Úsov 0644

Zvětralý pískovcový kříž s velmi obroušenou hlavou. Jedno rameno je ulomeno a obroušeno, jako i zmíněná horní část. Jak uvádí J. Havelka na základě zprávy J. Hlocha, „lidé totiž na kříži v poli stojícím brousívali srpy a nože“. Dále uvádí, že jsou na „přední straně viděti dvě a dvě souběžné rýhy“. Spodní část, ulomená, chybí. A. Lang v roce 1961 psal, že byl kříž v roce 1959 „přeražen při úpravě půdy a proto jej přemístili na faru“. V rámci popisu kříže uvádí: „Poněvadž byl téměř až po příčná ramena zapadlý v zemi, není celková výška kříže zatím známa; uvažuje se však o vykopání a uložení i části zbylé v zemi. Přemístěná část je 56 cm vysoká, s jen jedním ramenem v délce 45 cm; po druhém vodorovném a horním svislém rameni zůstaly během staletí jen nepatrné pahýly. Tloušťka kamene měří 25 cm. Jsou na něm patrny rýhy prý od toho, jak si na něm ženy brousívaly motyky při okopávce řepy; jinak nemá žádných rytin.“ Pozn. Alois Franz v roce 1893 uváděl výšku kříže 66 cm. Jaká byla skutečná výška kříže již nezjistíme, neboť k vykopání zbylé části a spojení kříže v jeden celek očividně nedošlo.

Stejně jako i jiným křížům, ani tomuto se nevyhnulo několikeré stěhování. Co se týče předpokládaného původního umístění kříže, máme k němu řadu nejednoznačných zpráv, které však v celkovém kontextu mohou dát odpověď, kde kříž až do konce 50. let 20. století stával.

Jan Havelka na základě zprávy bohoslovce a hudebního skladatele Jana Hlocha v roce 1885 uváděl, že se kříž nalézá „na severozápadní straně Úsova „za humny“, vedle cesty vozné na mezi“. Říd. uč. Jakub Lolek na základě zprávy svého syna uvedl (1913), že se kříž nachází „při cestě záhumenní“, nedaleko rozcestí. Historik Václav Burian (1957) přímo uváděl, že se kříž nachází na „severním okraji Úsova za statkem čp. 46“. Tento údaj potvrzuje i již výše zmíněný Adolf Lang (1961), který jej na tomto původním místě ovšem uvádí jen jakožto zprávu minulou: „kříž stál v mezi u polní cesty, za humny usedlosti čp. 46“. Na závěr jsem nechal údaje, jež bezpochyby na základě vlastního pozorování zapsal kunsthistorik, architekt, Alois Franz roku 1893. V rámci umístění uvádí, že se kříž nachází „na východním konci Úsova u silnice směrem na Stavenice na rohu malé náhorní plošiny“. Velmi zajímavý je ovšem plánek umístění kříže, který nakreslil pod vyobrazení vlastního kříže - je to v tomto případě unikum, žádný jiný objekt takto nezachytil. Co se týče umístění kříže na „východním konci Úsova“, půjde patrně o chybu - nalézal se na západním konci. Ostatně to potvrzují další uvedené zmínky. Co se týče uvedené cesty ve směru k obci Stavenice, jež se nachází jihozápadně od Úsova, ta je doložitelná. Pokud se podíváme na dnešní mapu, tak ji sice nenajdeme, ale nalezneme ji na indikační skice z roku 1834 a následně císařských otiscích z téhož roku. Cesta vedla mezi poli a u dodnes zachovalé boží muky (stále na katastru obce Úsov) se dělila - cesta vlevo vedla směrem na Stavenice. Patrně zanikla v době scelování polí a dnes ji tak připomínají jen zmíněná boží muka stojící uprostřed polí.

Záhumenní cesta je historická obvodová komunikace vedoucí za humny (zahradami, stodolami a dvory) vesnických usedlostí. Bývá hranicí mezi zastavěnou částí obce (intravilánem) a okolními poli či loukami. V tomto případě byla onou záhumení cestou míněna bezpochyby dnešní ulice Nerudova, která procházela i za pozemkem patřícím k zmíněnému č. 46 (parc. č. 98). Pozn. Dům se nachází na hranicích s býv. židovským městem (viz též zmíněné mapy Úsova - Aussee). Zde se již dostáváme k plánku A. Franze. Ten kříž vyznačil na místě mezi poli (Feld) a zahradou (Garten). Od domu č. 46 vedla v minulosti cesta mezi zahradami patřícími též k danému číslu - to je snad ta spodní část na plánku A. Franze - vyústění oné cesty k záhumení cestě. Dnes u této někdejší cestičky najdeme domy čp. 313 a 314. Pokud je tato hypotéza správná, stával kříž na mezi jednoho z polí (1175-1177) a zahrady patřící k čp. 183 (parc. č. 100) - tedy někde zde: 49.8002778N, 17.0080556E.

