Bílsko 0456

Kamenný kříž je sestavený ze dvou částí. Patrně se jedná o fragment původně většího kříže, postavený na jiný (?) starý kámen. Karel Pittel, nadučitel v Bílsku, roku 1901 uváděl, že horní část kříže byla nalezena v 19. století v základech starého hostince (čp. 1). Spodní část se také vždy nacházela v blízkosti onoho domu. Po objevu horní části bylo tedy usouzeno, že jde o druhou část kříže a byly proto spojeny dohromady. Spodní část má tvar komolého jehlanu, hlava je pak torzem kříže bez pravého ramene. Býval bílen vápnem.

Předpokládaný vznik kříže v 16.-17. století. 

První zprávu o kříži máme z počátku 20. století, ovšem do širšího povědomí se nedostala, neboť nebyla veřejně publikována a s pamětníky zmizela. Zde je nutné připomenout významný počin Musejního spolku v Brně, jež na konci 19. století zahájil vydávání vlastivědné edice nazvané souhrnně „Vlastivěda moravská“. Dílo mapovalo přírodu, historii, kulturu, místopis a národopis Moravy. Rozděleno bylo místopisně a jednotlivé díly byly svěřeny různým autorům. Olomoucký kraj, Litovelský okres, zpracoval historik, kněz, Viktor Pinkava. Před započetím vlastního díla byly do řady míst okresu rozeslány dotazníky, kam měl k tomu místně určený spolupracovník (často šlo o učitele, faráře či starostu) vyplnit informace týkající se dané obce (historie, památky, zvyky atd.). V Bílsku se „odpovědi na dotazník ve příčině vlastivědy Moravské“ chopil tehdejší nadučitel Karel Pittel. Nutno říci, že ve svém listě zachytil velmi významnou informaci, a sice objevení části kříže v 19. století a jeho pozdější spojení s kamenem, jež vždy býval poblíž. V listě psaném 18. listopadu 1901 o kříži čteme: „O založení osady ničeho v obci známo není, jen oprávněná domněnka, že jest B. osada stará, můželi se zde nalezený kříž tak zv. Cyrillo-Metodějský pokládati za pamětníka dob minulých. Kříž tento byl v minulém století nalezen, když bourán byl starý hostinec č. 1 - zazděn v základech. Podstavec jehož jest z téhož kamene (pískovec) povaloval se od nepaměti kolem hospody. Po objevení kříže poznalo se, že obě části k sobě náležejí, i dala obec spojiti je a postaviti u hostince.“ 

První známá zmínka o tehdy již stojícím hostinci je z roku 1743, kdy majitel panství Chudobského František Reginald hrabě z Andlern-Wittenu prodal panský „šenk“ se 17 měřicemi role 1. ledna 1743 svému poddanému z Bílska Janu Pruckovi za přesně vypsaných podmínek. Hostinec můžeme spatřit také na mapě stabilního katastru z roku 1834. Ovšem jeho pronajimatelé, jak víme, se ne vždy ubírali jen po cestách počestných a později o této hospodě kolovala řada temných pověstí. Jak uvádí I. Šindlářová: „Opravdu mnohé bylo lidskou představivostí zveličováno, ale pravdou zůstává, že všichni počestní bílští občané si oddechli, když v roce 1854 spadla jako z božího trestu celá střecha staré hospody a budova byla zbourána. V r. 1855 postavil příští majitel Václav Duda nový cihlový jednopatrový hostinec.“ Je tedy možné, že právě tehdy byl kříž nalezen. Zda měl onen hostinec spojitost s křížem není jasné, jisté je jen to, že stával patrně vždy v jeho blízkosti. V rámci přestavby hostince v minulosti byl zřejmě kříž rozbit, pokud se tak nestalo již dříve, a část vložena do základů. 

