Horní Lhota 0531

Nízký latinský kříž z hrubozrnného pískovce. Břevno kříže ve spodní části značně rozšířeno, ramena i hrany zaoblené. Na kříži nejsou žádné viditelné nápisy a reliéfy.

Původní umístění kříže se udává jihovýchodně od kostela, na břehu potoka. Zde, u soutoku Olše a Kocmanky, v blízkosti dnešní silnice - údajně na parc. 41/1, měl stávat až do roku 1885. V tomto roce jej nechal tehdejší hornolhotský farář Dominik Doležel přenést na farní zahradu, přímo pod okna fary, kde kříž zůstal více jak 100 let.

Zatím první známá zmínka o kříži je z Časopisu Vlasteneckého spolku musejního v Olomouci. V rubrice Dopisy byla otištěna zpráva tehdejšího učitele Jana Kučery z Rudimova, který m. j. zmiňuje kříž v Horní Lhotě - v zahradě pana faráře. Kříž měl být postaven na místě, kde kázali věrozvěstové Cyril a Metoděj. Zmiňuje však též i druhou pověst: „Jiná pověsť o tomto kříži arci vypravuje, že byl postaven na místě, kde byl kněz, když nemocnému svátost posledního pomazání uděloval, šípem prostřelen, který naň z blízkého Sehradu byl vystřelen.“ Tuto pověst zaznamenal v roce 1898 též již zmíněný farář D. Doležel.

Křížem se též zaobíral historik, vlastivědný pracovník a sběratel lidových písní, Eduard Peck. V knize „Okresní hejtmanství Holešovské“ (1892) o svém výzkumu kolem kříže píše: „Uprostřed osady, v Pustém u potoka, kde stojí nyní obecní dům, stál do r. 1885 starobylý kamenný kříž, jenž podobá se, ač ne zcela, již popsanému kříži martěnskému. R. 1885 byl kříž odnesen do farní zahrady, kde stojí podnes. Výška jeho obnáší 90 cm., šířka v ramenech 80 cm.“ Na rozdíl od Jana Kučery, Ed. Peck píše, že „o tomto kříži nezachovala se pověst, která by svědčila památce cyrillomethodějské“. Podrobně však popisuje pověst o zabitém knězi. Zajímavou zprávu o kříži obdržel E. Peck od rodáka a učitele hornolhotského, J. Kally. Zpráva, respektive zmíněná událost, se dotýkala kříže, když ještě stával na svém původním místě: „R. 1872 měl kříž své starobylé podoby zbaven býti. Starý Sedlář, u jehož humna stával, chtěl jej znova okřesati, zarovnati. Už byl na líhách položen, kladivo a dláto v rukou! Náhoda mne sem ještě v čas zavedla, a já přemluvil dědáčka, aby od svého úmyslu upustil. Při té příležitosti kopali jsme hlouběji, pátrajíce po kostech, ale ve štěrku říčném nedokopali jsme se ničeho a postavili jsme kříž zase na staré místo.“ 

Pověsti o kříži uvádí též historik, archivář Vácslav Peřinka v Místopise Moravy (Vizovský okres, 1907).

Pouze stručně ve svých dílech informuje o kříži vlastivědný badatel, archeolog, farář v Týně nad Bečvou - později Drahotuších, František Přikryl. V knize vydané roku 1907 píše: „Pravděpodobně konali sv. Věrověstové sv. misie u Horní Lhoty nedaleko Sehradu, kde u dědiny po dnes stojí kamenný kříž“. Přesné umístění kříže ovšem připomíná až ve svém článku „Kříž cyrilometodějský v Horní Lhotě u Luhačovic“ otištěném 26.8.1923 v olomouckém „Našinci“. I zde k němu ovšem pouze poznamenává: „Ve farní zahradě pod okny stojí po ramena zabořený kříž svatého Cyrila a Metoda, vytesaný z pískovcového balvanu.“ Následně zmiňuje další podobné kříže z Moravy i Polska. Přinejmenším rozporuplně ovšem působí informace o přenesení kříže do farské zahrady: „Do farské zahrady byla tato drahá památka snesena z „valů“ hradiska Sehradu, nad Horní Lhotou 1 km.“ Je možné, že v tomto případě šlo o špatnou formulaci textu. Ve své poslední knize věnované nízkým kamenným křížům (1933) ovšem též píše: „Nad průsmykem u Horní Lhotky je hradisko Sehrad, před nímž stával kamenný kříž. Osadníci se dávno usadili níže k Luhačovicím založivše obec: Sehradice. Kamenný kříž vodou dešťovou podemlet skutálel se dolů a je postaven ve farské zahradě.“ V bezpochyby jednom z posledních článků nazvaném „Starožitné památky cyrillomethodějské v kraji podřevnickém“, jež byl otištěn pouhé dva měsíce před smrtí tohoto neúnavného badatele, můžeme o kříži číst: „Pravděpodobně konali sv. Bratři sv. missie také u Horní Lhoty pod hradem Sehradem. Zde u jižní brány stával u potoka Pustého kříž, taktéž velmi podobný těm, o nichž jsem se zmínil. Staletí opakujícími se přívaly vod a dešti byl podemlet a skutálel se k cestě. Také Peck ve svém Holešovsku a Peřinka ve Vlastivědě okresu vizovského str. 150 zmiňují se o kříži, který je lidem považován za kříž cyrillo-methodějský. (Pozn. red.) Nyní stojí kříž ve farní zahradě.“ - Někdejší umístění kříže potvrzuje dopis došlý Fr. Přikrylovi od tehdejšího faráře v Horní Lhotě, Vincence Černocha. V listě z 12. října 1923 ke kříži píše: „... O kříži CM, který nyní jest ve farní zahrádce, a dříve býval v obci (na dolním konci u nynější silnice), není u nás zpráv, leda to, co píše Peřinka ve Vlastivědě (Vizovický okres, Horní Lhota). Ale dle formy jest prastarý, a zajisté jest odůvodněno Vaše tvrzení, že je to CM kříž.“ Pozn. Pan farář V. Černoch byl též nadaný fotograf a v obci a nejbližším okolí společensky aktivní. Zemřel 1.11.1927 v nemocnici U milosrdných bratří ve Vizovicích. Pochován je u kostela sv. Diviše, kde je dodnes možno vidět jeho pomník.

