Martinice 0454

Kříž z hrubozrnného pískovce, pokřivený do oblouku. Na přední straně zahloubená kresba meče, dnes hůře čitelná vzhledem k absenci linií naznačujících záštitu meče. Nachází se v těsném sousedství mladšího kříže z 19. století. 

Důsledně se "cyrilometodějským" křížem zaobíral historik Eduard Peck (1892). K podobě a rozměrům kříže uvedl: "Martěnský kříž jest neuměle vykřesán z hrubozrného pískovce. Výška jeho nad zemí = 125 cm., zapuštěná čásť v zemi = 60 cm.; je tedy výška celého kříže 185 cm., šířka v ramenách 64 cm. Kříž stojí šikmo, ke spodku se objem jeho značně zvětšuje do šířky i tloušťky. Ze strany východní je na kříži zřejmě vyznačena šavle 80 cm. zdélí."

Podle místních pověstí tento martinický kříž vztyčili svatí Cyril a Metoděj při své cestě po Velké Moravě jako symbol vítězství křesťanské víry nad pohanstvím. Podle jiných zpráv byl postaven nad hrobem padlých v době husitské. Ve skutečnosti je kříž podstatně mladší a pravděpodobně byl vztyčen na připomínku krvavé bitvy mezi císařským vojskem a povstaleckými Valachy, která se odehrála u Martinic v roce 1644, v závěru třicetileté války. Ovšem to bychom předbíhali. V rámci zdejšího kříže je totiž možné dobře sledovat, jak se postupně měnilo jeho vnímání a náhled toho, proč byl v těchto místech postaven.

Zatím nejstarší zpráva o kříži, v té době označován již jakožto cyrilometodějský, je z roku 1883. V periodiku Našinec neznámý autor uvádí řadu možností, proč byl kříž v tato místa postaven: "Mezi lidem nejrůznější pověsti o významu kříže tohoto asi půldruhého metru nad zemí vyčnívajícího, kolují. Jedni praví, zde že se přihodilo nějaké neštěstí, druzí tvrdí, zde že padl jakýsi jenerál v bitvě, jiní opět mají za to, že zde byla svedena bitka za časův Žižkových. Náhled tento pronesl stařec Bakala; avšak vážný soused Jan Odstrčilík vypravoval pisateli řádkův těchto následovné: „Slýchával jsem z úst otce mého Kašpara Odstrčilíka, že prý kříž ten „sázeli“ ss. Cyrill a Method, jak jim tehdy říkali Crha a Strachota. Otec můj dokládával, že pověst tuto měl od svého otce, - totiž mého stařečka." 

Zpráva o kříži se donesla v Olomouci též do tamního nově založeného Muzejního spolku olomuckého, k rukám jednoho ze zakladatelů, prvního kustoda a redaktora muzejního časopisu, gymn. profesora Jana Havelky. V lednu 1884 tak v časopise píše: "Též z Holešova došla zpráva o prastarém kříži, který blíže Martinic stojí. My se ku zprávám těmto ještě vrátíme a pokusíme se rozhodnouti, pokud kříže dotčené čítati lze mezi skutečné pomníky prvního u nás křesťanství." Bohužel žádné zhodnocení z pera tohoto badatele před jeho předčasným skonem v říjnu roku 1886 již nevzešlo. 

