Moravičany 0480

Kamenný nízký kříž s krátkými tupými rameny, hrubě otesanými bez reliéfu. František Poštulka kříž v roce 1893 popisuje jakožto „prastarý kříž cyrilo-metodějský s porušeným nápisem“. Stejnou zmínku o „porušeném nápise“ na kříži zmiňuje i kronikář, prof. Vlastimil Ambrož, v rámci zmínky o kříži v roce 1922. Jiní badatelé nápis na kříži nezmiňují. Muzejník, archivář, Alois Czerny naopak v roce 1899 a znovu v roce 1907 výslovně píše, že „tento hrubě vytesaný kříž, který je obrácen k západu, nemá žádné označení“. Dá se předpokládat, že oním označením byl míněn případný petroglyf, ale též případný nápis, jež by byl jistě zmínil. Jisté je, že dnes na kříži žádné stopy nápisu nejsou zřejmé a je tedy jeho případná existence spíše nejistá.

Kříž patrně původně stával západně, příp. severozápadně od obce v polích, odkud byl snad v 80. letech 19. století - při stavbě silnice Mohelnice-Moravičany, přenesen ke kapličce sv. Floriána, kde se nachází i dnes.

Poněkud nejasné je původní umístění kříže a tím pádem i jeho prvotní funkce. Dříve býval kříž označován jakožto cyrilometodějský. Pravděpodobnější ovšem je, že šlo o kříž hraniční, či třeba smírčí, jak je v současnosti veden v památkovém katalogu.

Bezpochyby zajímavá je mapa „Nalezišť předhistorických, jakož i památek z doby Cyrillo-Methodějské“, kterou vytvořil roku 1880, či krátce před tím, moravský starožitník K. J. Bukovanský, kde jsou mj. vyznačeny i „cyrilometodějské“ studánky a kříže. Co se týče křížů, těch je zde vyznačeno sedm: tři v okrese Šumperk, dva v okrese Svitavy, jeden v okrese Brno-venkov a jeden v okrese Opava. Jedním z křížů v okrese Šumperk jsou Moravičany. Zde je zajímavé, že Bukovanský kříž na mapě vyznačil západně od obce. Pochopitelně je otázkou, nakolik můžeme toto zakreslení přijmout. Zde je totiž zajímavé, že všichni starší autoři kříž situují ke kapličce sv. Floriána, kde jej najdeme i dnes. Jen Adolf Lang v roce 1961 přináší údaj o jeho předchozím umístění, když píše: „V Moravičanech, na horním konci návsi stojí vedle kapličky za drátěným plůtkem kříž. (...) Na dnešní místo byl přenesen při stavbě silnice z prostoru, kde stavbě překážel. Přilehlá část Moravičan se v minulosti nazývala Tkanovice a byla osadou vzniklou r. 1786 rozparcelováním kartuziánského dvora; r. 1848 byla připojena k Moravičanům a E. Smékal se proto domnívá, že kříž stával původně na hranicích selských a panských polí.“ Pochopitelně by pak také mohl takto v minulosti tvořit hraniční kříž území církevního a světského. 

Nutno říci, že údaje, až na přenesení kříže ve zmíněné době, je možné potvrdit. Vlast. Ambrož v roce 1930 ke vzniku Tkanovic uvádí: „... Převorem Františkem Bernkastellem nově zřízený poplužní dvůr v Moravičanech trval až do zrušení kartuziánského kláštera na Předhradí olomouckém cís. Josefem II. dne 19. ledna 1782. (...) Moravičanský dvůr byl v l. 1784-1786 rozparcelován a založena na něm osada, osazená osmnácti, většinou německými osadníky od Mor. Třebové, t. zv. familianty, kterým byly prodány jednotlivé částí pozemků ode dvora. (...) Osada po posledním kartuziánském správci doubravského panství Janu Nep. Tkaném dostala jméno Tkanovice.“ Vyměřování silnice probíhalo již roku 1882, dokončena byla údajně roku 1890. V „Památnostech Moravičan“ (opise kroniky), jež přepsal Stanislav Ambrož, čteme k roku 1881, že byla obnovena kaple sv. Floriána a k roku 1888, že „se stavěla nová silnice od Mohelnice přes Moravičany až na doubravské hranice“. Možná byl tedy kříž v první polovině 80. let 19. století, jak uvádí A. Lang, přemístěn ke kapli.

