Javoří (část obce Maletín) - pův. veden pod Krchleby 1126

Hrubě opracovaný pískovcový kříž s širokými vodorovnými rameny na jehož přední straně byla rytina meče. Kříž byl podle symbolu občas nazýván Francouzský.

Nízký kamenný kříž stojící v blízkosti cesty ze vsi Javoří do obce Krchleby se do širšího povědomí dostal až v druhé polovině 19. století, ale místním byl pochopitelně znám. 

První zmínku o kříži se mi zatím podařilo nalézt v dopise, jež napsal A. J. Krejčí, teolog v Olomouci, tehdejšímu kaplanovi na Velehradě, Janu Vychodilovi. V listě z 10. dubna 1882 Krejčí sděluje, že jeden z křížů cyrilometodějských se dle informace rolníka J. Vítka nachází „u Záhoře (Ohrnes)“ (pozn. Javoří bývalo uváděno též jako Závoř, něm. Ohrnes). Bližší informace o kříži však v listě nejsou. Krejčí naopak píše: „Snad o obou těchto někdo nebude leniti rovněž zprávu podati.“ 

Informace se též bezpochyby donesla k prof. Janu Havelkovi, jednomu ze zakladatelů krajinského (dnes Vlastivědného) muzea v Olomouci. Ten kříž navštívil, pořídil jeho kresbu a v Časopise Muzejního spolku olomuckého (1885) přináší první podrobnější informace: „Také pískovcový kříž, mezi Javořím a Krchlebami na Mohelnicku stojící, patrně jest velmi starý. Viděli na zvětřelém, porušeném jeho povrchu, že zub času hlodá na něm již po staletí mnohá. Též lišejníky a mechy drobnými všecek jest stařec ten porostlý. Kříž stojí docela o samotě při cestě, ač možná dosť, že dříve tak osamělým nebyl, že tu bývala osada nyní již zaniklá, jako příklad máme na nedaleké Stříteži. Památník ten jest něco nižší kříže lukavického, ale ostatek rázu velmi příbuzného. Na přední straně shledává se podoba tak zvaného franského meče, podle všeho později teprv vytesaná. Okolní Němci neznají o kříži žádné pověsti. Jen jeden rolník tamní pravil mi, že prý tu jakýsi důstojník mečem byl zabit a také tam pochován. Očividně jest to smyšlenka, k níž podnět dala podoba meče na kříži vypodobeného; možná také, že to pouhé přenesení tradice: nebo poblíž skutečně vysoký, novější kříž značí místo, kde jakýsi vojín odpočívá.“ Pozn. poblíž nízkého kříže, na tehdejší křižovatce cest před Javořím, opravdu stával vysoký kříž (boží muka ?), vyznačen již na indikační skice z roku 1835. Snad šlo o onu boží muku, kterou zmiňuje roku 1905 Alois Czerny a v roce 1963 o tehdy již zaniklé památce píše historik Jan Březina.

Další, kdo kříž uvádí, je muzejník Alois Czerny. Ten má ostatně zásluhu na první ucelené evidenci nízkých kamenných křížů v regionu. Kříž u Javoří poprvé zmiňuje ve svém článku „Alte Steinkreuze und Kreuzsteine aus der Umgebung von Mährisch-Trübau und Zwittau“ otištěném roku 1895. Zde v rámci umístění kříže uvádí, že se nachází „na cestě z Javoří do Krchleb“. Uvádí rozměry kříže a pověsti, jež se ke kříži tradují: „Říká se, že se zde odehrál souboj, při němž přišel o život rytíř. Bylo to také popraviště vůdce loupežnické bandy.“ Znovu kříž uvádí v jedné ze sbírek pohádek a pověstí z Hřebečska - „Sagen aus dem Schönhengster Land“ (1905). Zde popisuje umístění kříže a podrobněji uvádí výše zmíněné pověsti spjaté s křížem: „Mezi Krchleby a Javořím se na silnici nachází také starý kříž z pískovce, na jehož čelní straně je vytesán meč (francouzský meč). Mech a lišejníky, stejně jako zvětralý povrch a polámané hrany ukazují, že na něm po staletí hlodal zub času. Podle pověsti zde v souboji padl rytíř a byl zde pohřben. Jiná verze zní: Banda lupičů znejistila celou oblast; nakonec se podařilo zatknout náčelníka lupičů. Po krátkém výslechu byl odsouzen k smrti a sťat na místě, kde stojí kříž, a jeho tělo bylo pohřbeno.“ Znovu kříž zmiňuje roku 1907 v článku „Kreuzsteine und Steinkreuze“, ale žádné nové informace již nepřináší.