Bezpochyby velmi důkladně se křížem zaobíral historik, vlastivědný pracovník a sběratel lidových písní, Eduard Peck. V knize "Okresní hejtmanství Holešovské" (1892) o svém výzkumu kolem kříže píše: "Hned za osadou, při silnici k Fryštáku, stojí vedle nového kříže jiný starobylý kříž, jehož původ je zastřen tajemnou rouškou. Podobných památníků je více v naší vlasti. Zrovna takový kříž stojí při silnici od Uh. Hradiště do Zlechova. Někteří je s velikou úctou prohlašují za kříže cyrillomethodějské, druzí zase spatřují v nich pouhé mezníky a Bůh ví co jiného. Ať již je tomu tak či onak, tolik jest jisto, že to vzácná památka z dob minulých která zasluhuje, aby více byla všímána, nežli se dosud dělo. Martěnský kříž jest neuměle vykřesán z hrubozrného pískovce. Výška jeho nad zemí = 125 cm., zapuštěná čásť v zemi = 60 cm.; je tedy výška celého kříže 185 cm., šířka v ramenách 64 cm. Kříž stojí šikmo, ke spodku se objem jeho značně zvětšuje do šířky i tloušťky. Ze strany východní je na kříži zřejmě vyznačena šavle 80 cm. zdélí. Stará tradice neví o tom, že by tu sv. Cyrill a Methoděj byli kázali, ničeho, ale všeobecně se vykládá, že v těch místech byla kdysi veliká bitva, v níž padlo tolik bojovníkův, až krev tekla ve vývozku u kříže potokem, a že pod křížem v šachtě uloženy jsou kosti padlých vojínův. Abych i o tom se přesvědčil, dal jsem dne 18. června 1890 kolem kříže vykopati příkopu 1 m širokou a 1½ m hlubokou a shledal jsem, že kříž sedí na celině, na půdě mrtvé, kterou nebylo nikdy hnuto. Pouze stranou uhodili jsme na lidskou mrtvolu, která ještě silno zapáchala a nemá tedy s křížem co činiti. Je dosti podivno a také záhadno, že žádný z přítomných občanů martinských nevěděl se upamatovati na nějaký pohřeb v tom místě. Pověst o veliké zde svedené bitvě zakládá se snad na pravdě, neboť všude kolem kříže a dále od něho našlo se, jakž i na jiném místě se dočteme, mnoho zbraní. I byla skutečně tato místa v bouřlivých dobách husitských dějištěm válečným, neboť tu tehdáž několik vsí na vždy opustlo a též blízké hrady byly obořeny."

Kříž pochopitelně neunikl pozornosti vlastivědného badatele, amatérského archeologa a tehdejšího faráře v Týně nad Bečvou Františka Přikryla. Snad ke kříži zavítal 14.4.1904, což se dá usuzovat z nákresu kříže a do něj vloženého odkazu k poznámce, že rukojeť meče na rytině je dlouhá 22 cm. Nejzajímavější je ovšem poznamenání o kříži, které slyšel tehdy na místě v době své návštěvy, kdy mu vesničany bylo sděleno, že asi před 12 lety bylo kolem kříže kopáno (bezpochyby šlo tedy o vzpomínku na výzkum E. Pecka) a předpoklad, že byl kříž postaven v místech nějaké bitvy. Cyrilometodějská tradice nebyla příliš živá. Přesto do své knihy (1905) uvedl: "Zbožná mysl - dle podání lidu - postavila na místě, kde sv. bratři kázali, kamenný kříž. Na jeho přední straně je vytesán meč s držadlem a příčkou. Je velmi jednoduché práce kamenické z hrubozrnného pískovce. Stojí nakloněn. Vyčnívá nad zemí 124 cm. V ramenách nestejných rozměrů měří 65 cm." Znovu ke kříži Fr. Přikryl dorazil 8. či 9. srpna 1906. Tehdy jej též vyfotografoval. Oproti kresbám je ovšem kříž na fotografii značně nakloněn a Přikryl v knize z roku 1907 píše: "Kříž, jak na podobence lze poznati, 90 cm. nad drnem vyčnívající, nese známky tisíciletého stáří, všecek jsa pokryt lišejníky na rozbrázděném povrchu." Pokud je uvedená výška správná, musel být v té době již více zabořen do země, pokud tedy ona výška nebyla "deformována" oním náklonem, což se přímo nabízí. Tuto výšku kříže uvádí i později v knize vydané roku 1920, což ovšem na pozdější návštěvu kříže neukazuje. Ostatně kříž letmo zmiňuje i v dalších svých spisech a knihách (1928, 1933).

Právě u Fr. Přikryla poprvé přicházíme k informacím o druhém - podobném kříži, jež stával v polích u Fryštáku (viz kříž Fryšták 1209, okr. Zlín). Ten byl ovšem kolem roku 1860, jak "lidé svědčí, roztlučen na štěrkování silnice, což stvrdil i dp. děkan P. Jan Drábek." 