Zde jej jako první v roce 1893 zmiňuje již výše uvedený František Poštulka, tehdejší učitel v Postřelmově. Konzervátor Alois Czerny (1899, 1907) jeho umístění popisuje: „V obci Moravičany jižně od Mohelnice stojí vedle silnice a v bezprostřední blízkosti malé kaple zasvěcené svatému Floriánovi starý pískovcový kříž, za nímž se strmě svažuje vesnická cesta.“

Kříž krátce zmiňuje vlastivědný badatel, tehdy farář v Týně nad Bečvou, František Přikryl ve své knize „Ss. Cyrill a Method v památkách starožitných na Moravě a ve Slezsku, díl druhý“ (1907): „Při cestě nedaleko Moravičan stojí kamenný kříž misijní, jak mi sdělil rodák tamější, vdp. professor P. Ed. Domluvil n. o. ve Val. Meziříčí.“ V Přikrylově pozůstalosti je pak další zmínka o kříži kterou obdržel. V nedatovaném listě, jež mu zaslal tehdejší farář v Moravičanech (1894-1907) Konstantin Černoch, nalezneme náčrtek umístění kříže a jednoduchou skicu kříže s uvedenými rozměry s poznámkou: „Veledůstojný Pane! Tak asi vypadá kříž stojící u kaple sv. Floriána v Moravičanech, t. j. na rozhraní mezi Tkanovicemi, Hliníky a Moravičany. Jest bez ozdoby a bez letopočtu!“

Později kříž jen slovně zmiňuje kupř. německý historik Mohelnice Eduard Teichmann (1931), či Jan Březina (1963).

Roku 1964 byl kříž zapsán v celostátním seznamu kulturních památek: rejst. č. ÚSKP 17627/8-1058 - smírčí kříž, katalogové číslo: 1000128285.

10. května 1988 u kříže stanul ak. sochař a spisovatel Vladimír Preclík. Ke kříži poznamenal: „Je mohutný z maletínského pískovce poněkud hruběji tesán než ostatní v okrese Šumperk.“ Byl na něj o rok dříve upozorněn od památkáře a m. j. autora popularizační literatury o Šumpersku a zajímavostech z okolí, p. Drahomíra Polácha. Ten totiž, jak mi laskavě sdělil, 17. listopadu 1987 p. Preclíkovi zaslal dopis v němž popisuje umístění některých křížů v okresech Šumperk a Jeseník. A mezi zmíněnými kříži byl i tento. Ve své knize „Kameny pokání“ (1992) p. Preclík ke kříži sepsal povídku nazvanou „Hlava pohřebního koně“. 

Kříž dodnes stojí za plotem soukromého pozemku, vedle kaple sv. Floriána (ta je vedena v památkovém katalogu, ale kulturní památkou není). J. Kunstfeld v „Hanáckém kalendáři“ (2006) o ní píše „Kaplička sv. Floriána není přesně datována, ale její vznik sahá jistě do 18. století a vzhledem k místu, kde stojí, není vyloučeno, že na jejím místě stávala i stavba starší. Již v době faráře Vraclavského se k ní konaly průvody a v roce 1858 byla pokryta tvrdou krytinou, další oprava je doložena v roce 1881. Dnešní stav je po opravě z roku 1993 a vnitřek je vymalován lidovým umělcem Petrem Herzigem. Motivem malby je sv. Florián vylévající vodu z loštického poháru na hořící dům. Kruhový obraz znázorňuje starší zástavbu obce. Kaplička byla vymalována před oslavami stodvacetiletého výročí založení Spolku dobrovolných hasičů, které se konaly 5. 7. 2005, během nichž byl posvěcen před kaplí nový hasičský prapor. Místní název kapličky je ve zdejším nářečí „Florejánek“.“

Kříž je svázán s cyrilometodějskou tradicí, jak ji zmiňují všichni autoři, jež jej zmiňují. Kronikář, historik Mohelnice, Eduard Teichmann ovšem zmiňuje tento kříž, spolu s dalšími v okolí Mohelnice, v rámci křížů smírčích: „Zde bychom měli myslet i na smírčí kříže, lidově nazývané švédské nebo cyrilské, které pocházejí z doby, kdy i smrt mohla být odčiněna vztyčením kříže na místě činu. Pokud vrah splnil přísahu, že "postaví kamenný kříž u cesty nebo tam, kde jej chtějí mít příbuzní", a zaplatil uložené pokuty a zádušní mše (také v podobě mouky, obilí, vosku), vykonal požadovanou pouť, pak byla jeho vina navždy splacena. Takových smírčích křížů, většinou bez nápisu a letopočtu, vytesaných z hrubého nebo jemného pískovce a často s kolovratem, nožem, mečem, žebříkem a radlicí v hrubé kresbě, bylo v Německu nalezeno více než 2000.“

