Vamberk 0420

Řecký kříž z pískovce se stopami nápisu na obou stranách - již na konci 19. století nečitelným. 

G. J. Lašek se pokusil na konci 19. století o přečtení textu na kříži a v zimě, za pomoci sněhu a zvýraznění písma, zaznamenal text: Hyná(ček) / (na)dával a rouhal (se) / a bil od hroma / 23 sr(p) / (n)a 9 ho / - / (z) Vab (erka) / v t(o)m zabitej / rok(u) 14. Tento přepis publikoval i s nákresy kříže roku 1900. O sedm let později k nápisu uvedl: „Nápis je psán středověkou, neumělou gotikou a obsahuje ku straně silniční tyto úryvky a slova: hyna ... valarouh ... abilodhroma ... 23 sr ... na ... ho; na straně obrácené do polí: wam v.o.zabitej ro.u 14-, což dotušeno a doplněno znamená: Hynáček z Vamberka nadával a rouhal se a byl od hroma v tom zabitej roku 1423 srpna 9ho.“ Jan Novotný ve svém rukopise sepsaném na konci 19. století nápis dle lidového podání přepsal: „Rytíř Hynek Vaberský Rohatec ze Tmáně, pán hradu a zboží Valmberka byl od hromu zabit léta Páně 1432 (druhý den po Nanebevzetí Panny Marie, to jest dne 17. srpna)“. 

Skutečný text na kříži není znám. Dva výše uvedené přepisy se shodují v tom, že měl být kříž postaven na místě, kde byl někdo zabit od blesku, snad v 15. století. Patrně však bude kříž mladší.

Kříž původně stával o kousek dále ve směru na Doudleby n. O. a na své současné místo byl postaven později. Záznamy dokládají, že byl objeven roku 1842 při stavbě silnice, zakopán v zemi. Po svém objevení byl postaven na břeh u kamenité cesty poblíž železničního přejezdu v ohybu cesty odbočující ze silnice k tzv. Bednářovým domkům. Při úpravě státní silnice i odbočky z ní potom došlo k jeho přemístění k podezdívce plotu u tehdejší Zemanovy továrny (dnešní Dvořákova 426). Aby byl jako památka uchován i pro další generace, našel posléze své místo v parku (Bednářovy sady). Zde pak byl osazen na drobném kamenitém pahorku.

V roce 1891, tedy bezmála 50 let po objevení kříže při stavbě silnice z Vamberka do Doudleb n. Orl., píše profesor František Bauer: „Nevysoký kříž kamenný hrubých tvarů s nečitelnými zbytky nápisu vykopán byl ze země r. 1842 pod městem, když se stavěla císařská silnice od Doudleb k Vamberku a stojí od té doby vedle silnice; také o tom kříži leccos se bájí; kdyby stál na Moravě, pojmenovali by ho křížem Cyrillo-Methodějským.“ O čtyři roky později učitel ve Vamberce, Josef Král zmiňuje tehdejší umístění kříže: „Nevysoký kamenný ten kříž hrubých tvarů s písmem od povětrnosti docela již nečitelným stojí u silnice z Vamberka do Kostelce n. O. vedoucí, několik jen kroků za statkem p. V. Frydrycha.“ V té době se již uváděly ke kříži dvě pověsti, jak pan učitel zaznamenal: „Teprve r. 1842, když stavěla se císařská silnice již zmíněná, byl vykopán ze země; dříve byl pod zemí a nikdo o něm nevěděl. A přece si lidé o něm vypravují, že na tom místě blesk zabil člověka. Viděti z toho, jak někdy vznikají  pověsti. Slyšel jsem též vyprávěti, že prý vůl na místě tom řezníka zabil.“ Ve stejném roce jako J. Král zmiňuje kříž i Dr. J. Kalousek, který v rámci popisu umístění uvádí, že kříž „stojí u silnice na levé straně, vycházejíc z Vamberka k Doudlebům“. 