Z místa u pole, jak píše A. Lang roku 1961, byl přelomený kříž přemístěn roku 1959 na faru, kde byl uložen. Kdy byl umístěn ke kostelu sv. Jiljí není známo. Víme jen, že jej tam našel 2. srpna 1989 sochař a spisovatel Vladimír Preclík. Kříž vyfotografoval a v rámci umístění napsal: „při kostelu na jihozápadní straně poblíž umělé jeskyně Hory Olivetské zarostlý travou“. Patrně roku 1998 či začátkem roku 1999 byl kříž opět stěhován - od kostela na nádvoří zámku. Zde, schovaný pod stromem u objektu zvaného kočárovna, se nachází dosud. 

Jako první o kříži informuje Jan Havelka (1885): „Zvláště nápadným podobou svou jest úsovský kříž, jejž vykreslil a popsal p. J. Hloch, bohoslovec, rodák polejský. Kříž ten nalézá se na severozápadní straně Úsova (okr. pol. Zábřeh) „za humny“, vedle cesty vozné na mezi. Výška jeho nad zemí obnáší asi 0.5 metru. Jedno rámě jest ulomeno a obroušeno, jakož i hořejší část kříže. Lidé totiž na kříži v poli stojícím brousívali srpy a nože. Na přední straně viděti dvě a dvě souběžné rýhy. Pověst dí, že kříž byl postaven, když mor strašný ve krajině té zuřil, tak že celé obce vymřely. Ale poněvadž o tak strašném moru ve krajině té jinak není nic známo, ani kde zaznamenáno, jest pověst ona asi docela lichá, kdežto podoba kříže, jeho zvětřelý zevnějšek, jakož i ony rýhy k tomu poukazují, že snad tu máme co činiti se skutečnou prastarou památkou cyrillo-methodějskou. Rýhy takové shledáváme totiž i na jiných prastarých křížích, o nichž pověst cyrillo-methodějská žije dosud a také rýhy ty, jsouce bezpochyby pohanského původu či snad zbytky oněch ozdob, jimiž původní socha »báby« (potom na kříž přeměněná) byla okrášlena, odůvodňují domněnku, že jest to památník oné doby, kdy u nás pohanství ustupovalo víře křesťanské. Snad podaří se o kříži úsovském vystopovati ještě bližších dat, jakož i starší tradice lidové.“ 

Další kdo kříž zmiňuje je kunsthistorik, architekt, Alois Franz. Ve svém článku „Alte Steinkreuze und Kreuzsteine in Mähren“ (1893) uvádí jeho rozměry a poněkud nepřesné slovní umístění. Zajímavá je ovšem kresba kříže a k ní připojený plánek s vyznačením kříže o němž již byla zmínka. Kříž později zmiňuje i v úvodu pokračování svého článku o křížích otištěného roku 1899. Zde poukazuje na podobnost umístění některých dalších křížů (Slatinice, Senička), především pak jejich umístění na patrně uměle navršených kopcích hlíny. Zamýšlí se, zda takto „vyzdvižené“ kříže nemohly v minulosti sloužit k některým právním aktům (přísahy, soudy).