Kříž a pověst o zabitém knězi připomíná ve svém „Průvodci lázněmi Luhačovicemi a okolím“ (1909, 1924) Jakub Balhar. V závěru pověsti píše: „Pochován byl pod kamenný kříž, který mylně pokládán byl za kříž cyrilo-metodějský. Kříž přenesen byl v době novější do farní zahrady, kde stojí dosud pod okny farními, ale nenašlo se pod ním kostí.“

Od roku 1964 je kříž zapsán v celostátním seznamu kulturních památek: rejst. č. ÚSKP 15843/7-1908 - smírčí kříž.

Kříž pod okny staré farní budovy (na jihovýchodní straně) stál, zabořený do země až po ramena, prakticky bez povšimnutí řadu let. Kdy byl kříž přemístěn ke kostelu sv. Diviše, tedy na současné místo, není úplně jasné. V archivu SPVKK v Aši jsou uloženy fotografie p. Jaroslava Víta datované 2.4.1989, na nichž je zachycen kříž ještě pod okny fary. Jak je známo, v té době se váhalo nad otázkou samotného objektu fary - zda ji rekonstruovat, či raději postavit novou. Tuto druhou variantu, tedy starou faru zbořit a postavit novou, navrhl v roce 1990 tehdejší farář ve Vizovicích (1982-1990) a současně administrátor excurrendo v Provodově (Malenisku) a Horní Lhotě, Jan Bosco Graubner. V l.1986-1990 probíhaly opravy kostela, završeny byly 1. 9. 1990 vysvěcením trojice nových zvonů Maria, sv. Vojtěch a sv. Anežka. Je více než pravděpodobné, že právě na konci oprav kostela, tedy v roce 1989, či spíše 1990, byl nízký kamenný kříž přenesen na své současné místo. U farní budovy zůstat nemohl, neboť ta byla zbořena a v roce 1992 bylo započato se stavbou nového objektu. Pozn. Novou faru vysvětil 18.5.1997 Jan Graubner, tehdy již arcibiskup olomoucký. 

Na svém novém místě, u dveří kostela, stojí nyní již bezmála čtyřicet let. Důvod vzniku kříže není znám - snad jde o kříž pamětní, či smírčí. Odpověď je znesnadněna i tím, že nevíme, zda první zaznamenané umístění kříže bylo původní.

Cyrilometodějská tradice.

Eduard Peck (1892): "Pán hradu Sehradu byl horlivým katolíkem a přál si, aby též jeho jediná dcera byla v duchu církve katolické vychována. Ale kněz, jemuž vychování šlechtičny bylo svěřeno, vštípil v útlé srdce její zásady učení Husova. To když pán hradu zvěděl, ukrutnou smrt knězi připravili kázal: dal sud silnými hřeby vybiti a v něm kněze s hradu dolů po stráni pustiti. V hrozném tom ježku zabedněný kněz opřel se rukama i nohama o jeho dna a chránil tělo své aspoň před ranami smrtelnými. Konečně sud, naraziv na skálu, se rozsypal, a kněz, jemuž souvěrci lhotští na pomoc přispěli, unikl a dlouhý čas v Pozlovicích se zdržoval. Když pak jednou v noci šel s Pánem Bohem do Lhotky, byl s hradu, kde strachy před Žižkou nespali, spozorován a na tom místě, kde kříž stával, zabit a tamtéž od Lhotčanův i pochován."

