Semanín 0695

Ve starém bukovém lese nad Semanínem je při lesní cestě vztyčen starobylý kříž z jednoho kusu kamene. Ční asi metr vysoko nad terén, ve kterém je zapuštěn, a je tedy pochopitelně ještě vyšší. Má krátká ramena, z nichž pravé je již neúplné. Na vrcholku kříže je malý důlek a uprostřed lícní strany kříže je vytesaná zkratka IHC s křížkem v „H“ (možná jde o christogram IHS, kde se jen S jeví jako C). Kříž je zhotoven z svrchnokřídového pískovce, který se v minulosti v okolí Semanína těžil.

Ke kamennému kříži se doposud nepodařilo nalézt žádné údaje o okolnostech vzniku. První zmínku zanechal až regionální historik, muzejník a učitel Alois Czerny z Moravské Třebové (1895, 1907). Podle něj na okraji lesa stál kříž o rozměrech 69x69x26 cm. Dnešní rozměry se udávají 101x71x23 cm, a proto je pravděpodobné, že v době popisu na konci 19. století byl kříž hlouběji zapuštěn v zemi. Les od té doby také trochu postoupil, takže nynější místo kříže je již mezi stromy. V rámci vysvětlení, proč zde byl kříž postaven A. Czerny uvádí pouze to, že zde měl někdo nehodu a pravděpodobně se tedy zabil. Karl Ledel (1933) pak uvedl, že „…podle místního učitele Franze Pfeifera je na kamenném kříži na staré cestě nad Semanínem, kde cesta vede kolem prudce se svažující rokle, vytesán známý symbol Krista IHS s křížem na H, který je však již špatně viditelný kvůli silnému zvětrání pískovce. Staří vesničané vyprávějí, že neznámý sedlák, kterému se splašili koně, spadl s vozem z příkrého svahu a zemřel.“ Tuto informaci ostatně uváděli i další němečtí pamětníci. Semanínský kříž má být památkou smrti vozky, který se zabil, když mu sklouzl povoz z prudkého svahu a zabil ho.

Vedle tohoto sdělení, které je bezpochyby možné, tu pak máme také pověsti. Podle jedné byl semanínský smírčí kříž vystaven na památku misijní cesty Cyrila a Metoděje (jakožto cyrilometodějský kříž se označuje kupř. v soupisu památek v okresu litomyšlském z roku 1925). Jar. Křivka v rámci článku "Semanín kdysi a dnes" (1949) píše: "V tehdejších dobách byl Semanín českou obcí, jak o tom svědčí zápisy v kronikách i nápis na zvonu z r. 1609. Zmíněný zvon pořídili členové hrnčířského cechu, hlavně jeho cechmistr Hanousek, a věnování i zasvěcení je na zvonu česky vyryto. Hrnčíři byli bohatými pány. Své ručně pracované zboží vyváželi na Moravu i do Čech po staré stezce, na níž dodnes stojí nízký kamenný kříž. Podle jedněch je to památka na Cyrila a Metoděje, kteří tudy přišli do Čech, podle jiných památník neštěstí, jež tady stihlo jednoho rolníka, či zase památka na zločin, který zde byl spáchán."

Každopádně se u tohoto kříže neví, zda jde o kříž tzv. pamětní, nebo smírčí. Pokud má pravdu vyprávění o vozkovi jež se zde zabil, jde o kříž pamětní. Takovéto kříže se budovaly na místě kde došlo k nějakému neštěstí, případně jako poděkování právě za jeho odvrácení. Druhou možností pak zůstává, že jde o kříž smírčí. Ten byl postaven na místě, kde ve středověku došlo k nějaké vraždě nebo zabití. 

David Smyčka popsal v roce 2019 drobné památky Semanína a tedy pochopitelně i smírčí kříž. V rámci popisu uvádí i zmínku o dalším kříži, který stával v obci: "Pouze v pamětech se uchoval druhý Semanínský smírčí kříž. Stával naproti uličce „K vodárně“ na pravé straně silnice na Litomyšl. Padl za oběť rozšiřování JZD v padesátých letech. Byl menší, než dochovaný smírčí kříž, měl jedno rameno mírně poničené a nenesl žádný nápis." Žádné další informace o tomto druhém kříži nejsou k dispozici.

Karl Ledel: "Staří vesničané vyprávějí, že neznámý sedlák, kterému se splašili koně, spadl s vozem z příkrého svahu a zemřel."

Vedle tohoto sdělení, které je bezpochyby možné, tu pak máme také pověsti. Podle jedné byl semanínský smírčí kříž vystaven na památku misijní cesty Cyrila a Metoděje. Tento údaj se ostatně uváděl dříve k většině podobných křížů. Podle další pověsti se v tomto místě propadl do země kůň i se svým jezdcem. O kříži se také vypráví, že pokud si na něj žena sedne sama o půlnoci, do roka se vdá. Viz pověst o nevěstě:

V rozlehlých lesích u Semanína na jedné malé mýtince ční ze země velký kámen zvaný Nevěsta. V tomto kameni prý již od pradávna dřímá kouzelná víla, o níž vypráví krátká říkanka:

Sedni si dívko až

bude půlnoc temná

na chvíli na tento

kámen docela sama.

A než dny a měsíce

tento rok odnesou,

staneš se ty svému

milému nevěstou.

To je však bezpochyby opravdu jen pověst. 

Mittheilungen der kaiserl. königl. Central-Commission zur Erforschung und Erhaltung der Baudenkmale, roč. XXI, 1895, z článku: Alois Czerny: Alte Steinkreuze und Kreuzsteine aus der Umgebung von Mährisch-Trübau und Zwittau, str. 76

Mitteilungen zur Volkskunde des Schönhengster Landes, roč. 3, rok vydání 1907, z článku: Alois Czerny: Kreuzsteine und Steinkreuze, str. 68

Od Trstenické stezky, roč. IV. (1924-1925), č. 8, duben 1925, str. 128: Soupis přírodních památek - (starých, památných neb  význačných stromů) a památníků (soch, křížů, kapliček a pod.) v okresu litomyšlském.

Mitteilungen zur Volkskunde des Schönhengster Landes, roč. 29, 1933, z článku: Karl Ledel: Alte Steinkreuze, str. 101-102

Dr. Walter von Dreyhausen: Die alten Steinkreuze in Böhmen und im Sudetengau, 1940, str. 113: 256. Schirmdorf

Od Trstenické stezky, č. 5, leden 1949, z článku: Jar. Křivka: Semanín kdysi a dnes, str. 68

https://historie-semanin.webnode.cz/historie-obce/a3-4-smirci-kriz/

https://www.obecsemanin.cz/obec-239/o-obci/historie-pamatky-znak-zajimavosti/

https://smircikrize.euweb.cz/CR/Usti_nad_Orlici/Semanin.html

vložil: Oldřich Dvořák (2026)