Kříž na základě zprávy znal též vlastivědný badatel, amatérský archeolog a farář František Přikryl. Kříž zmiňuje ve své knize vydané roku 1907 (znovu 1933), ale přebírá vesměs informace publikované J. Havelkou. Na závěr píše: „Obyvatelstvo kolem těchto ctihodných památek cyrillo-methodějských vyhubeno i osady mnohé zanikly, ale přes všecky pohromy časové udávají po dnes směr cesty, kterým sv. Věrověstové putovali.“ 

Franz Elgner ve svém díle „Legendy a historické náčrty z východního okraje oblasti Hřebečska“ zmiňuje zajímavou pověst o „švédské lípě u Javoří“ a také příběhy spjaté s tzv. Francouzským křížem. Kromě dvou pověstí uváděných již A. Czernym zmiňuje ještě třetí, z doby napoleonských válek. Nejprve autor kříž lokalizuje a následně uvádí nejistotu stran toho, která událost vedla k postavení tohoto nízkého kříže: „Čtvrt hodiny od Krchleb, napravo od silnice směrem na Javoří, je do země zapuštěn nízký kamenný blok ve tvaru kříže, na jehož čelní straně je vytesán obrys dlouhého meče. Není známo, kdy a proč byl tento kámen zasazen a zda tvar meče určil jeho název.“ Co se týče třetí pověsti píše: „Třetí legenda vypráví o vysokém francouzském důstojníkovi, který tudy v roce bitvy u Slavkova (1805) projížděl se svým oddílem vojáků, zemřel náhlou smrtí a našel místo svého odpočinku vedle cesty. Vojáci pak na hrob položili prostý kámen.“ Tato třetí pověst má základ v historických reáliích, neboť francouzské oddíly v těchto končinách opravdu operovaly. Historik Leopold Falz v „Dějinách města Zábřeha“ (1900) o působení francouzských oddílů na zdejším území psal: „Po bitvě tří císařů u Slavkova dne 2. prosince 1805 použily nájezdné oddíly Francouzů svého vítězství k tahu zemí. Opilé vítězstvím táhly skupiny Francouzů od Slavkova až k Olomouci jako rekvírující výprava.“ Na mnoha místech bylo tehdy vybíráno výpalné a je jisté, že přítomnost vojenských družin způsobila v celém regionu řadu škod, materiálních i lidských. Dá se ovšem předpokládat, že námi sledovaný kříž v té době zde již stával a pověst byla vytvořena uměle.

Pouze místopisně kříž v roce 1935 zmiňuje německý historik Mohelnice, kronikář, muzejník Eduard Teichmann. V článku „Německé právo a právní život na severní Moravě ve středověku“ se m. j. zamýšlí nad otázkou smírčích křížů, kdy píše: „Zde bychom měli myslet i na smírčí kříže, lidově nazývané švédské nebo cyrilské, které pocházejí z doby, kdy i smrt mohla být odčiněna vztyčením kříže na místě činu.“ Následně zmiňuje několik křížů v blízkém okolí Mohelnice, tedy i onen u vsi Javoří.