Zásadní sdělení K. Pittely o kříži se bohužel do Vlastivědy moravské (Olomoucký kraj, Litovelský okres - 1903) nedostalo a bylo zapomenuto. Viktor Pinkava kříž pouze uvádí v rámci lidového podání jakožto cyrilometodějský. V kapitole „Kulturní dějiny období prvého“ píše: „O působení apoštolů slovanských sv. Cyrilla a Methoda zachovalo se nám skrovně zpráv. Avšak o čemž písemné prameny mlčí, hlásají nepatrné a neúhledné kamenné kříže, jež podání lidové až do dob cyrillo-methodějských klade. Jsou-li tyto kříže skutečně tak staré, o tom někteří archeologové vážně pochybují; nemohouce ale sami ani původ, ani stáří přibližně určiti, nevylučují alespoň možnost pradávné minulosti jejich. Že svatí apoštolově krajinu naši, již v pravěku obydlenou, navštívili, o tom ani dost málo nepochybujeme. Pozoruhodno jest, že právě při našich nejstarších osadách v okolí Nákla, Senice a Choliny se takové kříže vyskytují, kdežto v hornatých krajinách naprosto jich není. Kříže zv. Cyrillo-Methodějské podle určitého podání lidového a starobylé podoby známe v krajině litovelské jen čtyry.“ Zde uvádí kříž v Příkazích, Senici, Cholině a právě Bílsku. Ovšem bez bližších podrobností. V knize je ovšem též reprodukována první známá fotografie kříže. Jak můžeme v rámci listů z dotazníkové akce seznat, zaslal ji starosta obce Cholina p. Gallas. Ten na konci svého „Sópisu vlastivědy obce Choliny“ píše o zaslání některých fotografií z obce, „kříže Cyrilometodějského v Bílsku“, obecních pečetí a j. Kdo byl autorem fotografií ovšem nezmiňuje.

Později se o kříž zajímal František Přikryl, amatérský archeolog, vlastivědný badatel, v té době již farář v Týně nad Bečvou. Zda věděl o  zmínce ve „Vlastivědě“ nevíme, ale jisté je, že byl o kříži v Bílsku informován v dopise od faráře z Vilémova J. Masaře, který v listě z 11. listopadu 1905 píše o kříži ve Vilémově a zmiňuje, byť pouze slovně, další kříže. Na základě podmiňovacího způsobu, který v dopise k nim užil je možné, že o nich věděl snad jen z doslechu: „Podobné kříže - ale méně zachovalé - jsou snad v Příkazích - Senici - Seničce, kdež Seničtí nad ním vystavěli kapličku - a v Bílsku.“ František Přikryl kříž v Bílsku navštívil patrně 27. června 1906, alespoň je Bílsko toho dne uvedeno v jeho cestovním deníku z l.1905-1906. Snad z daného dne je pak i jím vyhotovený snímek kříže. O jeho umístění napsal ve své knize (1907): „Tu u samé dědiny krčí se pod starou lípou nízký kamenný kříž.“ Tato informace není příliš jednoznačná, ale na základě poznámky v cestovním deníku, že kříž stojí u hostince a srovnáním známých fotografií je jisté, že byl víceméně na místě jako dnes.