Kříž je pochopitelně zmíněn v Pamětní knize obce Martinic založené v roce 1898. Tehdejší nadučitel František Víra zde, patrně roku 1906, poznamenal: „Vzácnou památku v osadě jest starobylý kříž jehož původ jest zastřen tajemnou rouškou. Snad pochází z dob cyrillomethodějských. Jest neuměle vykřesán z hrubozrnného pískovce. Výška jeho nad zemí 1 m 20 cm, v zemi pak 65 cm. Kříž stojí šikmo a ke spodu se objem jeho zvětšuje. Na východní straně je na kříži zřejmě vyznačena šavle 80 cm. V zemi okolo kříže a dále od něho našlo se již mnoho zbraní a kostí.“

František Kojecký v roce 1935 o kříži píše: "Velmi starým pamětníkem dávných dob se honosí Martinice, kdo mají kamenný kříž, na němž je patrný vyrytý meč. O původu tohoto kříže a o jeho stáří nemáme zpráv." O rok později píše o kříži František Trébský. Očividně znal knihu E. Pecka, neboť zmiňuje informace v ní obsažené. 

V roce 1939 byl v periodiku Podřevnicko otištěn bezpochyby jeden z posledních článků Fr. Přikryla (zemř. 4.12.1939) nazvaný "Starožitné památky cyrillomethodějské v kraji podřevnickém". Svému přesvědčení, jak víme, že řada nízkých kamenných křížů je z dob sv. věrozvěstů, zůstal věrný až do smrti. V rámci martinického kříže se tedy s rytinou meče na kříže "vypořádal" tím, že ji označil za pozdější "doplněk".

Jak bylo uvedeno, oba kříže, u Fryštáku a Martinic, byly považovány, nutno říci "uměle", za památky po věrozvěstech Cyrilu a Metodějovi, příp. za místa, kde byla svedena nějaká velká bitva a kříž postaven na místě společného hrobu obětí. Ed. Peck kladl možné postavení kříže do období husitských válek. V tomto ohledu šlo bezpochyby o omyl, ale jinak mohl mít pravdu. Zde se již totiž dostáváme k zajímavému objevu. V roce 1941 píše Jiří Radimský z Brna o nečekaném objevu "soupisu Valachů z roku 1644". Pro historii křížů šlo o bezpochyby zajímavý objev. P. J. Radimský píše: 

"Nedávno byly totiž v listinách moravského Gubernia v Zemském archivu moravském v Brně nalezeny čtyři kdysi omylem tam vsunuté sešitky, obsahující seznam poddaných čtyř valašských panství: Vsetína, Lukova, Vizovic a Zlína. Všechny byly pořízeny v únoru 1644 po odchodu Švédů z východní Moravy. Je to nejstarší celkový soupis poddaných z tohoto kraje; soupis vysoce zajímavý pro historika i jazykovědce. Z jeho stránek poznáváme, že tehdy žilo na oněch čtyřech panstvích v 61 obcích nejméně 1936 poddanských rodin. Tolik je totiž v seznamech jmen mužů, kteří měli jako hlavy rodin odevzdat vrchnosti zbraně. Místo těch, kteří byli mrtví nebo nezvěstní, dostavily se k úřadu jejich ženy. Mnozí Valaši nepřišli - „uskočili“ (patrně na Slovensko), aby je nestihl trest za pomoc poskytovanou Švédům, jako oněch 148 různým způsobem popravených. Události třicetileté války na Valašsku jsou známy z písmáckých kronik. Ale nikdy dosud nebylo možno přesnějšími údaji určit počet obětí roku 1644 a ověřit tak důvěryhodnost tradice. V tom směru přináší soupis poddaných našich čtyř panství nové a přesné zprávy. Poznáváme z nich, že z celkového počtu 1936 odzbrojovaných Valachů bylo 148 popraveno (mezi nimi fojti dědin Hrobic a Neobuzi, Juhanové, Klecůvky „na kolo dáni“, oběšeni a za živa čtvrceni) a 204 se nedostavili. Dovídáme se dále, které dědiny byly z trestu vypáleny (na Vsetínsku, kde byla exekuce nejkrutější, byly to obce: Johanova, Hovízky, Zděchov, Ústí, Seninka, Liptál, Lhota, Rokytnice, Pržno a Jablůnka); zmínky o padlých u Martinic a Fryštáku vedou nás na stopu dosud neznámých bitev."

V rámci Martinic je kupř. zmíněn Zourek a Hamšička z Vizovic, z Bratřejova pak Jušelička, Machalka, Filka. Všichni uvedeni jako "zabiti u Martinic". U Lípy je pak zmíněn Utínek, za něhož se dostavila k úřadu vdova, neboť on sám byl "zabit u Fryštáku". 