Velmi podrobně zmapoval nízké kříže na Zábřežsku Adolf Lang. V článku „Smírčí kříže zvané též cyrilometodějské, a pamětní kameny na Zábřežsku“ (1961) kříž popisuje, uvádí jeho rozměry a zmiňuje pověst uváděnou již J. Havelkou. K oné „události“ píše: „Na jeho přední straně je vytesán meč a proto prý němečtí osadníci vyprávěli, že tam byl probodnut mečem nějaký důstojník, který je v těch místech i pochován. Havelka se domníval, že se pověst vztahuje spíše k nedalekému novějšímu kříži, u něhož prý byl skutečně pohřben nějaký voják. Snad obě tyto verze vznikly z historické skutečnosti - pobití opilých švédských vojáků v okolí nedalekého Maletína r. 1642.“ Nutno říci, že ona zmíněná událost se měla stát o rok později, tedy roku 1643. A není bez zajímavosti - ať už s křížem souvisí či ne. František Poštulka, tehdejší učitel v Postřelmově, ve své knize „Hejtmanství Zábřežské“ (1893) píše: „V okolí viděti lze četné pomníky padlých Švédů r. 1642 a 1643. Zejména r. 1643 bylo oddělení Švédů asi 900 mužů v podnapilém stavu sem zbloudivší na cestě z Mírova do Moravské Třebové nočního času od hrstky císařských zničeno.“ Václav Kubíček v díle „Z dějin města Loštic“ (1910) o „mnoha pomnících v okolí“ píše: „Při osobní návštěvě v Maletíně nemohl jsem se na pomníky dotázat, pouze na návsi stojí stará socha sv. Trojice zvaná »Schwedensäule«. Když se blízko ní zakládala r. 1908 okresní silnice, nalezeny tam kosti lidské.“ K zmíněné události podrobněji uvádí: „Hlavní armáda švédská ležela té doby ode dne 3. července úplný měsíc u Tovačova. I odtud podnikány loupežné výjezdy až na severní  Moravu. Jeden  z nich neslavně skončil pro Švédy v Maletíně. Dne 24. července přijelo totiž na devět set švédských jezdců s množstvím prázdných vozů do Mor. Třebové, aby vynutili poslední lhůtu výpalného, jež dne 18. června bylo měšťanům uloženo. Naloživše vozy suknem, vínem, pivem, kořalkou a potravou po městě naloupenou odjeli. Na zpáteční cestě nocovalo mužstvo většinou podnapilé v Maletíně, kdež bylo přepadeno císařským oddělením z Búzova. Na hradě Búzově leželi od polovice července korneti Jan Vilém Mehrheim a Valentin Schulz. Ti vrazili přede dnem s dvěma sty jezdců z nenadání na Švédy. Švédové v domnění, že císařských je mnoho, spasili se na větším díle útěkem, něco jich padlo, ostatek s plukovníkem Debicem odveden na Búzov, kdež druhý plukovník podlehl svému zranění a zemřel. Zajatí důstojníci byli později od Švédů vyplaceni, ale Torstenson byl tak rozezlen, že potrestal jednoho z nich na hrdle, plukovník Debic pak musel z vojska vystoupiti. Oba kornety vyznamenal císař zlatými řetězy.“ Událost později připomíná i regionální historik Jan Březina (1963) a nověji třeba Jiří Marek. Zda měla událost spojitost s našim křížem je opět spíše nejisté.

Kříž byl roku 1964 zapsán do celostátního seznamu kulturních památek: rejst. č. ÚSKP 36567/8-1020 - dva smírčí kříže. 

Kříž byl zmíněn v článku nazvaném „Kamenické a sochařské památky v okrese“ publikovaném v periodiku „Naše slovo“ 25. dubna 1984. Zde byla uveřejněna též fotografie kříže. Nedlouho poté, v roce 1986, byla po kříži nalezena pouze díra v zemi - byl neznámým pachatelem odcizen.

O tomto kříži byl informován od památkáře a m. j. autora popularizační literatury o Šumpersku a zajímavostech z okolí, p. Drahomíra Polácha, v roce 1987 též ak. sochař Vladimír Preclík, který v té době mapoval m. j. kříže v Olomouckém kraji. Zda se kříž pokoušel nalézt mi není známo. Jisté ovšem je, že případný pokus o jeho nalezení by v té době již skončil nezdarem. 

Po kříži v 90. letech několikrát intenzivně pátral historik a genealog Jiří Ošanec - bez úspěchu. V rámci evidenční karty SPVKK v Aši můžeme číst jeho záznam (1994) o ztrátě a marném pátrání: „Kříž byl původně registrován pod dvěma čísly (u Krchleb a v Javoří). Na omyl se sice přišlo, ale kříž se mezitím ztratil. R. 1986 byla památkáři nalezena jen díra po výkopu. Vlastníkem byl MNV Maletín. Po kříži jsem opakovaně marně pátral.“

Kříž je dodnes veden jako nezvěstný. Předpokládá se jeho vznik v 15. či 16. století, ale nic jistého nevíme. Výše bylo uvedeno několik událostí, jež bylo s křížem spojováno. Mohlo však jít o kříž smírčí, jak naznačil již E. Teichmann, příp. pamětní, nebo snad i hraniční. Zda poslední známá poloha kříže byla původní, není známo.

Ke kříži se váže několik pověstí:

1) Na místě kříže se odehrál souboj, při němž přišel o život rytíř.

2) Bylo zde popraviště vůdce loupežnické bandy.

3) Třetí legenda vypráví o vysokém francouzském důstojníkovi, který tudy v roce bitvy u Slavkova (1805) projížděl se svým oddílem vojáků, zemřel náhlou smrtí a našel místo svého odpočinku vedle cesty.

4) Kříž na místě zabitého švédského vojáka.

5) Cyrilometodějská tradice - tu ovšem hájil pouze Fr. Přikryl.