Kříž v Bílsku je zmíněn též v „První pamětní knize obce Bílska za léta 1908-1958“. První kronikář obce, nám již známý Karel Pittel, nadučitel v Bílsku, jej zmiňuje v rámci úvodu k historii obce. Zde píše: „Starobylost Bílska má dokázati také kříž, zvaný Cyrillo-Methodějský, který od nepaměti na dolním konci osady stojí. O kříži tom jde v Bílsku ústní podání, že jej postavili apoštolé Slovanstva Cyrill a Methoděj. (O kříži tom vypravoval pisateli stařec Josef Koupil (70ti letý), že jako hoch desítiletý slyšel tu pověst od svého otce.) † Prof. Jan Havelka dokazuje ve Sborníku Velehradském, že kříže známého tvaru: řecký kříž, nízký, z pískovce hrubě vytesaný, jsou určitě památky na apoštoly slovanské a zvláště tam nelze o pravosti jejich pochybovati, kde udržovala se pověst v lidu, že tam působili Cyrill a Methoděj, ale věda přísná žádá důkazy stálejší ceny a popírá stáří těchto křížů, že by sahaly až do století IX.; zvláště vyslovil se proti prof. Havelkovi prof. Prasek a tvrdí, že kříž nebyl symbolem křesťanství za starých časů, to teprv se stalo v době válečných výprav do Palestiny za středověku. Před touto dobou byl symbolem křesťanství dobrý pastýř, nesoucí ovci na bedrách, kterýžto obraz zachován jest i v katakombách římských, jistých útulcích křesťanů prvních - ale kříže v nich není.“ Jak z textu můžeme seznat, zde již významné podrobnosti o nálezu kříže zapsány nebyly. Pozn. snad nedopatřením zůstaly strany 13-16 kroniky prázdné, čehož využil pozdější kronikář JUDr Jan Knaibl a na str. 15 dodatečně nakreslil „cyrilometodějský kříž“ a pod něj napsal: „Historická památka obce Bílska t. zv. „Cyrillo-Metodějský kříž“, stojící na dolním konci obce u kapličky vedle hostince čís. pop. 1. Perokresbu tuto přesně podle fotografie nacházející se ve Vlastivědě moravské - Litovelský kraj, sepsané Viktorem Pinkavou, do Pamětní knihy obce Bílska vykreslil v roce 1954 Dr Jan Knaibl.“ On sám pak v době vedení kroniky pod nadpis „Kulturní život v Bílsku v r. 1953“ m. j. napsal: „Do činnosti osvětového referátu MNV spadá též péče o historické památky v obci. Obec Bílsko má sice pouze jedinou, ale za to vzácnou historickou památku v tak zvaném kamenném „Cyrilo-Metodějském kříži“, stojícím na dolním konci vesnice u kapličky vedle hostince. O vzácnosti této památky též svědčí, že fotografie tohoto kříže jest uveřejněna ve Vlastivědě moravské - Litovelský okres - sepsané historikem P. Viktorem Pinkavou. Podepsaný kronikář Dr Jan Knaibl vykreslil přesně podle této fotografie perokresbu této vzácné památky do Pamětní knihy obce Bílska (viz str. 15). Jest přirozenou povinností MNV v Bílsku, aby se staral o zachování této historické památky a hlavně, aby dbal o to, aby tato historická památka nebyla nějak poškozena.“ Jan Knaibl v roce 1950 sepsal též „Dějiny dědiny Bílska u Litovle“. V tomto ručně psaném rukopise je kříž též zmíněn.

Jak již bylo zmíněno, kříž se nachází, stejně jako v minulosti, vedle výklenkové kapličky, která je dílem lidové architektury z počátku 19. století (vyznačena též na mapě z roku 1834 u hostince č. 1). I v rámci tohoto umístění však došlo k mírným změnám: Kříž stával vpravo od kapličky, jak je vidět na dvou fotografiích publikovaných roku 1941 (fotografie Jos. Kšíra z roku 1935). Snad v době budování chodníku, nebo kvůli příjezdové cestě k pozemku domu čp. 48, byl přemístěn vlevo od kapličky, k přístupové cestě domu čp. 1. Ostatně s tímto domem, byť v jiné podobě a majícím v minulosti jiný účel, byl kříž alespoň svým umístěním vždy spjat. 

Výklenková kaplička (někdy uváděna též jako boží muka) je zařazena, spolu s vedle stojící „smírčím“ křížem, od roku 1980 v celostátním seznamu kulturních památek: rejst. č. ÚSKP 45545/8-2599 - výklenková kaplička se smírčím křížem.

Do evidence SPVKK v Aši kříž nechal zanést spisovatel a ak. sochař Vladimír Preclík. Do Bílska zavítal 16. května 1988 a v rámci popisu památky uvedl: „Fragment mohutného kříže z jemného pískovce několikrát značně poškozen. Fragment stojí na jiném starém kameni se kterým zřejmě původně nesouvisel. Je obyvateli velmi uctíván a považován na skutečného svědka kázání soluňských bratří. - V ústním podání jeden z nejstarších cyrilometodějských křížů kolem Olomouce.“ Ve své knize věnované křížům na Moravě a Slezsku (Kameny pokání, 1992), kříž zmiňuje v kapitole „Staří známí“: „V Bílsku jsem například zjistil, že „cyrilometodějské křiš ho kapličke“ porazil kdysi dávno řezník splašenými koňmi a že ho sám zase postavil a dal natřít.“