Historička Vlasta Fialová z Brna roku 1944 v periodiku "Naše Valašsko" ke kříži u Martinic a následně i kříži u Fryštáku tedy píše: "... nepochybně je tato kamenná památka náhrobním pomníkem padlých v bitvě, která tu byla svedena na sklonku třicetileté války začátkem února roku 1644 mezi Valachy-svobodníky a císařskou armádou, vypravenou na ně po odchodu Švédů z hradu Lukova. Valaši vizovského a lukovského panství a snad i jejich spojenci odjinud střežili tu patrně cestu k hradu kdysi Valdštejnovu, jejž za třicetileté války nejednou měli ve své moci. Že se však jejich dobrovolnické houfy postavily tu v otevřeném kraji na odpor řádnému vojsku, mělo pro Valachy tragické následky. Padlo jich jistě daleko víc, než o kolika se výslovně zmiňují Soupisy Valachů z roku 1644. U pěti poddaných z Vizovic a Bratřejova je poznámka „zabit u Martinic“, ale jistě také mnohý Valach z panství lukovského, zlínského a vsatského, za něhož se dostavila vdova nebo jenž byl označen jako zabitý, nalezl smrt poblíž místa našeho kříže. K druhé srážce s císařskými došlo u Fryštáku. I tato pro Valachy nešťastná bitva je doložena citovanými Soupisy („padl u Fryštáku“).  Podle zprávy fryštáckého farního úřadu stával u městečka nedaleko farského pole nízký kamenný kříž, velmi podobný onomu u Martinic. Při stavbě silnice v roce 1860 (tedy ještě před oživením úcty k cyrilometodějským památkám) byl nešetrností kameníků rozbit. A tak nám zůstal ze smutné doby před třemi stoletími jenom onen nemluvný svědek u Martinic - nízký starý kříž, na jehož východní, k hradu Lukovu hledící straně, vytesala ruka neznámého současníka ještě do nedávna zřetelné znamení meče."

Nutno ovšem konstatovat, že tyto informace v podstatě zapadly a nebyly prakticky známy. Proto později opět čteme zmínky, že jde patrně o smírčí kříž na místě vraždy, kříž je pak uváděn jako „svědek neznámého zlého činu“. Na základě článku „Zapomenutá místa: Záhadný kříž ve Hvozdné“ v novinách Mladá fronta - Dnes, část jihovýchodní Morava ze dne 25.8.2000, se informace o pravděpodobném důvodu postavení kříže v Martinicích dostala i do kroniky obce (Kronika obce Martinice III), kam ji d. r. zapsal tehdejší kronikář Pavel Zlámal.

Pochopitelně nejde zcela bezpečně říci, že kříž u Martinic a potažmo i zničený kříž u Fryštáku, opravdu byly pomníky padlých v bitvě (šarvátce), která se tu odehrála na sklonku třicetileté války. Zápis o tom žádný není. Jak také bylo již na konci 19. století prokázáno, nebyl tu ani žádný hromadný hrob a padlí museli být pochováni jinde, ale jakožto pravděpodobný motiv vzniku kříže jej jistě uznat můžeme.

Kříž je od roku 1973 zapsán v celostátním seznamu kulturních památek: kulturní památka rejst. č. ÚSKP 14776/7-6070 - smírčí kříž.

V roce 2017 byly oba kříže zavedeny do majetku obce jakožto církevní stavby. V roce 2018 došlo k jejich zrestaurování. Martinický občasník (září 2018) informuje: „Malý smírčí kříž byl celý zvětralý, tvar kříže byl narušen a celý nahnutý na stranu. Restaurátorské práce tedy spočívaly ve zhotovení nového betonového základu, očištění a ošetření památek, barevného sjednocení, speciální úpravy povrchů, zpevnění a plastické retuše.“

Kříž byl vždy považován za nejvýznamnější památku obce, jak ostatně seznáme i dnes na stránkách martinic, kde se uvádí: „Nejznámější a nejvzácnější martinickou památkou je starobylý smírčí kříž s vytesaným znamením meče, stojící na okraji obce při silnici v lokalitě "U dvou křížů" (druhý kříž je novodobý).“ Nepřekvapí tedy, že se jeho stylizovaná podoba s mečem a v modré barvě (symbolizující potok, protékající obcí) dostala i do znaku a na prapor obce Martinic.

Cyrilometodějská tradice.