Alois Czerny (1905): "Podle pověsti zde v souboji padl rytíř a byl zde pohřben. Jiná verze zní: Banda lupičů znejistila celou oblast; nakonec se podařilo zatknout náčelníka lupičů. Po krátkém výslechu byl odsouzen k smrti a sťat na místě, kde stojí kříž, a jeho tělo bylo pohřbeno."

Franz Elgner (1920): "Čtvrt hodiny od Krchleb, napravo od silnice směrem na Javoří, je do země zapuštěn nízký kamenný blok ve tvaru kříže, na jehož čelní straně je vytesán obrys dlouhého meče. Není známo, kdy a proč byl tento kámen zasazen a zda tvar meče určil jeho název. Kolem tohoto nízkého kříže se proplétají tři legendy. Podle jedné z nich zde v souboji padl a byl pohřben rytíř. Podle druhé zde byl nakonec dopaden, sťat a pohřben dlouho hledaný loupeživý náčelník. Třetí legenda vypráví o vysokém francouzském důstojníkovi, který tudy v roce bitvy u Slavkova (1805) projížděl se svým oddílem vojáků, zemřel náhlou smrtí a našel místo svého odpočinku vedle cesty. Vojáci pak na hrob položili prostý kámen."

Adolf Lang (1961): "Na jeho přední straně je vytesán meč a proto prý němečtí osadníci vyprávěli, že tam byl probodnut mečem nějaký důstojník, který je v těch místech i pochován. Havelka se domníval, že se pověst vztahuje spíše k nedalekému novějšímu kříži, u něhož prý byl skutečně pohřben nějaký voják. Snad obě tyto verze vznikly z historické skutečnosti - pobití opilých švédských vojáků v okolí nedalekého Maletína" - pozn. nejpodrobněji o této události viz Václav Kubíček: Z dějin města Loštic, 1910, str. 278

Zemský archiv v Opavě, pobočka Olomouc. NAD 1403 | Vychodil Jan. Značka: Vychodil. Karton 1 - inv. č. 176 - list A. J. Krejčího z 10.4.1882

Časopis Muzejního spolku olomuckého, 9.1885, č. 7, roč. 2, str. 128-129: Kříže cyrillské a památky jim příbuzné, Jan Havelka

Český lid, ročník II, rok vydání: 1893 - Zprávy archaeologické. Antonín Šolta: Dodatek ku článku o starobylých křížích v okolí Chrudimi

Mittheilungen der kaiserl. königl. Central-Commission zur Erforschung und Erhaltung der Baudenkmale, roč. XXI, 1895, str. 77: Alois Czerny: Alte Steinkreuze und Kreuzsteine aus der Umgebung von Mährisch-Trübau und Zwittau - Figur: 4 (pozn. na obrazové tabuli má kříž č. 3)

Alois Czerny: Sagen aus dem Schönhengster Land, E. Hinkelmann, Mährisch-Trübau, 1905, str. 20

Mitteilungen zur Volkskunde des Schönhengster Landes, roč. 3, rok vydání 1907: Alois Czerny: Kreuzsteine und Steinkreuze, str. 69

František Přikryl: Ss. Cyrill a Method v památkách starožitných na Moravě a ve Slezsku, díl druhý, nákl. Záhorské kroniky, v Týně u Lipníka, 1907, str. 49-50

Franz Elgner: Aus der Heimat: Sagen und geschichtliche Abrisse vom Ostrande des Schönhengstgaues/ gesammelt und zufammengestellt von Franz Elgner, Verlag: Hohenstadt, Deutsche Wacht, cca 1920, str. 41: Das Franzosenkreuz

František Přikryl: Památky sv. Cyrila a Metoda, V Praze-Břevnově: Matice Svatoklimentská, 1933, str. 33

Mitteilungen zur Volkskunde des Schönhengster Landes, roč. 31, 1935 - Eduard Teichmann: Deutsches Recht und Rechtsleben in Nordmähren während des Mittelalters

ZVMO (Zprávy Vlastivědného muzea v Olomouci) - Zprávy vlastivědného ústavu v Olomouci, 1961, č. 94 - Adolf Lang: Smírčí kříže zvané též cyrilometodějské, a pamětní kameny na Zábřežsku, str. 8-9

Naše slovo, roč. 26, č. 17, vydání: 25.4.1984, str. 5 - v článku nazvaném „Kamenické a sochařské památky v okrese“ zmínka o křížích a fotografie kříže v Maletíně-Javoří

archiv SPVKK v Aši

https://www.sturma-online.de/resources/Ohrnes/Landskroner-Strasse.pdf 

https://smircikrize.euweb.cz/CR/Sumperk/Javori.html 

vložil: Oldřich Dvořák (2026)