Opravdu velmi podrobně se křížem zaobíral dlouholetý ředitel měšťanské školy ve Vamberku (1895-1918), pedagog, spisovatel, hudební skladatel a regionální historik, Josef Gotthard Lašek. V roce 1900 uveřejnil článek nazvaný „Kříž rytíře Hynka z Rohatec“, kde nalezneme dvě kresby kříže s uvedenými rozměry, předpokládaný přepis nápisu na kříži a také je zde snad poprvé publikována pověst o zabití Hynka z Rohatce bleskem. J. G. Lašek velmi podrobně líčí: „Na levé straně silnice aerární od Vamberka k Doudlebům 70 kroků za statkem p. Frant. Pánka vsazen jest u silničního příkopu do země nízký, kamenný, pískovcový kříž s rameny na konci zaokrouhlenými 59 cm vysoký (mimo část do země vsazenou) a 54 cm široký, jenž po obou stranách nese stopy nápisu posud nikým nerozluštěného. Namáhal jsem se dlouho chtěje nápis zjistiti a s čím větším nezdarem provázena byla snaha moje rozluštiti záhadný nápis, tím více pohádalo mě tajemství nápisu k jeho odkrytí. Tu a tam zjistil jsem nějaké písmeno, ale určitého nebo aspoň přibližného výsledku dlouho nebylo mi možno dosíci a touha po rozluštění nápisu stále rostla ! Umínil jsem si stůj co stůj nápis rozluštiti případně aspoň z částečného rozluštěni obsahu se domysliti. Chtěje pátrání svoje urychliti dotazoval jsem se mnoha občanů zvláště starších, co by komu bylo o tom kříži známo. Odpovědi byly různé, určitějšího nic; toliko pilný sběratel místních památek vamberských, pan učitel Josef Král, sdělil mi, že tento kříž asi před čtyřiceti lety nalezen byl v zemi několik kroků od silnice, odtud vyzdvižen a na své místo nynější vsazen; dle lidové pověsti byl prý na tom místě, kde byl kříž odkryt, zabit bleskem jakýsi člověk. Tady aspoň něco! Pátraje dlouho ještě dále snažil jsem se z mrtvého kamene vytušiti obsah nápisu, až konečně se mi to z větší části podařilo. Přišlo mi totiž na mysl potříti povrch kříže vrstvou sněhu tak, aby sníh vnikl ve všechna vrytá místa a dobře jsem pochodil. Sníh skutečně vnikl v jednotlivé zachovalé i částečné písmeny a četl jsem do kříže vrytá tato slova a úryvky psané neuměle středověkou gotikou. Dopátrav se stopy doplnil  jsem kusý tento nápis takto: Hyná(ček) / (na)dával a rouhal (se) / a bil od hroma / 23 sr(p) / (n)a 9 ho / - / (z) Vab (erka) / v t(o)m zabitej / rok(u) 14. Patrně jest nápis na kříži čísti v celku po obou stranách takto: Hynáček z Vam(berka) - - - - nadával a rouhal (se) a byl od hroma v tom zabitej roku 1428 srpna 9 ho. - Ostatní stopy nápisu jsou na ten čas nečitelny a zůstanou asi navždy tajemstvím, ač snad přece někdo povolanější odkryje časem nápis úplně. Patrně a bez odporu jest kříž tento památkou odpovídající lidové pověsti, která ani dočasným zmizením kříže v lidu neutuchla a opětným jeho odkrytím zase v lidu oživla, že zde byl r. 1423 dne 9. srpna zabit bleskem Hynek či Hynáček z Vamberka, tehdejší držitel města a zboží vamberského. Taková neobyčejná událost zajisté způsobila veliké vzrušení v lidu místním i vůkolním a z té příčiny pořídili zámožní příbuzní nešťastného rytíře na věčnou paměť neblahého jeho skonu tuto památku, jakouž v ty doby lidé chudí a všední sotva by asi byli pořídili. Vamberský měšťan pan Josef Zeman ml. má v rukopisu sepsané dějiny města Vamberka panem Janem Novotným nyní v Týništi n. Orlicí usedlým, jenž svého času s nevšední pílí sháněl se po památkách města Vamberka sestaviv z nich dotyčnou monografii. Vypůjčiv si rukopis tento našel jsem v něm o našem kříži toto: „538 kroků od řeky Zdobnice vedle silnice k Doudlebům lze na levé straně spatřiti kříž, na kterém však nápis zubem času téměř úplně je zničen. Dle místního podání, jež přecházelo z pokolení na pokolení, bylo vryto na kříži: Rytíř Hynek Vaberský Rohatec ze Tmáně, pán hradu a zboží Valmberka byl od hromu zabit léta Páně 1432 (druhý den po Nanebevzetí Panny Marie, to jest dne 17. srpna)“. Hle, jak pověst shoduje se se skutečností! Pan Novotný podává slova lidové pověsti neznaje z nápisu ani slova a přece obsah pověsti lidové skoro úplně odpovídá obsahu nápisu na kříži! I letopočet v čísle shoduje se s pověstí s tím rozdílem, že v pověsti uvedeny jsou jednotky na místě desítek a naopak (1423-1432). Jak vzácné jsou tudíž lidové naše pověsti a jak si jich máme bedlivě všímati vidouce i z tohoto našeho případu, že mívají často základ na události skutečné! - Jméno člověka bleskem zabitého, jehož se týče náš kříž, jsem sice nezjistil a z kříže nevyčetl, toliko je tuším z úryvku „yna“, avšak hledě k pověsti panem Novotným zachycené a s větším dílem nápisu skutečného souhlasící připouštím, že vzácná tato památka středověká týče se skutečně rytíře Hynka z Rohatec.“ Následně zmiňuje Lašek krátce pověst zaznamenanou J. Novotným. Znovu o kříži píše Lašek o sedm let později v rámci článku „Město Vamberk nad Zdobnicí“ uveřejněném v periodiku Hradecký kraj.