Našinec (1883): "Mezi lidem nejrůznější pověsti o významu kříže tohoto asi půldruhého metru nad zemí vyčnívajícího, kolují. Jedni praví, zde že se přihodilo nějaké neštěstí, druzí tvrdí, zde že padl jakýsi jenerál v bitvě, jiní opět mají za to, že zde byla svedena bitka za časův Žižkových. Náhled tento pronesl stařec Bakala; avšak vážný soused Jan Odstrčilík vypravoval pisateli řádkův těchto následovné: „Slýchával jsem z úst otce mého Kašpara Odstrčilíka, že prý kříž ten „sázeli“ ss. Cyrill a Method, jak jim tehdy říkali Crha a Strachota. Otec můj dokládával, že pověst tuto měl od svého otce, - totiž mého stařečka."

František Trébský (1936): "Za Martinicemi, směrem k Fryštáku, u silnice stojí kamenný kříž. Je neuměle vytesán z hrubozrnného pískovce. Nad zemí vyčnívá 1 ¼ metru, v zemi je zasazen přes ½ metru a v ramenou měří taktéž více než ½ metru. Kříž stojí šikmo. Se strany východní je na kříži vyznačen obrys šavle. - Lidé vyprávějí, že v těchto místech byla svedena bitva. V ní padlo tolik bojovníků, že v příkopě tekla krev plným proudem. Kosti padlých byly uloženy ve společné šachtě, nad níž byl vztyčen tento kamenný kříž. Tato pověst by skutečně odpovídala pravdě; zvláště v dobách husitských byly v tomto kraji sváděny četné boje. Kopali však v těchto místech - a nenalezli ničeho, ani kostí padlých ani zbraní. Tehdy stařeček, vypravující dětem o kamenném kříži, zmlkl. - „Kdo tam postavil ten kříž?“ - otázala se Mařka. - „To právě nevíme. Ty ruce, které jej křesaly z kamene, jsou mrtvé. Není nám známo, ani kdo jej tesal, ani proč a za jakým účelem jej postavil v těchto místech. Podobných křížů je v naší zemi několik. Říkají jim Cyrilometodějské kříže. Při silnici z Uh. Hradiště ke Zlechovu také stojí kříž, o němž lidé vyprávějí, že se posouvá k silnici. Stejně je však záhadný jako kříž martinský.“ - „A nikdy se nedovíme proč tam stojí?“ - zeptala se ještě Mařka. - „Snad nikdy,“ odpověděl jí stařeček.

Teprve ve 40. letech 20. století dán do přímé souvislosti s křížem martinickým a údálostmi roku 1644. Více k tomu Vlasta Fialová z Brna: Valašsko (sborník o jeho životě a potřebách), roč. 6, č. 3-4, rok vydání: 1957 - z článku Vlasty Fialové: Počátky dědiny Rusavy (K 300. výročí založení obce), str. 52-53:

