Rouchovany 2085

Hrubě opracovaný pískovcový křížový kámen nepravidelného tvaru se zaoblenou plochou a reliéfem klínového kříže.Jeho současné místo není původní.

Stará polní cesta, která vedla od Červeného kříže, kousek nad dnešní vodárenskou věží směrem k Hrotovicím,byla při scelení pozemků v letech 1925 - 1930 zrušena.Koncem padesátých let zemědělské družstvo tvořilo velké celky polí a kámen s křížem byl z místa odstraněn a dán k silnici do příkopu křížem směrem dolů na rozšíření mostku.Zde ho náhodně uviděl pan Kafka z Rouchovan, protože ho upoutal pískovcový kámen, který se v okolí běžně nevyskytuje.Při jeho zkoumání zjistil,že se jedná o smírčí kámen.Několik let kámen sledoval.V polovině sedmdesátých náhle kámen zmizel.Poté ho pan Kafka našel asi o 300 metrů ďál,kde se povaloval na nedaleké skládce kamení,Z obavy o jeho odcizení ho odvezl do úschovy k sobě domů, protože v tehdejší době nebyla moc vhodná doba pro vztyčování křížových kamenů.Zde ležel řadu let,než byl po dohodě se starostou obce umístění do prostoru k vodárně dne 7.9.1996.Na tomto místě zůstal až do 22.3.2023 kdy byl při polních pracích místními zemědělci omylem stržen branami.O den později byl znovu usazen obcí o pár metrů dál blíž k vodárně,kde stojí dodnes.

Moc pěkné zpracoval pověst Eman Nožička ve své publikaci  Památné kameny a pověsti na Třebíčsku (2010),kde píše -

"Už se přiblížil čas setí,je jaro a hospodář z Rouchovan se brzy ráno vydal na každoroční práce na svém skromném pozemku, Zapřáhl vychrtlého koníka do povozu,naložil osivo na setbu a vydal se starou cestou na Hrotovice,kde ležel jeho pozemek.Dnešní den se vydařil,svítí sluníčko,skřivánci třepetají křídly a švitoří nad políčky.Práce jde od ruky, hospodář s ošatkou chodí po poli a seje do zpracované půdy zrno.Podle postavení slunce usuzuje,že je čas oběda.A opravdu,utře si z čela pot a zadívá se zpět k domovu a vidí, jak délka přichází s nůší,ve které je pro hospodáře občerstvení,Prostře na mezi ubrousek,na který připraví skromný oběd.Hospodář po namáhavé práci se s chutí pustí do jídla.Selka zatím prohlíží vykonanou práci.I s koníkem se jde pozdravit.Také na něj nezapomněla.V nůši přinesla trochu ovsa, který mu chce dát.Pohladí ho po hlavě,do dlaně vezme trochu zrna a podá mu ho Hladový kůň ale nezná míru, rozteklý se a chce ještě víc.Cňapne selce po ruce a zle ji pokouše Rány jsou hluboké a v krátké době jsou zachváceny infekcí.Netrvá dlouho a selka na následky otravy umírá.Hospodář v nesmírném žalu nechá vytesat a vztyčit kámenný kříž, který je svědkem dávné tragédie ".

Soukromé archívy Emana Nožičky a Pavla Chatrného

Památné kameny a pověsti na Třebíčsku -Eman Nožička a kolektiv autorů (2010)

Kamenné kříže a křížové kameny okresu Třebíč - Pavel Valenta a Pavel Izdný (2023)

Vložil Pavel Chatrný a Bohuslav Dokulil (2026)