Zajímavé je, že kříž ve svých knihách nezmiňuje vlastivědný badatel, farář František Přikryl. Byť byl bezpochyby o kříži na základě článku Jana Havelky zpraven. Na tuto absenci kříže v jeho díle poukázal v Časopise Vlasteneckého spolku musejního v Olomouci (1913) říd. učitel Jakub Lolek: „Kříž cyrillomethodějský v Úsově. Pročetl jsem spis Frant. Přikryla, faráře v Týně u Lipníka, z roku 1907 vydaný tiskem pod názvem: „SS. Cyrill a Method v památkách starožitných na Moravě a ve Slezsku“, II. díl, v němž se stopují tyto starobylé památky severní Moravou, z Lukavice do Dubicka, odtud do Police. Jelikož autor knihy praví, že od Zvole dali se sv. věrozvěstové směrem k Lukavici na Dubicko, Polici do Úsova, v kterýchžto třech osadách skutečně kříže cyrillomethodějské podnes zachovány jsou, soudil jsem důsledně, že by takový kříž měl býti i v Úsově. Věc mě zajímala. Pátral jsem sám v Úsově po takovém kříži, ptal se lidí, ptal se kde koho, ale vždy na marně. Až před nedávnem vlastní můj syn prodlévaje za povoláním v Úsově a znaje mé myšlenky sám pátravým zrakem se rozhlížel a konečně snahu výsledek korunoval. Nedaleko rozcestí, při cestě záhumenní stojí starobylá památka, v níž jen znalec pozná zbytek kříže cyrillomethodějského. Jedno rameno jeho jest úplně od kos a srpů zbroušeno. Nikdo ve městě nemá tušení, jakou starobylou památkou je tento znetvořený kus kamene. Kde kdo si na něm brousí železo, ale o původu jeho nemá tušení. Podávám nález veřejnosti, jak se krátce udál, anižbych co přidal z vlastního úsudku ke kritice, která dílo Přikrylovo odbývá neseriósností.“ 

Na absenci kříže v Přikrylově soupise poukazuje též roku 1957 historik Václav Burian. Jeho zmínka je pro nás cenná především tím, že kříž stále zmiňuje na jeho patrně původním místě: „stojí dosud na severním okraji Úsova za statkem čp. 46“. Adolf Lang v roce 1961 jej již totiž popisuje jakožto přemístěný. O kříži a jeho přesunu nám zanechal podstatné informace: „Smírčí kříž u Úsova stál v mezi u polní cesty, za humny usedlosti čp. 46. V r. 1959 byl přeražen při úpravě půdy a proto jej přemístili na faru, kde je prozatím uložen. Poněvadž byl téměř až po příčná ramena zapadlý v zemi, není celková výška kříže zatím známa; uvažuje se však o vykopání a uložení i části zbylé v zemi. Přemístěná část je 56 cm vysoká, s jen jedním ramenem v délce 45 cm; po druhém vodorovném a horním svislém rameni zůstaly během staletí jen nepatrné pahýly. Tloušťka kamene měří 25 cm. Jsou na něm patrny rýhy prý od toho, jak si na něm ženy brousívaly motyky při okopávce řepy; jinak nemá žádných rytin. Pověsti o původu kříže se nezachovaly.“ Spodní část kříže patrně vykopána nebyla a je otázkou co se s ní stalo. 

Dá se předpokládat, že za záchranou horní části kříže stál zdejší farář Bohumír Zapletal, který se o svůj obvod velmi svědomitě staral. V Úsově působil v letech 1953-1980 a za tu dobu, jak můžeme číst v městské kronice, se všemožně staral o zvelebení farnosti a byl tedy velmi oblíben. Josef Horký do kroniky o osobnosti faráře a jeho přínosu v rámci jeho nuceného odchodu zapsal: „Byl to velmi pracovitý člověk, za svého působení v Úsově dal do náležitého pořádku faru, která byla v ubohém stavu, nechal opravit polický kostel, opravil hradební zeď kolem úsovského kostela, v kostele zavedl vytápění lavic a mnoho jiných zlepšení. Práce sám řídil a z větší části vykonal. Kromě toho se staral, po dlouhá léta, o svou těžce nemocnou matku, která v Úsově v roce 1975 zemřela. U zdejších lidí byl velmi oblíben i s představiteli obce vycházel vždy dobře. Farář Bohumír Zapletal pocházel z Radkovan, okres Holešov a se zdejšími poměry se zžil natolik, že velmi nerad odcházel. Zanechal v Úsově kus poctivé práce.“

Jak dlouho zůstal kříž na faře nevíme. Jisté je jen to, že byl nejpozději v 80. letech umístěn ke kostelu sv. Jiljí - snad po odchodu zmíněného faráře B. Zapletala. Zde, u kostela, jej nalezl 2. srpna 1989 ak. sochař a spisovatel Vladimír Preclík. Kříž vyfotografoval a v rámci umístění do nálezové zprávy pro SPVKK napsal: „Při kostelu na jihozápadní straně poblíž umělé jeskyně Hory Olivetské zarostlý travou, nízký, rozměrů 60x48x20 cm, pískovcový, silně poškozený, puklý uprostřed, zlomený vpůli.“ Pozn. O tom, jak byl kříž poškozen sepsal do své knihy „Kameny pokání“ (1992) povídku s názvem „Silná Anna“