(...) Největší příležitost k pomstě nad stále ještě nepokořenými Valachy se naskytla Janu Rottalovi po odchodu Švédů z Moravy na podzim roku 1643. Tenkrát byla trestná akce dohře připravena organisačně i náležitě zajištěna vojensky, aby se nemohl opakovat nezdar z roku 1638. Hlavním činitelem v ní byl hrabě Rottal, jenž postupně, zejména od smrti kardinála Dietrichštejna v r. 1636, nabýval hodností a úřadů (r. 1637 nejvyšší sudí, od roku 1642 nejvyšší komorník Markrabství moravského), až se stal nejmocnějším mužem na Moravě. - Počátkem listopadu roku 1643 zplnomocnila vídeňská vláda ,,Jana, Sv.  Říše Římské hraběte z Rottalu, Jeho Milosti Cís. radu, nejvyššího komorníka a generála válečného“, aby buřičské Valachy vojenskou silou buď konečně přivedl k poslušnosti nebo je vyhubil. Patnáctého ledna roku 1644 pak oznámil Rottal zemskému hejtmanovi do Brna, že se domluvil s generálem Buchheimem, vrchním  velitelem císařských vojsk na Moravě, jenž měl s německými žoldnéři zajistit vojenské provedení trestné výpravy, že potáhnou na Vsetín, trvalé ohnisko valašského odboje, třemi proudy: plukovník Rebeek nebo Goldecker z Valašského Meziříčí, generál Buchheim z Holešova přes vizovské panství a hrabě Rottal z Uherského Brodu přes Klobouky a Hovězí. - Plán byl proveden v posledních dnech měsíce ledna roku 1644. Události rusavskému údolí nejbližší zaznamenal holešovský kronikář takto: ,,Den Nového Léta 1644 J C M vojáci přitáhli do Holešova a potom jich vždy víc a víc přibývalo, až se sjela celá armáda a leželi tu pět nedělí. Potom pak všichni, jak pěchota tak i rejtaři, jeli do hor na Valachy. A budouce tam, tedy ty, kteříž do ložení švejdskýho profianty nosili, ano i ty, kteří o tom věděli a toho nepřetrhovali, jakž u Vsetína, u Vizovic, u Fryštáku i u Zlína mnoho, množství s světa lidu svedli. Některé zvěšeli, jiné na rožeň dávali, jiné do kola pletli a tak i čtvrtili, že naříkání veliké a pláč, jakž od manželek, tak i od dítek až hrozno poslouchati bylo. V tomto hutném záznamu je stručně shrnuta celá tehdejší tragedie Valašska. Holešovský kronikář však nezapsal, jak se Valaši bránili. Jistě by mohl povědět, jak se postavili na odpor vojsku Buchheimovu blízko Holešova za vsí Martinicemi poblíž dnešní křižovatky okresní silnice se starou „hradskou“ cestou k Lukovu. - Na jejich nerovný, marný boj v otevřeném terénu s odpočatou, dobře zorganisovanou a vyzbrojenou císařskou armádou zachovala se však tu vzácná, téměř neznámá památka: Je to nízký kříž, dnes už jen 125 cm nad zemí, vytesaný z jednoho kusu hrubozrnného pískovce, na jehož východní, k horám hledící straně je vyznačen 80 cm dlouhý meč. Povšiml si ho před 70 lety Eduard Peck ve své největší vlastivědné práci, kde popíral jeho cyrilometodějský původ, jenž býval u podobných památek v minulém století oblíbenou domněnkou, ale zaznamenal naproti tomu starou lidovou tradici, že v těch místech byla kdysi - podle něho snad v husitských dobách - svedena velká bitva. Podle zprávy farního úřadu ve Fryštáku u Holešova stával poblíž tamního farského pole také nízký kamenný kříž, velmi podobný onomu martinickému, který byl při stavbě silnice v roce 1860 nešetrností kameníků rozbit. Protože v soupisu poddaných čtyř valašských panství, Vsetína, Lukova, Vizovic a Zlína, kteří museli po zlomení vojenského odporu Valachů odevzdávat na Vsetíně ručnice, je u pěti poddaných z Bratřejova a z Vizovic uvedeno: ,,zabit u Martinic“ a u jiných „zabit u Fryštáku“, můžeme bezpečně oba tyto nízké kamenné kříže, sledující také směr Buchheimova tažení na Valachy, považovat za lidové památníky závěru valašské vojenské rebelie. Jan z Rottalu, hlava trestné výpravy i předseda hrdelního soudu na Vsetíně, nepochybně byl uspokojen vítězstvím nad odbojnými Valachy, které se mu po prvé podařilo tak pokořit."

Našinec, roč. 15, č. 102, datum vydání: 2.9.1883, str. 3

Časopis Muzejního spolku olomuckého, č. 1, leden 1884, str. 31

Eduard Peck: Okresní hejtmanství Holešovské, nákl. učitelstva hejtm. Holešovského, 1892

Historický archiv Vlastivědného muzea v Olomouci: Fond František Přikryl: Karton 8: inv. č. 749 - I. koncept latinského originálu s poznámkami a výpisky z literatury (Původní název: Concepty k disertaci o památkách sv. Cyr. a Met.) - kresba kříže, zaměření a poznámky patrně ze 14.4.1904

František Přikryl: Ss. Cyrill a Method v upomínkách památek starožitných na Moravě, díl první. V Týně u Lipníka: Záhorská kronika, tisk. J. Slovák Kroměříž, 1905, str. 83

Historický archiv Vlastivědného muzea v Olomouci: Fond Přikryl František: Karton 10, inv. č. 875 - 3. 3 Dílčí koncepty pro lokality, které nebyly začleněny do knihy - 875. Frýšták - Kooperator Jan Kubín z Fryštáku (dopis z 9.12.1905)

Historický archiv Vlastivědného muzea v Olomouci: Fond František Přikryl: Karton 20: inv. č. 1473 - Zeměpisné poznámky z cest po Štípě, Hvozdné, Vyzovsku a dalších lokalitách 1905/1906 

