rodných brázd“, které zapěl místní pěvecký kroužek, řízený panem učitelem Františkem Češkou. Po tomto zapění sboru, vnuk před sedmdesáti léty zastřeleného sedláka, František Láska, rolník z Oucmanic v pietním proslovu líčí tragedii, která se zde před sedmdesáti léty odehrála a na konec pravnuci Václav Láska, úředník Vzájemné pojišťovny v Albrechticích nad Orlicí a Marie Lásková, dcera rolníka ve Srubech odhalují desku na památníku svého praděda. Do tohoto velebného ticha nesou se tklivé zvuky pěveckého kroužku Sládkovy písně „Můj rodný kraj“. Slavnost vzhledem na nedělní krásné odpoledne se velmi dobře vydařila a zanechala v srdcích všech přítomných hluboký dojem.

Kříž od svého postavení stojí stále, uprostřed polí, chráněn dvěma stromy.

Událost byla zmíněna v "historii", zde pak ona zmíněná kramářská píseň (Fr. Češka dle Fr. Ondráčka, bývalého mistra kovářského ve Srubech, 1927):

Poslechněte lidé málo,

co se jest nedávno stalo,

tu v Čechách v kraji

chrudimském,

okresu vysokomýtském.

Ve vsi Srubech tak nazváno,

všechněm lidem dobře známo,

žil tam jeden soused rolník,

to jménem Josef Zahradník.

Měl jest ženu a tři dítky

jako malované kvítky

jednu chybu při sobě měl,

že v pušce zalíbení měl.

V Bošíně pak nadlesnímu,

panu Háblu řečenému,

nechtěl on se nijak líbit,

řka: Ten se musí s světa

sklidit.

Do Hlubokých za mládence

usadili čerta Němce,

ten vzal na sebe úkol ten,

by Zahradník se světa sšel.

Pak Milotu kostelníka

dal Hábl za pomocníka

řka k němu : Když budeš věrný,

tak budeš v záduší hajný.

A tak jsou se uradili,

a spolu se umluvili,

jak Zahradník na ven vyjde,

že zdravý domů nepřijde.

Srpna dvacátého šestého dne

to v neděli odpoledne,

ve více na něj číhali

tak jako dva raubířové.

Zahradník s náhodou vyšel,

však to ale bez zbraně šel,

tu mládenec, jak ho spatřil,

pod nohy mu ránu praštil.

On tu křikne : Krista Pána,

v tom zas padla druhá rána.

Zahradníkovi do srdce,

prohnala mu tělo prudce.

Tu mládenec jak to spatřil,

dvojku přes rameno hodil,

do lesa se na outěk dal,

tak jako by mu vyflákal.

Dal se na outěk k Bošínu,

aby mu dal Hábl radu,

Hábl ten mu dobře radil,

by se do rána uklidil.

Časně ráno byl chycený,

od Dobříkovských vedený,

lidu bylo na sta více,

až po málu půl tisíce.

To jste měli podívání,

na ty ženský, starý báby,

jak se na něj rozhorlily,

že je bíval v lese holí.

Mně vzal pilku, mně sekyrku,

ty zlořečený zbujníku,

mně provaz, trakař, loktuši,

na mou duši!

čert tě má vzít!

Věř nám, co ti uděláme,

že ti fousy otrháme,

tak se na něj ujednaly

a fousy mu otrhaly.

Komis hned na Sruby jela,

Zahradníka otvírala,

usoudila, že mohl ještě

dlouhá léta žít v tom světě.

Teď se pan Hábl raduje,

že mu pytláků ubyde,

tak on si štemuje hubu,

že bude honit u Srubů.

Počkejte, až bude z jara,

až nám rozkvete fiala,

možná, že to jinak bude,

že kdo střílel, střílet bude.

Pane Háble, s Pánem Bohem!

je s vaším loveckým rohem,

nechte si té chuti zajít,

že budete u nás honit.

(podobnou verzi písně připomíná též František Láska, rolník v Oucmanicích, rodák srubský - 1936)

Státní oblastní archiv v Hradci Králové, sign.: 6452 (poř. č. 10682), ŘKC Újezd u Chocně, Z 1854-1905, str. 69 (snímek 40): Josef Zahradník - smrt 26. srpna 1860, pochován o tři dny později (matrika dohledána 18.5.2025) - https://aron.vychodoceskearchivy.cz/apu/fb99cf56-69fe-4aa3-9749-240fafad9bb8/dao/fb99cf56-69fe-4aa3-9749-240fafad9bb8/file/ccba9dca-4dca-4a7e-be34-a76f7b7423fc

Státní oblastní archiv v Hradci Králové: Sbírka matrik Východočeského kraje, sign.: 2244 (poř. č. 10671), ŘKC Újezd u Chocně, N 1785-1831, str. 80 (snímek 94): Josef Zahradník - narozen 23. ledna 1821 - https://aron.vychodoceskearchivy.cz/apu/27791167-9623-42cd-bdb4-f2d694e68d13/dao/27791167-9623-42cd-bdb4-f2d694e68d13/file/90d9d44a-13e6-4091-8488-9c166908fd90 

Od Trstenické stezky, roč. 7, č. 2, říjen 1927, str. 19-22: Zahradníkův kříž. (Ze Srubů). Fr. Češka.

František Láska: Obec Sruby v historii, pamětech a vzpomínkách, Sruby: F. Láska, 1936

Vladimír Preclík: Smírčí kameny, Československý spisovatel, Praha, 1990, str. 219-225: Svědomí

Jaromír Baborák: Smírčí kříže z okolí Chocně, Orlické muzeum v Chocni, 2004, str. 15: Zahradníkův kříž u Srubů

https://smircikrize.euweb.cz/CR/Usti_nad_Orlici/Sruby.html

vložil: Oldřich Dvořák (2026)