Vladimír Preclík navštívil kříž roku 1988 a ve své knize „Kameny pokání“ (1992) k němu sepsal povídku pod názvem „Hlava pohřebního koně“. Podle vyprávění u kříže, když ještě stával v polích, kdysi nalezli zesnulou matku sedláka Jana Janíčka. Ta kříž křečovitě objímala oběma rukama a byla oblečena ve sváteční černé šaty. Kříž držela i ve smrti tak pevně, že jí dokonce museli zlomit obě ruce, aby ji mohli od něj odpoutat. A sedlák Janíček od té doby neměl rád černou barvu. Jeho žena jej neustále ponoukala, aby si vzal svůj sváteční oblek a šel s ní do kostela jako jiní. Ale on ne. Později se mu několikrát zjevila ve snu jeho matka a vždy otevřela skříň, ve které měl starý svatební oblek. Nakonec si jej jednoho dne oblékl a vydal se v něm ke kříži za vesnicí. U něj zrovna odpočívala stará Hanzálková - celá v černém - a Janíček v hrůze, že je to jeho matka, padl mrtev k zemi. Jeho žena si pak vyčítala, že ji poslechl a ten černý oblek si na sebe vzal. na závěr povídky p. Preclík píše: „Po nějakém čase záhadný a trochu nebezpečný kříž v polích překážel. Vykopali ho a dvěma černými koňmi převezli ke kapličce na návsi. Oplotili zahrádkou, aby k němu nikdo nemohl. Zrovna tam jsem stál, když kolem přecházel pohřební průvod několik století potom. Když ne století, pak aspoň pěkných pár pátků, když se už na příhodu v Moravičanech nikdo nepamatuje; nebo mě ten kříž tak zmátl, že vyprávím něco, co nemohu patřičně dokázat? Pohřeb přešel, křídlovky se přestaly předhánět a poslouchat heligón a klárinety s bubnem mířily už tiše ke hřbitovu. Jestli byl dnešní pohřeb podobný tehdejšímu, když pohřbívali Janíčka, to nevím, to opravdu dokázat nemohu.“

Karel Jaromír Bukovanský: Člověk v době předhistorické na Moravě a některé památky Moravské, nákladem autora, Brno, 1880, str. 20-22: Památky moravské - I. Kříže Cyrillo-Methodějské. (str. 1 (1h), Naleziště věcí předhistorických, jakož i památek z doby Cyrillo-Methodějské v nynější Moravě)

Státní okresní archiv Šumperk. NAD 1086 | Archiv obce Moravičany. Značka: AO Moravičany. Inventární číslo: neinventarizováno. Upřesňující identifikátor: 1b. Památnosti Moravičan. Opis kroniky a kronikářské záznamy. Autor textu: Stanislav Ambrož

František Poštulka: Hejtmanství Zábřežské, Nákl. učitelského spolku šumbersko-zábřežského,1893, str. 77

Mittheilungen der kaiserl. königl. Central-Commission zur Erforschung und Erhaltung der Baudenkmale, 1899, text z části nazvané „Notizen“ (Poznámky), str. 40, Alois Czerny

Mitteilungen zur Volkskunde des Schönhengster Landes, roč. 3, rok vydání 1907, Alois Czerny: Kreuzsteine und Steinkreuze, str. 71

Historický archiv Vlastivědného muzea v Olomouci: Fond Přikryl František: Karton 10, inv. č. 913 - 3. 3 Dílčí koncepty pro lokality, které nebyly začleněny do knihy - 913. Moravičany: dopis Konst. Černocha, faráře v Moravičanech 

František Přikryl: Ss. Cyrill a Method v památkách starožitných na Moravě a ve Slezsku, díl druhý, nákl. Záhorské kroniky, v Týně u Lipníka, 1907, str. 56

Státní okresní archiv Šumperk. NAD 533 | Místní národní výbor Moravičany. Značka: MNV Moravičany. inv. č. 1a - Pamětní kronika obce Moravičan (kronikář prof. Vlastimil Ambrož)

Časopis Vlasteneckého spolku musejního v Olomouci, roč. 43, č. 161-164, datum vydání: 1930 - článek: Vlast. Ambrož: Svobodný poplužní dvůr v Moravičanech, str. 117-127

František Přikryl: Památky sv. Cyrila a Metoda, V Praze-Břevnově: Matice Svatoklimentská, 1933, str. 35

Mitteilungen zur Volks- und Heimatkunde des Schönhengster Landes, roč. 31, 1935 - Eduard Teichmann: Deutsches Recht und Rechtsleben in Nordmähren während des Mittelalters, str. 44

ZVMO (Zprávy Vlastivědného muzea v Olomouci) - Zprávy vlastivědného ústavu v Olomouci, 1961, č. 94 - Adolf Lang: Smírčí kříže zvané též cyrilometodějské, a pamětní kameny na Zábřežsku, str. 8: 2. Moravičany

Jan Březina: Zábřežsko v období feudalismu do roku 1848, Krajské nakladatelství, Ostrava, 1963, str. 294

archiv SPVKK

Vladimír Preclík: Kameny pokání, Melantrich, 1992, str. 27-33: Hlava pohřebního koně 

Josef Novák: Dějiny Moravičan a Doubravice, vydal OÚ v Moravičanech, 1993, str. 118

J. Kunstfeld: Moravičanské kapličky. Hanácký kalendář, Olomouc 2006, str. 110–114

https://smircikrize.euweb.cz/CR/Sumperk/Moravicany.html

vložil: Oldřich Dvořák (2026)