Historický archiv Vlastivědného muzea v Olomouci: Fond František Přikryl: Karton 10: inv. č. 822 - Přikrylova fotografie kříže a datace 9.8.1906

Historický archiv Vlastivědného muzea v Olomouci: Fond František Přikryl: Karton 11: inv. č. 1014 - Fotografie a vyobrazení ke knize Sv. Cyrill a Metod...  IX.) 4 fotografie: Hranice, 2x Pavlovice u Přerova, Martinice

Historický archiv Vlastivědného muzea v Olomouci: Fond František Přikryl: Karton 22: inv. č. 1598 - Album č. 2: str. 2: Martinice (Holešov)

Pamětní kniha obce Martinic založena v roce 1898 - Pamětní kniha 1923 - 1971, str. 3

František Přikryl: Ss. Cyrill a Method v památkách starožitných na Moravě a ve Slezsku, díl druhý, nákl. Záhorské kroniky, v Týně u Lipníka, 1907, str. 93

Záhorská kronika, roč. IV., č. 5, květen 1908, str. 37, píše Fr. Přikryl (z článku „Sv. Cyrill a Method v památkách kolem Pobečví a na Záhoří“)

Jan Drábek: Dějiny městečka Fryštáku: a far, které dříve do Fryštáku náležely: Slušovic, Štípy, Kašavy, Všeminy, Hvozdné, Lukova a Trnavy, vydal Jindřich Slovák v Kroměříži, 1915, str. 11-12

Historický archiv Vlastivědného muzea v Olomouci: Fond František Přikryl: Karton 25: inv. č. 1852 - 3. 15 Konvolut XV. Památky sv. Konstantina (Cyrilla) a Methoda, 1919

Historický archiv Vlastivědného muzea v Olomouci: Fond Přikryl František: Karton 13: inv. č. 1089 - Rukopis knihy Denkmale der Heiligen Konstantin (Cyrill) und Method in Europa (str. 112)

František Přikryl: Denkmale der Heiligen Konstantin (Cyrill) und Method in Europa, Verlag von Heinrich Kirsch, Wien, 1920, str. 106 (foto v příloze - Fig. 22)

Historický archiv Vlastivědného muzea v Olomouci: Fond Přikryl František: Karton 13: inv. č. 1107 - Velehradsko v pra- a předvěku - koncept

František Přikryl: Památky sv. Cyrila a Metoda, v Praze-Břevnově: Matice Svatoklimentská 1933, str. 49

Robert Jarušek ed.: Holešov - město a okres. Nakladatelství Národohospodářská propagace Československa, Bratislava, 1935, str. 56

František Trébský: Kytička pověstí z Holešovska a Bystřicka (Dodatek k sešitku: Holešovský okres, který vydal Fr. J. Balatka ... v Holešově). V Holešově: Fr. J. Balatka, 1936

Podřevnicko (vlastivědná kronika), roč. 1, č. 1, datum vydání: říjen 1939 - z článku: Dr. Fr. Přikryl: Starožitné památky cyrillomethodějské v kraji podřevnickém (kříž zmíněn na str. 5-6)

Naše Valašsko (kulturní věstník o jeho životě a potřebách), roč. 7, vydání: 1941 - z článku: Jiří Radimský (Brno): Soupisy Valachů z roku 1644 (str. 5-24)

Naše Valašsko (kulturní věstník o jeho životě a potřebách), roč. 8, vydání: 1944 - z článku: VALAŠSKÝ KŘÍŽ U MARTINIC, autor V. Fialová, str. 153-156

Valašsko (sborník o jeho životě a potřebách), roč. 6, č. 3-4, rok vydání: 1957 - z článku Vlasty Fialové: Počátky dědiny Rusavy (K 300. výročí založení obce), str. 49-72

Pamětní kniha 1987 - 2003. Kronika obce Martinice III

Antonovová Petra: Příběhy křížů, kapliček a božích muk na Holešovsku, vydalo město Holešov, 2011

Martinický občasník, roč. 3, č. 5, prosinec 2017: Usnesení zastupitelstva obce, str. 18

Martinický občasník, roč. 4, č. 6, září 2018, str. 6

https://ebadatelna.zlkraj.cz/articles/40717 - Smírčí kříž u Martinic, 14.6.2023

http://www.martinice.cz/zivot/znak-prapor-2 

https://smircikrize.euweb.cz/CR/Kromeriz/Martinice.html

vložil: Oldřich Dvořák (2026)