Cyrilometodějská tradice. - Prof. Eugen Stoklas (1933): „Na mnohých místech vlasti naší jsou památky, k nimž se vztahuje ústní podání o pobytu sv. Cyrila a Metoděje na onom místě. Toho rázu jsou různé kostely a kaple, jež svým jménem připomínají oba apoštoly, na př. kaple sv. Cyrila na Velehradě, dále obce, o nichž se vypravuje, že tam sv. apoštolé kázali, starobylé kazatelny, křestní studánky, na př. Svatá voda u Stinavy na Plumlovsku, a konečně kříže, tak zvané cyrilometodějské, jež prý stojí na místech, kde sv. Cyril a Metoděj kázali. Jsou to zpravidla kamenné kříže nízké a neúhledné, jichž výška nad zemí dosahuje asi 1 m, délka všech čtyř ramen je skoro stejná a tloušťka málo bývá menší než šířka ramen, což pomníkům těm dodává rázu balvanovitého. Rohy jsou zakulacené, hrany tupé a povrch jest nerovný, hrubě tesaný a zvětralý. Kámen, z něhož kříže jsou udělány, je obyčejně hrubý pískovec. Kříže ty odedávna velmi zajímaly mnohé vědecké badatele, na př. slavného rodáka loštického. prof. Jana Havelku, aniž se dosud podařilo původ a význam jejich náležitě objasniti.“

Zda měl vznik kříže spojitost s vedle něj se nacházející panskou hospodou není jasné. Jisté ovšem je, že tamní hospodští se ne vždy ubírali po cestách počestných, někteří z nich byli spřaženi s loupežníky. Vyprávění k tomu viz kronika na str. 119-125: jsou to příběhy z 19. století, tedy s křížem nemají přímou spojitost. Píše o tom též spisovatelka Irena Šindlářová v knize „Paměti obce Bílska“ (1999): „Z archivních listin se dovídáme, že bílská hospoda se v letech 1834-1839 stala široko daleko „proslulým“ domem. Její majitel František Prucek, zvaný Sobota, byl vyhlášeným kuplířem a přechovávačem zlodějů a banditů. Dokonce se říkalo, že v chaloupkách v blízkosti hospody bydlí jeho komplicové, a vesnice se tak vlastně celá stala podezřelou a díky této špatné pověsti se jí vyhýbali lidé z celého okolí. Bílští občané se jen těžko bránili takovým nařčením, zvláště když se zdálo, že i jejich rychtář je ve spojení se zlodějskou bandou. Ta často za nocí vycházela do okolí na lup. Jednou, jak je zaznamenáno, přepadla „Růžový mlýn“ v laškovském údolí u Náměště, který stál na samotě. Lupiči ohrožovali obyvatele střelbou, až mlynářova služka utekla lesem do Náměště, přivedla pomoc a zloději se rozutekli. - V samém Bílsku musely být stanoveny trojčlenné noční hlídky, aby občané uchránili svůj majetek. Hostinský Sobota byl mnohokrát za krádeže trestán, dokonce strávil osm let v žaláři. V roce 1851 se vrátil po odpykání trestu do Bílska a nový starosta Jan Knaibl (od r. 1849) dostal za úkol hostinského přísně střežit. Přesto krádeže, byť ne už tak časté, pokračovaly. Když byla potom stará hospoda zbourána, byla nalezena ve sklepě spousta kostí z ukradených zvířat. - Hrůzostrašné pověsti kolovaly o bílské hospodě po celém kraji a lidská fantazie jim ještě přidávala na děsivosti. Jedna z nich vypráví o jakémsi bagouníkovi, který navštívil se svou malou dcerkou místní hospodu a byl tam pro peníze zavražděn. Dcerka zděšeně utíkala do Cakova a tam vypravovala jedné ženě, co se v bílské hospodě přihodilo. Ta však byla ženou jednoho z loupežníků a dívku také zabila. - Opravdu mnohé bylo lidskou představivostí zveličováno, ale pravdou zůstává, že všichni počestní bílští občané si oddechli, když v roce 1854 spadla jako z božího trestu celá střecha staré hospody a budova byla zbourána.“

MZA, Signatura: 0091. Název katastru: Bílsko. Indikační skica z roku 1834 - https://www.mza.cz/indikacniskici/skica/detail/159