Antonín Svoboda v roce 1923 kříž umisťuje k Zemanově továrně (dnes Dvořákova 426) a krátce píše: „U vamberecké továrny Zemanovy byl vykopán r. 1842, kdy se stavěla erární silnice z Doudleb k Vamberku, nízký kamenný kříž. Zbytek nápisu hlásá, že tam byl kterýsi rouhač zabit bleskem. Pověst vypravuje, že zahynul zde šlechtic z Vamberka, který zde bičíkem mrskal vamberského občana za to, že mu nedovolil miliskovali se s jeho dcerou.“ Učitel a spisovatel Dominik Filip v roce 1923 sepsal řadu pověstí, m. j. i o vambereckém kříži. Podrobněji pověst o hraběti zabitém bleskem publikoval o čtyři roky později v rámci článku na pokračování „Pověsti panských sídel“.

První kronikář města Vamberk, řídící učitel Josef František Král, ve své knize „Paměti města Vamberka nad Zdobnicí“ (1927) kříž pochopitelně též zmiňuje a staví se velmi skepticky k pověsti, jež byla s křížem spojována. Píše: „Nevysoký kříž kamenný hrubých tvarů s nečitelnými téměř zbytky nápisu byl vykopán ze země r. 1842 pod městem, když se stavěla císařská silnice od Doudleb k Vamberku. Postaven nyní u zahrady továrny páně Zemanovy za příkopem silnice; také o tomto kříži se leccos bájí. Z úryvkovitého nápisu ....nadával a rouhal......byl od hromu zabiteg....  soudí se, že tu hrom zabil člověka. To, co o něm bájeno, postrádá všeho historického podkladu. Karel Vyskočil, vulgo Hrnčířů, kameník, který asi r. 1850 odstěhoval se do Ameriky, napsal o něm quasi povídku, kterou mu v Praze do tisku nepřijali. Titul její jest: „Památný kříž na drážkách“. (Ta cesta za Zdobnicí ke sv. Anně slula za starých dob na drážkách, což jest nyní zapomenuto.) Hrdinou povídky jest rytíř Rohatec, kterého prý zde hrom při nějakém zlém činu zabil. Vidno z toho, jak vznikají někdy pověsti. V 15. stol. seděli na Vamberce moravští vladykové z Rohatce. Písmo na kříži čitelné, jakož i ono již na kameně vypršelé nezdá se dosahovati 15. věku. Kolem r. 1430 bylo by rúhal, sotva rauhal, dokonce ne rouhal; ca 1430 psali by zabyt nebo zabit, nikoli zabiteg.“

Je jisté, že výše zmíněný článek J. G. Laška znal i sběratel pohádek, pověstí a písní František Ladislav Sál. Ve své knize „Černá hodinka“ zmiňuje kříž a Laškův přepis nápisu a následně beletristicky zpracoval pověst o Hynkovi z Rohatce, kterého zabil blesk. Pověst také zachytil Stanislav Dvořák v Pověstech Rychnovska (1939) a později též kupř. Vladimír Preclík (1990) či Rudolf Pivec.

Kříž po svém vykopání roku 1842 postaven na břeh u kamenité cesty poblíž železničního přejezdu v ohybu cesty odbočující ze silnice k tzv. Bednářovým domkům. Při úpravě státní silnice i odbočky z ní potom došlo k jeho přemístění k podezdívce plotu u tehdejší Zemanovy továrny (dnešní Dvořákova 426). Zde stál řadu let, než byl přemístěn na současné místo v Bednářových sadech, kde je kříž dobře upevněn v zemi na drobném kamenitém pahorku.