Farář Dominik Doležel (1898): "Pán Sehradu (nyní „Vala“) byl horlivým katolíkem a chtěl, aby též jeho jediná dcera byla po katolicku vychována. Však kněz, jenž výchovu a vyučování převzal byl tajný „Husita“ a vštípil v srdce mladé šlechtičny učení Husovo. To když zvěděl pán hradu, že od kněze hanebně byl oklamán, kázal mu ukrutnou smrť připravit: dal totiž sud silnými hřeby vybíti a v něm kněze husitského se hradu dolu po stráni pustiti. Ve hrozném tom ježku zabedněný kněz, opřel se rukama i nohama o dna sudu a uchránil takto citlivější části těla poranění smrtelného. Sud naraziv o skálu - se rozsypal. Kněz v bezvědomí u sudu od souvěrců nalezen a skrýván byl na „Podhradí“ u hradu „Starého Světlovu“, odkudž navštěvoval své věřící. Když pak jednou šel do Lhoty ku nemocnému v noci se světlem, byl zpozorován ze hradu, kdež čekali Žišku, jenž tehdy až k Uh. Brodu přitáhl, potrestaným knězem snad na pomstu zavolaného. A majíce světlo za předvoj: švihovkou ze hradu kněze zabili na místě „V pustém“ zvaném, kdež kříž tu stával..."

Časopis Vlasteneckého spolku musejního v Olomouci, č. 23, 10.1889, str. 119: Dopisy. Z Rudimova. Píše Jan Kučera, učitel.

Eduard Peck: Okresní hejtmanství Holešovské, nákl. učitelstva hejtm. Holešovského, 1892, str. 112-113

Vlastivěda moravská: II. Místopis Moravy. Díl II. místopisu Hradištský kraj. Vizovský okres. č. 72. Nákl. Musejního spolku v Brně, 1907. Napsal Vácslav Peřinka, str. 150

František Přikryl: Ss. Cyrill a Method v památkách starožitných na Moravě a ve Slezsku, díl druhý, nákl. Záhorské kroniky, v Týně u Lipníka, 1907, str. 7, 107

Historický archiv Vlastivědného muzea v Olomouci: Fond Přikryl František: Karton 17: inv. č. 1341: Holešov a okolí - výpisky z literatury, poznámky z místa

Záhorská kronika, roč. IV., č. 5, květen 1908, str. 38, píše Fr. Přikryl, z článku „Sv. Cyrill a Method v památkách kolem Pobečví a na Záhoří“ 

Jakub Balhar: Průvodce lázněmi Luhačovskými na Moravě a 70 výletů do okolí. Nákladem knihkupectví F. Hložka v Uh. Brodě. 1909, str. 111-113

Historický archiv Vlastivědného muzea v Olomouci: Fond Přikryl František: Karton 16: inv. č. 1281: Kříž cyrilometodějský v Horní Lhotě u Luhačovic, 1923

Našinec, roč. 59, č. 194, datum vydání: 26.8.1923, str. 7. Kulturní hlídka. Kříž cyrilometodějský v Horní Lhotě u Luhačovic. Fr. Přikryl

Historický archiv Vlastivědného muzea v Olomouci: Fond Přikryl František: Karton 3, inv. č. 98: farář Vincenc Černoch z Horní Lhoty u Vizovic píše 12.10.1923 Přikrylovi o kříži

Jakub Balhar: Průvodce lázněmi Luhačovicemi a okolím, Praha: Josef Uher, 1924, str. 80

Antonín Václavík: Luhačovské Zálesí (příspěvky k národopisné hranici Valašska, Slovenska a Hané), Luhačovice: Musejní společnost, 1930

František Přikryl: Památky sv. Cyrila a Metoda, v Praze-Břevnově: Matice Svatoklimentská 1933, str. 46

Historický archiv Vlastivědného muzea v Olomouci: Fond Přikryl František: Karton 25: inv. č. 1848-1850: Příchod Slovanů z Asie do Evropy v mladší době kamenné

Podřevnicko (vlastivědná kronika), roč. 1, č. 1, datum vydání: říjen 1939, z článku: Dr. Fr. Přikryl: Starožitné památky cyrillomethodějské v kraji podřevnickém, str. 7

archiv SPVKK v Aši

Zlínské noviny, roč. 10, č. 155, datum vydání: 29.11.1999, str. 2

https://smircikrize.euweb.cz/CR/Zlin/Horni_Lhota.html 

Rostislav Polách a kolektiv: Kniha o Horní Lhotě: vydaná k 600. výročí první písemné zmínky o obci. Vydala Obec Horní Lhota, 2020

vložil: Oldřich Dvořák (2026)