Státní okresní archiv Olomouc. NAD 1642 | Pinkava Viktor. Značka: L 8-2. Karton 3, inv. č. 8: Materiály k dějinám a místopisu obcí na Litovelsku, Uničovsku a Rýmařovsku - dotazníková akce k Vlastivědě moravské - složky: „Cholina“ a „Bílsko, Loučka“

Státní okresní archiv Olomouc. NAD 1642 | Pinkava Viktor. Značka: L 8-2. Karton 2, inv. č. 4 - Rukopis knihy "Litovelský okres" 

Vlastivěda moravská. II, Místopis Moravy. Díl V. místopisu, Olomoucký kraj, Litovelský okres / napsal Viktor Pinkava, nákladem Musejního spolku, Brno, 1903, str. 72-73

Historický archiv Vlastivědného muzea v Olomouci: Fond Přikryl František: Karton 10: inv. č. 811 - II. Sever Moravy - Kříž v Bílsku

Historický archiv Vlastivědného muzea v Olomouci: Fond Přikryl František: Karton 10: inv. č. 812 - II. Sever Moravy - Kříž ve Vilímově: Dopis faráře J. Masaře Přikrylovi (11.11.1905) 

Historický archiv Vlastivědného muzea v Olomouci: Fond Přikryl František: Karton 20: inv. č. 1472 - Zeměpisné poznámky z cest po severní Moravě, 1905-1906

Historický archiv Vlastivědného muzea v Olomouci: Fond Přikryl František: Karton 24: inv. č. 840 - 3. 3 Konvolut III. - Poznámky ze zápisníků: 1905-1906

Historický archiv Vlastivědného muzea v Olomouci: Fond Přikryl František: Karton 11: inv. č. 1014 - Fotografie a vyobrazení ke knize Sv. Cyril a Metod v památkách starožitných na Moravě a ve Slezsku: IV.) Příkazy, Cholina (špatné foto), Bílsko, Vilémov

Historický archiv Vlastivědného muzea v Olomouci: Fond Přikryl František: Karton 22: inv. č. 1597 - Album 1: str. 13 (Tab. X.): 57. Bílsko u Litovle

František Přikryl: Ss. Cyrill a Method v památkách starožitných na Moravě a ve Slezsku, díl druhý, nákl. Záhorské kroniky, v Týně u Lipníka, 1907, str. 44-45, obr. 20 (foto) - str. 44

František Přikryl: Památky sv. Cyrila a Metoda. V Praze-Břevnově: Matice Svatoklimentská, 1933, str. 32, foto str. 55 (stejné jako v roce 1907)

Vlastivědný sborník střední a severní Moravy, č. 1, datum vydání: 9.1933 - Eugen Stoklas: Cyrilometodějské kříže na Litovelsku, str. 9-11

Státní okresní archiv Olomouc. Název fondu: Místní národní výbor Bílsko. NAD 1258 | Místní národní výbor Bílsko. Značka: L 1-60. Pamětní knihy a kroniky: inv. č. 33 - Kronika obce Bílska (První pamětní kniha obce Bílska za léta 1908-1958)

Státní okresní archiv Olomouc. Název fondu: Místní národní výbor Bílsko. NAD 1258 | Místní národní výbor Bílsko. Značka fondu: L 1-60. Pamětní knihy a kroniky: inv. č. 37 - Dějiny dědiny Bílska u Litovle (napsal JUDr. Jan Knaibl) (1950)

Jan Rudolf Bečák: Lidové umění na Hané, lidová kultura hmotná, 1941 - fotografie v rámci článku „Boží muky a kapličky v polích“ jenž sepsal Ing. Josef Kšír, Olomouc (str. 291-304)

Státní seznam nemovitých kulturních památek: okres Olomouc a městská památková rezervace Olomouc / uspořádal Leoš Mlčák, Olomouc: Okr. stř. státní památkové péče a ochrany přírody, 1982, str. 16

archiv SPVKK v Aši

Vladimír Preclík: Kameny pokání, Melantrich, 1992, str. 238-243: Staří známí

Irena Šindlářová: Paměti obce Bílska, vydal OÚ v Bílsku ve spolup. s OÚ Olomouc a nakl. DANAL, 1999

https://smircikrize.euweb.cz/CR/Olomouc/Bilsko.html 

vložil: Oldřich Dvořák (2026)