Podle nejčastěji zmiňované pověsti byl kříž postaven na místě, kde byl bleskem zabit Hynek Vamberský z Rohatce roku 1423, případně 1432. Stejně jako u kříže s mečem v místní části Vamberka - Merklovicích, i tato pověst se rozchází s historickými reáliemi, neboť onen Hynek (Hynáček) je zmiňován i v pozdějších letech. 

Vamberští z Rohatce jsou staročeskou rytířskou šlechtou; jejich znakem jsou dvě k sobě ohnuté zbrojné ruce na červeném poli. Podobu erbu, který odkazuje na válečnou minulost, rytířský titul i královskou přízeň, si získali v bitvách s Turky. August Sedláček v „Hradech“ (díl II, 1883) v popise dějin Vamberka píše k pánům z Rohatce: „Žampachové odprodali Vamberk v 15. století (jak se zdá) moravským vladykám z Rohatec, kteří tu léta sedíce, sebe Vamberskými až do svého vymření nazývali. V erbu užívali dvou ramen ozbrojených vzhůru postavených, jichž obě ruce jsou dohromady vloženy, v poli červeném a nad helmem týchž ramen. (První vladyka z Rohatec, jenž se psal Vamberským, byl Štěpán). V druhé polovici 15. století seděl na Vamberce Hynáček z Rohatec, jenž byl roku 1440 na sjezdu Čáslavském a manželce své Barboře věno na dvorech kmecích v Merklovicích zapsal. Po smrti obou manželů spadlo věno dotčené r. 1479 na krále...“

Komu byl kříž objevený roku 1842 určen není tedy jasné. Jisté je jen to, že půjde o kříž pamětní. 

Josef Král (1985): "Teprve r. 1842, když stavěla se císařská silnice již zmíněná, byl vykopán ze země; dříve byl pod zemí a nikdo o něm nevěděl. A přece si lidé o něm vypravují, že na tom místě blesk zabil člověka. Viděti z toho, jak někdy vznikají  pověsti. Slyšel jsem též vyprávěti, že prý vůl na místě tom řezníka zabil."

G. J. Lašek (1900): "Týž pan Jan Novotný v rukopisu dějin města Vamberka popisuje obšírně událost pojící se k našemu kříži, kterouž tuto bez záruky pro zajímavost krátce povíme. Jest to malý románek té době dosti případný. - Pan Hynek z Rohatec jsa již ženat zamiloval se do prosté dívky, sličné to dcery jakéhosi souseda, zasnoubené synu souseda jiného. Rohatec usiloval všemožně získati si lásky švarné děvy, sliboval jí i otci jejímu hory doly, ale marně. Rozumný tatík připomenul zamilovanému rytíři, že je již ženat a že tudíž neslušno mu jako urozenému pánu pokoušeti se o lásku prosté dcery občanské, kteráž již je jinému zasnoubena atd. Takové řeči však tím více dráždily jeho zamilovanou urozenost. Sešed se kdysi se svéhlavým sousedem za městem, dostal se s ním do prudkého sporu a naposled počal ubohého sedě prý na koni bičíkem citelně mrskati, až stařec jsa nemocen a nemoha těch bolestí více snášeti, volal na pomoc Boha, aby nějakým zázrakem ztrestal zběsilého rytíře. Avšak rozzuřený rytíř smál se, nadával a rouhal se i Bohu, když pojednou ze zamračené oblohy zasvítil blesk, zazněla strašná rána a rytíře zabila právě na tom místě, kde byl odkryt náš kříž, jejž proto dovolil jsem si nazvati - ať právem či neprávem - křížem rytíře Hynka z Rohatec. Každým způsobem jest tento kříž vzácnou středověkou památkou města Vamberka pocházející z doby, kdy žil ještě slavný Žižka a kdy v plném proudu byly války husitské, památka to místní téměř pět set roků stará, jíž podobné v Čechách málo."

Dominik Filip (1923): "Kamenný kříž ve Vamberce. / U Zemanovy továrny je v zemi hrubý kamenný kříž. / Vypravoval mi žebrák, proč jej tam dali. / Byla tu zlá vrchnost, vlastně hrabě byl velmi zlý a poddané velmi týral. Všichni ho proklínali. / Jednou někomu velmi ublížil a ten veřejně prosil Pánaboha, aby při první bouřce hraběte hrom zabil. / Blížila se velká bouřka; ustrašená hraběnka vyběhla hledat hraběte. Nebyl právě doma. / V záři blesku uhlídala ho u cesty. Padla na kolena, sepjala ruce a prosila Boha za milost pro svého muže. / Ale zablesklo se podruhé, hrom zarachotil a kletba poddaných se vyplnila. Hraběnka tam kázala dát ten kříž. / Podle vypravování neznámého žebráka. - Podle jiné verse probodl tam vůl řezníka. (Totéž se vypravuje o kříži v Rovni.)"