Patrně roku 1998 či začátkem roku 1999 byl kříž opět stěhován - od kostela na nádvoří zámku. Zde, schovaný pod stromem u objektu zvaného kočárovna, se nachází dosud. V archivu SPVKK je uložena zpráva historika Jiřího Ošance, který o přesunech uvedl, že se kříž „původně povaloval za kostelem, odkud byl přemístěn na prostranství před kostelem, v podstatě na náměstí městečka. Pana Pavlíčka ovšem rozčílilo, že památku zde značkovali místní pejsci, a tak se postaral o další stěhování.“ Pan Pavlíček byl tehdejší úsovský kronikář. Kastelánkou zámku byla v té době paní Gertruda Pelikánová (správcovství zámku převzali manželé Pelikánovi ze Šumperku roku 1979) a snad tedy na základě i jejího přičinění byl kříž přemístěn na nové místo. Pozn. Kříž samotný není evidován jako sbírkový předmět a o jeho přemístění tedy nejsou žádné dostupné zprávy.

Zámek je majetkem města Úsov, lovecko-lesnické muzeum na zámku má v nájmu Vlastivědné muzeum v Šumperku. Případná návštěva kříže je s ohledem na jeho umístění tedy limitována otevírací dobou objektu - viz https://muzeum-sumperk.cz/muzea/usov/ 

Jan Havelka (1885): "Pověst dí, že kříž byl postaven, když mor strašný ve krajině té zuřil, tak že celé obce vymřely. Ale poněvadž o tak strašném moru ve krajině té jinak není nic známo, ani kde zaznamenáno, jest pověst ona asi docela lichá, kdežto podoba kříže, jeho zvětřelý zevnějšek, jakož i ony rýhy k tomu poukazují, že snad tu máme co činiti se skutečnou prastarou památkou cyrillo-methodějskou. Rýhy takové shledáváme totiž i na jiných prastarých křížích, o nichž pověst cyrillo-methodějská žije dosud a také rýhy ty, jsouce bezpochyby pohanského původu či snad zbytky oněch ozdob, jimiž původní socha »báby« (potom na kříž přeměněná) byla okrášlena, odůvodňují domněnku, že jest to památník oné doby, kdy u nás pohanství ustupovalo víře křesťanské."

Pozn. pověsti o moru se vypráví též o křížích v Doubravici či Lukavici.

Sborník Velehradský 1885, str. 84-85: O některých památkách cyrillo-methodějských, pokračuje J. Havelka

Mittheilungen der kaiserl. königl. Central-Commission zur Erforschung und Erhaltung der Baudenkmale, 1893 - Alois Franz: Alte Steinkreuze und Kreuzsteine in Mähren, str. 108: Figur: 1, Tafel I. Fig. I. M.-Aussee (resba též uveřejněna v díle A. Franze: Kunstarchäologische Aufnahmen aus Mähren von Alois Franz, 1894 - Tafel 24)

Mittheilungen der kaiserl. königl. Central-Commission zur Erforschung und Erhaltung der Baudenkmale, 1899 - Alois Franz: Alte Steinkreuze und Kreuzsteine in Mähren, str. 5

Časopis Vlasteneckého spolku musejního v Olomouci, roč. 30, č. 117-120, 1913, str. 160: Kříž cyrillomethodějský v Úsově. Jakub Lolek

Časopis Matice moravské, roč. 38, č. 1-2, datum vydání 1914, str. 334: Literatura

ZVMO (Zprávy vlastivědného muzea v Olomouci), září-říjen 1957, č. 74, str. 117-119: Glosy k domnělým cyrilometodějským památkám v díle Frant. Přikryla, Václav Burian

Zprávy vlastivědného ústavu v Olomouci, 1961, č. 94 - Adolf Lang: Smírčí kříže zvané též cyrilometodějské, a pamětní kameny na Zábřežsku, str. 8

Státní okresní archiv Šumperk. NAD 585 | Místní národní výbor Úsov. Značka fondu: MNV Úsov. Kronika města II. díl.

archiv SPVKK v Aši

Vladimír Preclík: Kameny pokání, Melantrich, Praha, 1992, str. 104-109: Silná Anna 

https://smircikrize.euweb.cz/CR/Sumperk/Usov.html

vložil: Oldřich Dvořák (2026)