Dominik Filip (1927): " Boží trest - Na vambereckém hradě byl jednou velmi zlý hrabě. Byl velmi prudký a v rozčilení mnoho zlého provedl, i na těle ublížil. Poddané velmi týral, robotami přetěžoval a poddaní ho proklínali. Jednou nějakému člověku velmi ublížil a ten veřejně prosil Pánaboha, aby hraběte hrom zabil. Hrabě se tomu jenom smál, ale hraběnka, dobrá žena, která od muže sama mnoho snášela, se bála. Blížila se veliká bouřka a na hraběnku padl strach. Vyběhla z hradu, aby muže hledala, neboť nebyl právě doma. Šla mu naproti. Mrak zahalil celou oblohu, setmělo se, takže jen v záři blesku viděla na cestu. V takové jedné chvíli ho uhlídala, spěchal domů. Mraky visely jim právě nad hlavou a hned po zablesknutí vždy hrom zahučel. Padla na kolena, sepjala ruce a prosila Boha o smilování pro svého muže. Ale vtom zablesklo po druhé, hrom zaburácel a kletba poddaných se vyplnila. Tam, kde hraběte hrom zabil, dala hraběnka postavit kříž, je to u Zemanovy továrny. V této pověsti ozývá se snad vzpomínka na prudkého a násilného Jana Pecingara z Bydřina, nebo synovce jeho Mikuláše, kteří vládli ve Vamberku v letech 1561-1622. Ale doslovně se pověst brát nesmí, žádný z nich nebyl bleskem zabit a také pomník je příliš jednoduchý na označení události v rodině vrchnosti. Možná, že tam blesk opravdu někoho zabil, nové generace zapomněly koho a spojily událost s nenáviděnou vrchností. Pecingarové byli evangelíci."

František Ladislav Sál (1932): "Záhadný nápis. - V prvé polovině devatenáctého věku byl vyorán v poli k Doudlebům pískovcový kříž, na němž neumělou gotikou jest nápis: Hyna .. valarouch .. abilodhroma .. 23 sr.. na ., hovanu v. o. zabitej ro. u 14. Nic však nezůstane utajeno duchu lidskému, a tak i tento nápis, který zastihl ještě Žižku, došel rozluštění a znamená: Hynáček z Vamberka nadával a rouhal se a byl od hroma v tom zabitej roku 1423 srpna 9.ho. Hynek z Rohatce pocházel z Moravy a byl náramně drsné povahy, ba on se zálibou věnoval se i loupežnictví (!), jak té doby bylo u mnohých »rytířů« zvykem. Sami nic nedělali, jezdili světem, ukazovali své siláctví a utráceli peníze. Když jich neměli, přepadali kupce, týrali je i zabíjeli a brali jim zboží, jaké bylo. Nic jim nebylo svato a byli všeho schopni. Zrovna tak Hynek z Rohatce. Měl sice již svoji manželku, ale zamiloval se do sličné dcery vamberského souseda a chtěl si ji vzíti. Vešel do stavení, omámil dcerku, že bude rytířkou, a jejím rodičům sliboval hory doly, dají-li mu ji, a to hned. Moudrý otec připomenul, že nejsme v Turecku, abychom mohli míti více žen než jednu, že u nás je věrnost a láska k jedné manželce zákonem, a že on - rytíř (!) nemůže mysliti na dívku »městskou, rodem i stavem nerovnou«. Pan Hynek na řeči otcovy namítal, že kněžna Libuše také vzala si sedláka Přemysla ze Stadic a kníže Oldřich selskou dcerku Boženu. Když však nijak nepořídil, odešel pln hněvu a přísahal, že se dcerky zmocní násilím a paličatého tátu přinutí k povolnosti. Jednou se Hynek setkal s otcem náhodou sám a sám v poli, kde stojí nyní kříž, a hned naléhal opět na něho, aby mu dceru dal za ženu po dobrém. Měšťan však jako tvrdá skála stál na svém a nechtěl ani slyšeti o takové bezbožnosti. To rozhněvalo velkostatkáře tak, že počal ubohého a churavého starce bíti a mrskati bičíkem, až krvácel. Stařec z počátku trpěl bez hlesu, ale když opouštěly ho již síly a krev řinula se z něho proudem, padl na kolena, sepial ruce a prosil boha o pomoc v nespravedlivém utrpení. To popudilo rytíře ještě k větší zběsilosti, tak že ve své zpupnosti se rouhal. Najednou však zasvitl ohnivý blesk, zahřměla děsná rána a Hynek skácel se zčernalý mrtev k zemi. Zasáhl ho blesk. Na památku postaven tam Hynkovými pozůstalými kříž s nápisem, kterýž nám sice povídá, jak skončil Hynáček z Vamberka, ale dějiny a místní lidové pověsti dokládají, že to byl loupežník, smilník a rouhač."

August Sedláček: Hrady, zámky a tvrze království Českého. Díl 2. Hradecko. Praha: Tiskem a nákladem knihtiskárny Františka Šimáčka, 1883

František Bauer: Potštýnské zátiší a výletní místa v jeho okolí. V Praze: Jos. R. Vilímek,1891, str. 74

Český lid, ročník IV, rok vydání: 1895 - Starobylé kříže v okolí Vamberka, J. Král, učitel ve Vamberce, str. 271

Český lid, ročník IV, rok vydání: 1895 - Dr. J. Kalousek: Dva příspěvky k otázce o starých křížích kamenných: I., str. 371

Věstník československých museí a spolků archaeologických, roč. 4, č. 6, datum vydání: 20.11.1900, str. 88-91: Kříž rytíře Hynka z Rohatec, G. J. Lašek

Hradecký kraj, ročník IV,15.2.1907, č. 1-2 - z článku „Město Vamberk nad Zdobnicí“ jež sepsal G. Lašek (str. 10-16)

Antonín Svoboda a kol.: Rychnovsko a Kostelecko (vlastivědný sborník). V Rychnově n. Kn: Učitelská jednota Komenský, 1923, str. 273-274

Národopisný věstník českoslovanský, roč. 17, č. 1-4, 1924 - z článku na pokračování: Dominik Filip: Pověsti ze severovýchodních Čech, str. 81-82

Zlatá Praha, roč. 44, č. 26, datum vydání: 25.8.1927 - z článku na pokračování: Pověsti panských sídel: Dominik Filip, str. 522: Boží trest

Josef František Král: Paměti města Vamberka nad Zdobnicí, vydala obec města Vamberka nad Zdobnicí, 1927, str. 251

František Ladislav Sál: Černá hodinka, nakl. Aloise Šaška, Velké Meziříčí, 1932, str. 249-251: Záhadný nápis

Stanislav Dvořák: Pověsti Rychnovska. V Rychnově nad Kněžnou: Okresní osvětový sbor, 1939, str. 107-108: Kříž rytíře Hynka z Rohatce

Dr. Walter von Dreyhausen: Die alten Steinkreuze in Böhmen und im Sudetengau, Sudetendeutsche Verlag Franz Kraus, Reichenberg/Leipzig, 1940, str. 130 - 374. Wamberg

Zpravodaj správního území města Vamberka, č. 12, datum vydání: prosinec 1988, str. 5-7: O kamenném kříži v parku u nádraží

Vladimír Preclík: Smírčí kameny, Československý spisovatel, Praha, 1990, str. 213-219: Místa obtížená vinou

Ludvík Poslušný: Stručné dějiny města Vamberka. Vyšlo jako příloha Vamberského zpravodaje ročník 1991 a 1992. Odpovědná redaktorka Eva Povondrová. Vamberk 1992, str. 4-6: Pamětihodnosti města Vamberka

Zpravodaj města Vamberka, č. 4, datum vydání: 5/1994, str. 7-9: Vamberské a Doudlebské pověsti. Rudolf Pivec. Desatero pověstí ze dvou podorlických měst a jejich okolí. Boží posel

Zpravodaj města Vamberka, č. 1, datum vydání: 1/1995, str. 2: „vypravování o památkách města“ sepsal Ludvík Poslušný

Brůnová Radka a Karel: Smírčí kříže rychnovského okresu, vyd. Okr. muzeum Orlických hor a SOA v Rychnově n. K., 1997, str. 16 (2 fotografie kříže na str. 17 a též na horní obálce sešitku - autor: Josef Láska)

2018 Spolek přátel historie Vamberka - https://sph9.webnode.cz/05/

https://smircikrize.euweb.cz/CR/Rychnov_nad_Kneznou/Vamberk.html - kříž č. 1

vložil: Oldřich Dvořák (2026)